Když nemůžeš, tak přidej víc! Opravdu?

Když nemůžeš, tak přidej víc! Opravdu?

Jednou jsem si tak jela v autě na nákup a slyšela tuhle písničku… když nemůžeš, tak přidej víc… a říkám si, ty jo, to je dobrý, to je pravda. Prostě když mám pocit, že nemůžu, tak mám přidat. Fakt svělý, potvrzuje mi to můj poslední článek o tom, jak nemám být leňocha a krok za krokem bez výmluv a stěžování makat na svých cílech.

Jenže pak.. sedím včera u pc a poslouchám webinář o nestíhání, kde ta lektorka Zuzka Ježková mluví o úplném opaku – zastavení se. A já si zase říkám,… ty jo.. to je fakt, ta má pravdu. Musím se zastavit.

Ach jo a pak zase vidím ten rozpor. Těch momentů, kdy každá knížka říká něco jiného a každý mentor právě tak… jakože někde čtu plánujte, jinde nechte to plynout, pak zase spěte hodně vs. spěte málo, stanovte si cíle vs. cíl je cesta, buďte spontánní vs. nadrťte se tady ty tipy a mějte přípravu, organizujte vs. improvizujte, dodržujte pravidla vs. buďete nekonveční, elegance je  přece nuda. 😀

Co je teda správně?

No tak jak je to pro vás správně, to já nevím. Ale mě to inspirovalo k tomu, že zastavit se v pojetí Zuzky neznamená – zastavit se a odpočívat. Ale zastavit se a s nadhledem se podívat na svojí situaci a ověřit si, jestli jdu správným směrem a případně zvážit jiný postup.  Protože když se ztratíte v lese a místo zastavení a zorientování se začnete přidávat do kroku a bez přemýšlení hledat cestu ven, tak budete akorát vyčerpaní, ulítaní a vystreslý, to je jasný.

Tak mám pocit, že na každé úrovni, v každé situaci a v každém vztahu platí různé přístupy a různé pravdy. Že někdy je třeba fakt přidat a někdy je naopak nutno zastavit se a možná nějakou dobu stát.

Ta hranice mezi tím je tenká, dokáže nás snadno zmást.  Já jsem u sebe např. vypozorovala, že když se mi něco nechce … (takovej ten povrchní pocit, že něco odbydu, udělám to příště….jindy…), tak to je přesně ten okamžik, když mám přidat. Ale když mám naopak pocit, že musím všechno rychle stihnout, makat, jet na výkon, mít odškrtnutý všechny to-dočka… tak to je přesně okamžik, kdy se potřebuju zastavit, nadechnout a položit si klíčové otázky.

Mějte krásný týden a zvažujte, kdy máte přidat a kdy se naopak zastavit.

Zlata ♥

PS. Zastavit rozuměj zastavit, ne zvolnit, kdyby to četli typičtí workoholici :))))

Dva největší EZO bludy v podnikání

Dva největší EZO bludy v podnikání

Na začátku totoho roku jsem natočila několik videí s Kalmanem Horvátem, expertem na jedinečnost a podnikání a pořádně ho vyzpovídala na téma podnikání. A na video o EZO bludech jsem se těšila nejvíc. Dneska ho sdílím i s vámi 🙂

I když nejsem žádný extra kritik esoteriky a osobního rozvoje, poslední dobou si začínám víc a víc uvědomovat, že všeho moc škodí… (viz můj starší článek).

A tak vás dnes zvu, abyste v 8 minutách zjistili, jestli náhodou nepoužíváte některé ezo bludy v přehnané míře, která nepřináší užitek vám ani vašem klientům.

A jaké to jsou tedy ezo bludy:

Když budu dělat to, co miluju, peníze přijdou – třeba tohle je pravda až na určité úrovni vědomí. A otázka je, jestli na této úrovni jste??

Špatný výklad poučky být sám sebou. Mylně si myslíme, že když si budeme vše naciťovat a dělat vše podle sebe a své seberealizace, tak že nás to v podnikání posune. K tomu, abychom byli sami sebou a svět nás podporoval, potřebujeme misi – něco většího, než jsme jen my sami, protože jinak se naše podnikání točí jen kolem nás a je tam jen samé já já já… které je vlastně zoufalé a snaží se získat přízeň.

 

Přeji krásný den, Zlata

Vypnutý telefon. Luxus nebo nutnost?

Vypnutý telefon. Luxus nebo nutnost?

