Můj epesní rok 2017

Můj epesní rok 2017

Zhodnocovat uplynulý rok je už moje každoroční tradice a i když mě to čeká ještě přesně na přelomu roku, jdu už některé momenty zhodnocovat nyní. Mám tak nějak pocit, že to není jen o tom během hodiny prolítnout celej rok a vlažně bez emocí ho oznámkovat 😀 U mě už to začíná zrát v srpnu, kdy mám narozeniny, to je takovej ten milník, kterej mi připomíná, že je ČAS dávat věci do pohybu a pak tohle období konce roku, který je neúprosný… další rok je pryč (!) a nutně vyvstávají otázky, jestli se svým časem nakládám zodpovědně a smysluplně.

Jsem stejnak celá napnutá a baví mě to. Už teď cítím dojetí, co vše se událo a čím vším jsem si zase prošla a to nemyslím momentálně nic konkrétního. Ale ten pocit vděčnosti, úcty a pokory tam prostě je.

A jak to máte vy? Už taky bilancujete? Nebo jde tohle úplně mimo vás? 🙂

Jaká moje dovednost se zlepšila:

*** Angličtina 😀 Čtu hodně emailů a textů v angličtině docela pravidelně, ale letos jsem byla postavena do několika situací, kdy jsem musela anglicky i mluvit. Ne jen říct „ano, mluvím trochu anglicky a řeknu vám, jak se dostat na hlavní nádraží“, ale musela jsem  půl hodiny vysvětlovat něco k produktům nebo celý den vést přátelské rozhovory s naším hostem na chatě, který byl nadmíru společenský a chtěl se potkat a uskutečnit výlety po okolí nebo když u nás byl na návštěvě nejlepší kamarád Pepouše se svojí mexickou ženou. Blekotala jsem, ne že ne, ale mám pocit, že jsem se zlepšila o dost 🙂 

*** Udržovat pořádek. Myslela jsem si, jak jsem pořádná, ale nejsem, umím uklidit nepořádek. Ale udržovat pořádek?? Hmmmm 😀 Když jsem si uvědomila, jak mě rozptyluje při práci a tvoření neumyté nádobí, poházené oblečení, přetékající odpadkový koš,… rozhodla jsem se, pokud to jde, vždy po sobě uklídít a dát věcem svoje místo. Došlo mi, že když mám hřebeny na 3 různých místech, stejně tak ručníky ve 2 skříních, že je to děsně chaotický. Kolikrát to pak dám ještě na další místo, že jo, aby v tom byl ještě větší zmatek… 😀 takže dost. Jak jsem to doma uspořádala, mám pocit, že i můj život se víc uspořádal. Koneckonců říkám si, že opravdový životní úspěch, radost a hojnost přijde k lidem, kteří umí zvládat v první řadě svojí každodenní agendu,  ty malé, nudné kroky, které je prostě třeba zvládnout a ukázat panu Vesmíru, že to umím i v malým ..tzn. že nepřeskakuju a na ty velký cíle a sny jsem ready!

Co nového jsem se naučila:

*** Naučila jsem se poměrně dobře orientovat ve složení kosmetiky a drogerie a jsem neúprosná v tom, co nakupuju. Načetla jsem si složení, takový to prťavě napsaný INCI, nebo také Ingredients. Na pomoc jsem si vzala knihu Tajemství kosmetiky, kde jsou krásně dopodrobna rozepsaná rizika chemie, kterou dennodenně používáme. A tak jsem skončila se spoustou šamponů, sprchových gelů, tužidel, laků, deodorantů, zubních past a pracích prášků. I když moje prozření přišlo přes jeden MLM české ekodrogerie od úžasné ženy a kamarádky, který je opravdu mnohem ekologičtější než to, co se prodává v supermarketu, tak i toto není úplně či čisté a přírodní. Bohužel, hodně firem se schovává za hesla: přírodní složení, s bio arganovým olejem, s čerstvou mátou… bla bla bla… podívejte se a zkoumejte tohle téma opravdu hodně do detailu, 0,01% bio arganovýho oleje nepřebije SLS, parabeny, silikony a další. Je až nepochopitelný, že to, co se běžně prodává v drogeriích a obchodech, škodí našemu zdraví (v lepší variantě dojde jen k vysušení nebo podráždění pokožky, ale v horším případě se po častém používání chemické látky ukládají v těle a můžou zapříčinit vznik nádorových onemocnění). Jestli někdo říká, že je něco přírodní kosmetika, zbystřete a i tak si složení přečtěte. Pro začátek třeba koukněte na porovnání složení šamponů od Hanky Moneam.

*** Nové recepty z veganotic.cz, mezi moje nové nejoblíbenější patří z irské kuchyně Pastýrčin koláč , Cizrna na paprice a ruský recept na rozpečený lilek

Kniha, která mě nejvíc obohatila:

*** Jednoznačně Osud ve svých rukou, od autorky Zdeňky Blechové, čtu ji už po druhé. To co v ní učí je tak zásadní, až mě mrzí, že jsem ji neobjevila dřív. Mám o tom rozepsaný článek, tak snad brzy se s vámi o to podělím.

Nejoblíbenější a nejpoužívanější byliny:

*** Kopřivu jsem si letos natrhala v hojném počtu u nás na zahradě. Pěkně jsem ji nasušila a používala jako čaj. Musím se podívat ještě podrobněji na co všechno je vhodná, ale já u ní mám pocit detoxu, jakože mě očišťuje, měla jsem pak hezkou pleť, vlasy se mastily míň a měla jsem víc energie.

*** Kontryhel – Dědek kořenář píše, že je to bylina, kterou má užívat každá žena, a že když ji nepoužívá, je to poznat. On je  vtipnej a pravdivej zároveň. Takže letos jsem ho poprvé pila pravidelně, a ještě piju a cítím větší klid, čistou pleť, menstruace kratší a bez křečí v podbřišku 🙂 Jen se těším, že si ho stihnu sama nasbírat a nasušit, takhle jsem si ho koupila už připravený od Sonnentoru.

*** Tymián, na ten nesmím zapomenout. Má u nás hojné využití v okamžiku, kdy někomu není dobře od žaludku, nebo má zvláštní pochody ve střevech. Tymiánový čaj (lžička sušeného tymiánu zalitá převařenou vodou, na 10 min odstát a pak pít) je nejen chuťově dokonalost sama o sobě, ale ty účinky… zachvilku je člověku dobře. Když jsem nachlazená, tak do čaje přidám med a mám pocit, že piju prvotřídní meducínku 🙂 Tymián je prý hodně oblíbený v Německu, nevím, co je na tom pravdy… je antibakteríální a antiseptický a pravděpodobně hodně odkyseluje, např. v čaji 7×7 Kräutertee od dr. Jentschury, který je určen právě na odkyselení, je tymián na prvním místě ve složení. Takže sláva tymiánu, jo? 🙂

Nejoblíbenější kosmetika:

*** Ricinový olej – když už se přece jen nějaký pupínek na obličeji vyloupl (i když po tom kopřivovým čaji to bylo opravdu zřídka), tak jsem si ho potřela ricinovým olejem a druhý den byl skoro fuč, minimálně byly pryč stopy po zarudnutí 🙂 navíc je skvělej na péči o řasy, dělá je hustější a delší. Jako mám je fakt epesní holky, to budete mrkat, až mě uvidíte 😀 

*** Makový olej, častokrát ho používám pro odličování, nebo dočištění pleti. Samozřejmě je skvělej i na péči po holení podpaždí, nožek a intimních míst, stejně tak… lze užívat vnitřně a to doslova –  jako lubrikant, je jemný a příjmně klouzavý 😀 prostě makový olej je tak univerzální, že ho budete chtít mít pořád při ruce. Když už jsme u rukou, je výborný i na nehty, po častějším používání je zpevní a zhebčí 🙂 Navíc kapkou makového oleje doladíte nejeden letní ovocnej salát. Je prostě skvělej, vyzkoušejte ho. 