Začalo to tím, že jsem si vypínala telefon na noc, který jsem často zapomněla ráno zapnout a než jsem si to uvědomila, bylo třeba už poledne. To jsem ještě nevěděla, že tahle “náhoda” mi vlastně ukáže správnou cestu. Začala jsem tedy telefon vypínat mnohem častěji a už ho mám zapnutý jen malou část dne (a někdy už třeba vůbec!).

Už je to skoro půl rok, co takhle pravidelně telefon vypínám. Spíš bych pomalu měla říct nezapínám :)) A je to obrovsky osvobozující.

Jednak mám na dopoledne naplánované aktivity na pc, kdy se potřebuju soustředit a nechci být vyrušována. Mám pak svatý klid a pracuje se mi nejvíc efektivně, než kdy jindy. Ano, na začátku to byl mírně zvláštní pocit, provázely mě myšlenky typu „co když někdo bude volat, co když propásnu něco důležitého, co když bych tohle dělat neměla….“ ale to trvalo jen několik prvních dní.

Druhak se mi líbí myšlenka, že si svůj čas organizuju podle sebe a ne podle druhých. Samozřejmě pak volám na zmeškané hovory (navíc jich nakonec není ani tak moc, někteří už si zvykli, že nejsem úplně vždy dostupná a volají k odpoledni, kdy už na telefonu jsem), ale primárně vím, že veškerou komunikaci (jak na telefonu, emailu nebo facebooku) vyřizuji po tom, co udělám nejdůležitější úkoly dne.

Chápu, že tímto způsobem nemůže postupovat každý. A že je to pro někoho luxus, který si nemůže dovolit. Já jsem s odstupem času zjistila, že pro mě je to nutnost. Když pracuju z domova, jsem sobě vlastním šéfem, musím si mnohem lépe zmanagovat čas, aktivity a priority, aby celý můj den nebyl o zbytečném a chaotickém lítání ze strany na stranu, od úkolu k úkolu, ale bez výsledku.

Tak kdybyste mi volali…. mějte se mnou trpělivost. A nebo se přidejte a zkuste to taky 🙂

Krásný den, Zlata 

PS. Napadá vás otázka, jestli jsem něco důležitého neprošvihla? Nejdůležitější lidé v mém životě mají kontakt na mého Pepu a „kdyby něco“, zavolají mu a já se to dozvím hned (pracujeme oba z domova). Ale zatím se tohle „kdyby něco“ ještě nestalo. 

Příběh o poděsovi. S dobrým koncem.

Příběh o poděsovi. S dobrým koncem.

Měla jsem pocit, jakoby přede mnou stála česká Louise L. Hay. Moudrá, silná, laskavá žena, která toho ví opravdu, ale opravdu hodně. Fakt, že byla o dost starší než já, jí na důvěryhodnosti ještě přidával. Přišlo mi, že je zkušená, znalá, a že má vše zažité a ví, o čem mluví. Byla jsem unešená. Konečně jsem poznala někoho, kdo je opravdu obdivuhodný!!!

 

Střih a o několik měsíců později….

 

Sedím a přemýšlím, kdy to obrovské nadšení opadlo. Někdo, koho jsem dříve obdivovala a mluvila o něm úplně všude, se stal někým, kdo mě nepřestával překvapovat (negativně). Možná jsem se nechala učarovat prvním dojmem, který byl líbezný. Byla v něm slova. A to byl asi ten kámen úrazu. Protože když pak máte možnost být s někým často a dlouho v kontaktu, tak prohlédnete, nakolik jsou ta slova pravdivá.

Velice oceňuji, když lidem ladí jejich slova k jejich činům 😀 Pak jim to moooc sluší. Ale když je tam rozpor??

 

Možná to znáte…

 

Když se někdo honosí, že několik let nejí maso, ale přitom ho co víkend vidíte, jak si na něm s gustem a bez okolků pochutnává.

Když někdo mluví sprostě o člověku, který si dovolil říct svůj názor a vy přitom víte, že často promlouvá lidem do duše o bezpodmínečné lásce a respektu.

Když někdo opakovaně zruší plány a dohody, ale přitom tvrdí, jak je zodpovědný.

Když někdo chodí pozdě a “omlouvá” to slovy, že si před ním auto v obci dovolilo jet padesátkou!!!