*** Biorythme – skvělá, voňavá záležitost. Dělá úžasný přírodní deodoranty, balzámy na rty a krémy. Složení je skvělý a je to v takovým krásným ženským balení, že se zamilujete na první dobrou. Biortythme má svůj vlastní eshop, ale jestli vám můžu doporučit, zajděte si do obchodu, kde je prodávají – např. ve Stromce, tam můžete navíc potkat i mě – a očuchejte si testery, jak vám který bude vonět, ať nekupujete zajíce v pytli.

Největší uvědomění:

Základní afirmace na afirmování. Mám ráda afirmace, koneckonců napsala jsem o nich taky jeden z mých nejčtejnějších článků, ale až letos jsem si uvědomila, že základní afirmace, kterou je nejvhodnější začít a která toho hodně uvede do pohybu je afirmace, prohlášení, které jsem slyšela v jednom webináři od skvělého učitele Silvovy metody, Dragana Vujoviče, a která zní.. Já, vaše jméno a příjmení, jsem převzala kompletní zodpovědnost za svůj život. V mém případě tedy Já, Zlata Hnátová, jsem převzala kompletní zodpovědnost za svůj život.

Najednou si člověk uvědomí, že si mnohem míň stěžuje a mnohem víc dělá podstatné věci, rozhoduje o sobě vědomě a tvoří svůj život v každém ohledu. Ano, vím, že za všechno, úplně za všechno, i to dobrý i to špatný si můžu sama – ale už to ne jen říkat.. ale i se tak chovat – vědět, že když mě někdo štve, je to můj problém, že když nestihnu autobus, je to moje vina, stejně tak když mám finanční problémy, nemocné tělo, hloupé kolegy v práci… všechno je to o mně a o mém přístupu.

Zážitky, na které ráda vzpomínám:

*** Letos jsem se vrátila do svého dětství, protože jsem po 10 letech jela se svojí rodinou na dovolenou a to byl pro mě zážitek opravdu jeden z nejlepších a nejkrásnějších v letošním roce. Být se svými milovanými na místech, kam jsem jezdila jako malá, bylo naprosto epesní a hned bych jela zas.

*** V Jinovém světě jsme vytvořily Jinové karty pro každodenní podporu a inspiraci. Kromě mě, Hanky a Jany, se na tomto projektu podílelo spoustu dalších úžasných autorů, kteří přispěli svým jedinečným poselstvím. Ve FB skupině Jinového světa každý den sdílí ženy svoje karty dne už 3 měsíce v kuse a je to jízda teda! 🙂

Lidi, kteří mě v tomto roce nejvíc podporovali a inspirovali:

*** Mám ve svém životě tolik lidí, že jsem z toho sama udivená 🙂 Ale samozřejmě jsem za všechny moc ráda. Bojím se, že když teď začnu jmenovitě jmenovat 😀 , tak na někoho zapomenu. Samozřejmě důležitá je pro mě rodina, můj Pepouš, nejbližší přítelkyně, přátelé a kolegové v práci. Všichni mě učí, podporují a inspirují svým jedinečným způsobem  a já jim za to děkuju. 

*** FB přátelé. To je kapitola sama o sobě. Mám na FB určitou skupinu lidí, se kterými mám sice společné přátelé, ale neznám je. I tak si je častokrát přidám, občas z toho vznikne zajímavé propojení nebo inspirace v oblasti, která mě momentálně zajímá. Třeba takovou Aničku Kohutovou osobně neznám, ale díky ní mám přístup k tak podstatným a očiotevírajícím informacím pro těhotné ženy, že jsem za FB neskutečně vděčná. Stejně tak znám pouze přes FB Sílu pro život, Melanii a Štěpána Matějku, kteří točí videa o divokých bylinách a i díky nim jsem se začala na zahradě víc činit a pochopila její dary 🙂  Kalmana Horváta jsem třeba poznala taky nejprve přes FB a nyní spolu natáčíme vzdělávací videa pro podnikatele, kteří díky svým produktům a službám mění lidem život. Stejně tak Šimona Srpa jsem nejprve znala jen z FB, protože mě inspiroval jeho netradiční přístup k MLM a nakonec jsme spolu natočili sérií videí, pro lidi, kteří zvažují, zda je pro ně MLM vhodný způsob podnikání.

A jakou výzvu jsem odložila na další rok:

*** Pravidelné cvičení zumby venku s holkama. Ach jo, ale 2018 už to jistí.

*** Vylepšování na naší chatě. Tak jo, novou šablonu webu jsem vyměnila letos, to ale zabralo asi 15 minut 🙂 Ale udělat hezčí obývák, zpřehlednit a zkvalitnit služby pro hosty a doplnit smysluplný obsah na webu chaty udělám až na jaře nebo na podzim 2018.

*** Vyfotit se 🙂 To odkládám dlouho dlouho. Nejdřív jsem nepotkala nikoho, kde bych cítila důvěru. A teď, když už jsem asi před půl rokem zbystřila Martina Vítka, u kterého jsem si řekla to je konečně ono, tak přislo spoustu odkládacích výmluv typu potřebuju zhubnout, zpevnit tělo, dorůst vlasy, musí být venku teplo a hezky 😀 Ale už domlouváme termín na jaro 🙂 Navíc jak se říká, kaizen, po malých krůčcích, a tak mě Martin včera „přepadl“ s foťákem a vznikla z toho fotka, kterou jsem použila k tomuto článku. Hodí se k němu moc. Máte to s fotkama taky tak, že se vám nejvíc líbí, když jsou přirozené, nenucné a jste to na nich opravdu vy? 🙂 

Tak jooo… myslím, že pro dnešek by stačilo 🙂 Zhodnocení roku miluju a tenhle rok 2017 byl epesní, oproti 2016 víc hmatatelný (k filozofování jsem přidala i reálné kroky), hodně jsem pochopila a uvědomila si. Jsem vděčná a moc spokojená. Děkuju životu, že můžu být na týhle krásný planetě a prožívat různě radostné momenty.

Miluju svůj život. A těším se na další rok. 2018.

Zlata ♥

Když nemůžeš, tak přidej víc! Opravdu?

Když nemůžeš, tak přidej víc! Opravdu?

Jednou jsem si tak jela v autě na nákup a slyšela tuhle písničku… když nemůžeš, tak přidej víc… a říkám si, ty jo, to je dobrý, to je pravda. Prostě když mám pocit, že nemůžu, tak mám přidat. Fakt svělý, potvrzuje mi to můj poslední článek o tom, jak nemám být leňocha a krok za krokem bez výmluv a stěžování makat na svých cílech.

Jenže pak.. sedím včera u pc a poslouchám webinář o nestíhání, kde ta lektorka Zuzka Ježková mluví o úplném opaku – zastavení se. A já si zase říkám,… ty jo.. to je fakt, ta má pravdu. Musím se zastavit.

Ach jo a pak zase vidím ten rozpor. Těch momentů, kdy každá knížka říká něco jiného a každý mentor právě tak… jakože někde čtu plánujte, jinde nechte to plynout, pak zase spěte hodně vs. spěte málo, stanovte si cíle vs. cíl je cesta, buďte spontánní vs. nadrťte se tady ty tipy a mějte přípravu, organizujte vs. improvizujte, dodržujte pravidla vs. buďete nekonveční, elegance je  přece nuda. 😀

Co je teda správně?

No tak jak je to pro vás správně, to já nevím. Ale mě to inspirovalo k tomu, že zastavit se v pojetí Zuzky neznamená – zastavit se a odpočívat. Ale zastavit se a s nadhledem se podívat na svojí situaci a ověřit si, jestli jdu správným směrem a případně zvážit jiný postup.  Protože když se ztratíte v lese a místo zastavení a zorientování se začnete přidávat do kroku a bez přemýšlení hledat cestu ven, tak budete akorát vyčerpaní, ulítaní a vystreslý, to je jasný.

Tak mám pocit, že na každé úrovni, v každé situaci a v každém vztahu platí různé přístupy a různé pravdy. Že někdy je třeba fakt přidat a někdy je naopak nutno zastavit se a možná nějakou dobu stát.