Když někdo nedodržuje dohody a přitom říká, jak je spolehlivý. Než si s ním plácnete, mluví o poměrně jasných podmínkách, které pak změní podle své libosti a vám ještě vynadá, že si stěžujete, že to je jinak, než jak jste se domluvili.

Když někdo v jednom kole mluví o sobě, ale zároveň vám chce předat rady do života, i když vás vůbec nepustil ke slovu a i když jste se ho o to neprosili.

Když někdo shazuje systém, ale sám nesnese kritiku ani rebely, které připomínají, že i tady není vše ok.

Když někdo potřebuje neustálý souhlas a pochlebování, ale přitom věčně opakuje, jak s ním jeho ego nikdy necloumá.

 

Bylo pro mě úlevné zjištění, když jsem jednou zcela náhodou četla knihu od Julie Cameron, Umělcova cesta, kde jsem narazila na kapitolu o tzv. poděsech. Takže žádná česká Louise L. Hay… ale já mám tu čest s poděsem 😀 Ahaaaa…. konečně se to všechno vysvětluje.

 

Níže uvádím pár poznámek z této knihy a ta podobnost s výše uvedenými příklady je opravdu výmluvná:

Poděs miluje divadlo. Jestliže se mu naskytne možnost ho rozehrát, přidělí si hlavní roli. Všichni kolem mu budou dělat “křoví”, budou mu přihrávat a jejich vstupy a odchody se budou řídit podle poděsových (úděsných) vrtochů. Někteří ze skutečně nejdestruktivnějších poděsů, jaké jsem poznala, jsou samotní slavní umělci. Jsou to takoví umělci, kteří nám ostatním spílají. Dosahují často nadživotní velikosti, a to tím, že stravují životní síly všech kolem sebe…….

 

… všichni ho obcházejí po špičkách a předstírají že jeho nadměrné ego a z něj vyplývající požadavky jsou v normě.

 

Poděsové:

porušují dohody a nedodržují domluvené termíny,

očekávají zvláštní zacházení,

utrácejí váš čas a peníze,

jsou odborníci na obviňování,

vytvářejí dramatické situace – ovšem jen zřídka tam, kde je to namístě,

nesnášejí časové plány – s výjimkou svých vlastních,

nesnášejí řád a chaos slouží jejich účelům.

 

A nečekané na závěr :))

Poděsové popírají, že jsou poděsové.

 

Ano, každý z nás má spoustu slabých stránek a tím pádem potenciál někoho zklamat. Rozdíl mezi poděsem a nepoděsem je ale ten, že nepoděs má sebereflexi, umí se omluvit, je ochotný hledat nápravu, ocení laskavý a přímý rozhovor, vidí aspoň někdy přínos druhých a je ochoten se férově podělit.

 

Příběh pokračuje. Je na čase přijmout zodpovědnost a poděkovat.

Sama jsem nedávala vždy úplnou zpětnou vazbu a přikládala tak polínka do ohně. Poděsa totiž nevědomky podporujeme, když mu včas neřekneme, co si myslíme a cítíme, čímž mu umožňujeme, aby zkoušel naše hranice.

Ale má to i druhou stranu. Právě díky zkušenosti s poděsem jsem si odnesla cenné poklady:

Navázala jsem nová přátelství, některá díky tomu upevnila.

Pochopila jsem, že slovo inspirace nemusí být nutně v pozitivním slova smyslu.

Moje síla a hodnoty prošly zkouškou ohně.

Stojím si za svým rozhodnutím, i když se ke mně nikdo jiný nepřidá a nepodpoří mě.

 

A jak si myslíte, že Julie v knize doporučuje vyřešit situaci s poděsem? Hádejte.

 

Já jsem očekávala tipy na komunikační dovednosti, laskavé manipulační techniky, diplomatické věty, které se naučím nazpaměť. Omyl!!! Julia má jedno řešení, dost radikální, ale jediné účinné. ODEJÍT. Odejít od poděsa a osvobodit se.

 

Co vy na to, hmmm…?

 

Tak já jsem vykročila a přišel projekt Jinového světa, který miluju a on miluje mě.

 

A já moc děkuju!!!

Poděsům sbohem a krásné dny přeje Zlata

 

PS. Jestli tenhle článek někomu přijde až moc…. chápu… ale protože je momentálně období konce šprtek v Čechách… tak není na co čekat 🙂 Nebudu mlčet. Pojmenovávám nahlas věci, které se mi nelíbí a které nebudu podporovat.

PPS. Kopie článku odeslána poděsovi.