Ta hranice mezi tím je tenká, dokáže nás snadno zmást.  Já jsem u sebe např. vypozorovala, že když se mi něco nechce … (takovej ten povrchní pocit, že něco odbydu, udělám to příště….jindy…), tak to je přesně ten okamžik, když mám přidat. Ale když mám naopak pocit, že musím všechno rychle stihnout, makat, jet na výkon, mít odškrtnutý všechny to-dočka… tak to je přesně okamžik, kdy se potřebuju zastavit, nadechnout a položit si klíčové otázky.

Mějte krásný týden a zvažujte, kdy máte přidat a kdy se naopak zastavit.

Zlata ♥

PS. Zastavit rozuměj zastavit, ne zvolnit, kdyby to četli typičtí workoholici :))))

Někdy je třeba se pochlapit :D

Někdy je třeba se pochlapit :D

Já už tady na tom svym webu tak dlouho nebyla, že se sama docela stydím. Na email mi každý den chodí upozornění, že se další uživatelé přihlásili k odběru mého PDF ranní rituály, což mi nenápadně připomíná, že je čas. Čas usednout a napsat článek.

Celej ten půl rok jsem byla fakt busy. Co vám budu povídat, asi to znáte. Práce, práce, práce 🙂 a vlastně kromě dovolený s rodinou a dvou neděl, jsem neměla žádné volno. Už si to začínám hlídat a plánovat nejen práci, ale i to VOLNO 😀

Jednak jsem necelý půl rok pracovala v Kotvě v Biooo.cz , protože jsem samozřejmě nejnadšenější do zdravé a přírodní a ekologické kosmetiky a drogerie, že jo a moc jsem se to chtěla naučit víc do hloubky – složení, produkty, účinky. A taky jsem chtěla mezi lidi. Došlo mi, že byť mám kolem sebe neuvěřitelné množství lidí, tak je to pořád hodně osobní a často i online, a že se chci taky potkávat s cizíma lidma, vypadnout nachvilku z té své bubliny (pracovní online marketingové, ale i z té přátelské) a podívat se, co řeší ostatní. Prohodit s nimi small talk. Navíc mít taky nějaký režim. Já, která jsem zvyklá pořád střídat všemožné aktivity, lítat sem tam 😀 Takže ano, užila jsem si to… mělo to výhody, ale ……

…i pekelný nevýhody. Ty se samozřejmě ukázaly jako učební látka, kterou musím zvládnout. Jít někam, i když se mi nechce. Být milá, i když se mi nechce. Nosit dress code, který se mi faaakt nelíbí. Najít společnou řeč s lidmi, kde by mi to normálně přišlo nenormální 😀 Vstávat ráno v 5 i když je venku tma ještě víc než v noci (to vážně nekecám, když chce člověk spát, tak to tak fakt vypadá :). Zachovat klidnou hlavu, i když se všechno s….  sype. Mluvit anglicky, i když  u toho děsně koktám. Mohla bych pokračovat. Samozřejmě, možná vám to nepřijde jako nic obrovskýho, ale pro mě to byl jeden velkej balvan, se kterým jsem se musela poprat.

Ale myslím, že jsem to zvládla.

Musela jsem se pochlapit 😀

Já, která miluju všechno po žensku, růžový a donesený na zlatým podnose. Ale když jsem si uvědomila, že je k tomu nutno přistoupit zodpovědně a dělat věci, který jsou momentálně třeba, najednou to šlo a ani mi to tolik nevadilo. Dokonce jsem v nevýhodách našla pozitivní aspekty a posunula se zase dál.

A když už jsem měla pocit, že už všechno umím, znám, mám zkušenosti, znalosti, patřičné sebevědomí…. tak jsem z téhle práce plánovala odejít. Měl být Festival Evolution a já měla silné nutkání tam jít, protože je tam tooolik lidí a příležitostí. Říkala jsem si, že tam určitě dostanu pracovní nabídku. Ale……Evolution se konal  v datu, kdy jsem měla směnu. Nedostala jsem volno (cože, nedostanu volnooo???). Což pro mě znamenalo vystoupit z role hodné holky a říct své nadřízené, že do práce prostě nepřijdu, protože je pro mě důležitý na Evolutionu být. Takže jsem šla na 4 hodiny na Evolution a krom toho, že tam vystupoval Kalman s mojí ségrou na téma Matematika pravou mozkovou hemisférou (což jsem nemohla prošvihnout), tak jsem tam dostala 2 pracovní nabídky 🙂 Hmmmm :)))) já to „věděla“. Takže spokojenost.

Tož jaké velké obří (vypadá to, že mám tendence přehánět, zdá se mi, napsat velké obří  hned vedle sebe, ale fakt to tak je, jo, dodává to na významu)  ponaučení z tohohle mýho povídání (pro mě) plyne? Že i když se mi do něčeho nechce, ale je třeba to udělat, tak bez odmlouvání, výmluv, vykrucování a odkládání do toho jdu. Prostě ne vždycky je na místě ezo poučka dělat věci podle toho jak cítím…. Mám pocit, že ti, co mají úspěch, nedávají jen na své nálady, prostě ví, že je třeba něco udělat, tak jdou a udělají to. Jasně, když mám 40tku horečku, asi to nebudu přehánět, ale takový ty naládičky..a dneska se mi nechce, to počká….. jo počká i splnění mýho snu a na to já nemám čas.

Nemám čas na odkládání. Jdu do toho. Pojďte se mnou. A ještě nejlépe bez stěžování.

Mějte se nejlíp! Zlata

 

PS. Jasně, že se toho dělo ještě spoustu dalšího… ale o tom zas příště, jo.

 

Dva největší EZO bludy v podnikání

Dva největší EZO bludy v podnikání

Na začátku totoho roku jsem natočila několik videí s Kalmanem Horvátem, expertem na jedinečnost a podnikání a pořádně ho vyzpovídala na téma podnikání. A na video o EZO bludech jsem se těšila nejvíc. Dneska ho sdílím i s vámi 🙂

I když nejsem žádný extra kritik esoteriky a osobního rozvoje, poslední dobou si začínám víc a víc uvědomovat, že všeho moc škodí… (viz můj starší článek).

A tak vás dnes zvu, abyste v 8 minutách zjistili, jestli náhodou nepoužíváte některé ezo bludy v přehnané míře, která nepřináší užitek vám ani vašem klientům.

A jaké to jsou tedy ezo bludy:

Když budu dělat to, co miluju, peníze přijdou – třeba tohle je pravda až na určité úrovni vědomí. A otázka je, jestli na této úrovni jste??

Špatný výklad poučky být sám sebou. Mylně si myslíme, že když si budeme vše naciťovat a dělat vše podle sebe a své seberealizace, tak že nás to v podnikání posune. K tomu, abychom byli sami sebou a svět nás podporoval, potřebujeme misi – něco většího, než jsme jen my sami, protože jinak se naše podnikání točí jen kolem nás a je tam jen samé já já já… které je vlastně zoufalé a snaží se získat přízeň.

 

Přeji krásný den, Zlata

Co závidím svým rodičům

Co závidím svým rodičům

Nasednu do autobusu, připoutám se a vytahuju svačinu, kterou jsem si sbalila s sebou. Mezitím si prohlížím zvědavě další přistupující v očekávání, zda budu sedět sama nebo ne. Kolem mého místa začne kroužit paní, které mohlo být tak 50-55, hezky upravená. Najednou koukám, že si sedá vedle mě. Mezi zuby neprocedí ani “dobrý den” …. což mě mírně znervózní. Nesedím v buse na 5 minut, abych přejela 2 zastávky a “mohla” si být cizí a nezdravit, ale když jedu z Loun do Prahy min. 60 minut… a ani svého spolusedícího nepozdravím???

Ještě nějakou dobu jsem tu paní pozorovala a se stewardem komunikovala, takže mluvit uměla. Když odcházela tak taky bez pípnutí pozdravu…

Zarazilo mě to natolik, že jsem si začala víc všímat. Když k někomu přisedám, vždy zdravím. Někdy někdo ani neodpoví, nebo se pro jistotu tak zachumlá do mobilu nebo knihy, aby to snad vypadalo, že mě neslyší.

Vzpomínám na to, když jsem před 4 lety jela v autobuse do Plzně a seznámila jsem se tam s Michalem z Anglie, kterého považuju za jednoho z mých nejlepších přátel. A samozřejmě hovor začal oním “Dobrý den”… já se pak ptala, jestli si můžu vytáhnou pás na připoutání a tím jsme se nějak zapovídali a skončili až v Plzni.

Neříkám, že si s každým potřebuju povídat, ale chybí mi ta lidskost, „dobrý den, jak se máte 🙂 taky do Prahy? :))“ Někdo řekne… bezduchý small talk.. ale když to děláte opravdu lidsky, laskavě, se zájmem… tak je to mnohem víc.

Nejčastěji si to uvědomuju, když jsem u mých rodičů nebo Pepovo rodičů. Tahle “stará” škola, která nemá chytré telefony, zvládá levou zadní small talk. Ani neví, že se to tak nazývá, ale přirozeně a bez nucení se umí zapovídat a vytvořit příjemnou atmosféru s téměř kýmkoliv.

Loni v září jsem při parkování nešikovně nabourala do auta za sebou. Majitelka auta byla pěkně navztekaná do doby, než přijel můj taťka… jednak hned při pozdravu jsem viděla, že to bude dobrý a celou situaci odlehčí 🙂 Zapálil si s ní cigaretu, dali se do řeči a zjistili, že se znají z jedné práce… do toho přijeli policisti, se kterými taťka v poklidu vtipkoval, kolik že jsem nadejchala promilí… jako by se nechumelilo 🙂 Samozřejmě jsem nic nepila 😀 Celá ta hodina čekání, sepisování a vysvětlování… byla nejlepší školou, jak vidět mýho taťku v akci v komunikaci a bez okolků si přiznat, že já se mám ještě hodně co učit…

Tak mooc zdravím a přeji krásné dny s lidmi kolem vás 🙂

Zlata 

 

PS. Vím, že ne každý den je posvícení a já neznám příběhy lidí, co se jim zrovně děje… že možná nemají vůůůbec náladu ani na pozdrav, protože se jim zrovna stalo něco hroznýho. S tím jsem srozuměna. Jen by mě mrzelo, kdyby se z toho stala výmluva, která by nás lidi od sebe akorát vzdalovala…

 

Cože, jen 25 liků?!

Cože, jen 25 liků?!

Minulý týden jsem změnila svojí profilovou fotku na FB a dostala poměrně málo liků 😀 Jen 25 jako!!!!

Nicméně jsem zažila naprosto nečekanou reakci u sebe :))) Měla jsem vlastně radost.

Ty jo, mít jen 25 liků… tomu říkám úspěch :))

A proč? Protože jsem si díky tomu znovu uvědomila dost podstatnou věc. Pro svůj život nepotřebuju mít sympatie a souhlas od druhých, zda se jim na mně něco líbí nebo ne.

Přemýšlím dál a dochází mi, že i když budu sebekrásnější, ne každému se budu líbit, protože každý máme jiný vkus a vnímání.

Mám jedno sako, které na mně spousta mých kamarádek obdivuje a spoustě dalších se naopak vůbec nelíbí. A jak to mám já? Někdy se mi líbí úplně mega a vezmu si ho a někdy nee a nechám ho ležet ve skříni :)))) Tak není pak nějaký ten like, nebo názor druhého o nás samotných tak trošku jedno (pokud my sami jsme totálně happy a spokojený)?

Ne jedenkrát jsem četla, jak současné dívky v pubertálním věku stahují zostuzeně fotky z FB, které mají podle nich málo liků… asi mají pocit, že ta fotka nebyla dost “IN”, málo našpulené rty, dobrý oblečení, rtěnka… nebo málo koukajícího nahého těla? Nebo byla málo výstřední…??

Jasně je to fajn, když vidíme, že se něco líbí… ale dokážeme si to užít… svoje fotky a zážitky, vůbec celý svůj život bez liků, srdíček a komentářů? :))))

Já v tomhle asi budu mírně staromódní a nenechám se rozhodit likováním na FB.

A jak to máte vy? :))) Znamená pro vás like lepší náladu a větší prestiž? :)))

Zlata 

 

Všeho moc škodí. A hlavně osobního rozvoje!

Všeho moc škodí. A hlavně osobního rozvoje!

Víte, jak se říká, všeho moc škodí? :))) Já to nikdy nevnímala a ne zcela chápala, ale poslední dobou si toho všímám víc a víc a to v oblasti osobního rozvoje (tam, kde bych to asi nejméně čekala)!

Jak lidi kolem osobního rozvoje mluví jako knihy nebo spíkři ze seminářů a používají obraty typu “nechávám to teď plynout, děje se to z nějakého důvodu, hledám svoje poslání, musím si to nacítit, to mi teď tak přišlo/chodí,… „

Najednou, světe div se, začínám rozumět onomu “všeho moc škodí”.

Jak by řekla moje přítelkyně Jaruška, když někdo říká, že něco nechápe, život mu poskytne příležitost, aby to, co nechápe, pochopil 🙂

Takže ano, děkuji, pochopila jsem, že i osobní rozvoj v přehnané míře nám může pekelně škodit. Napadá mě hned několik pastí, do kterých se chytáme,

když to s osobním rozvojem přeženeme:

  • chodíme po seminářích, čteme jednu knížku za druhou, ale v reálném životě nám nezbývá čas nic aplikovat a točíme se v začarovaném kruhu… stále hledáme partnera, svůj talent, vysněnou práci, chceme zhubnout, ….. a utíká nám tak skutečný život
  • kamarádíme se jen s lidmi, kteří mají podobné názory, a společně přikyvujeme, jak jsou ostatní neprobuzení a přitom se tak uzavřeme do bubliny, která zkresluje vidění reality
  • vkládáme moc nad svým životem do rukou různým učitelům a guruům, občas už ani nepřemýšlíme, jestli to, co říkají, se nutně týká i nás a je pro nás dobré
  • neustále si naciťujeme, kdy máme konat, kdy mluvit, kdy se prosadit, kdy odejít, kdy mlčet, kdy udělat změnu…. někdy si říkám, jestli není lepší nejprve vykročit a pak zjistit, jestli je to to pravé ořechové, nebo to byl krok vedle.

Jaké z toho plyne ponaučení:

  • všeho moc škodí 🙂
  • naučit se vybírat a dělat drahoty, nehlásit se ke všemožným odběrům, aby mi něco neuniklo a dělat tak ze své emailové schránky skládku osobního rozvoje, najít si pár věcí, které mě aktuálně zajímají a těm věnovat pozornost
  • zůstat pánem svého života a nedívat se na mentory, spíkry a učitele jako na bohy, protože i oni dělají chyby a i oni mají dny, kdy se cítí pod psa
  • nebýt zavřený jen v jedné bublině. Máte pocit, že se teď roztrhl pytel se všemi online kurzy, ebooky, emaily zdarma? Pravděpodobně žijete v bublině. Moje mamka nedávno rozklikla svůj FB a tam žádné ebooky a online kurzy neměly místo, protože ho zabíraly různé vtipy, srandy a politika. Schválně někdy poproste své rodiče nebo děti, ať vám ukážou, co se jim zobrazuje na timeline… 🙂
  • Nečekejme a žijme. Užívejme si každý den, navazujeme kontakt, sdílejme lidskost, třeba na zastávce autobusu si popovídejme o počasí se starou paní, nebo jí pomozme s nákupem…. není to o hloupém a povrchním small talku, je to o tom, že projevíme zájem, pozornost, vyměníme si úsměvy a hlavně budeme skutečně žít.

Častokrát víc než osobní rozvoj nám lépe poslouží zdravý selský rozum 🙂

Můj Pepa nečetl žádnou z těch chytrých knížek a přitom spoustu pouček zná a opravdu je v životě aplikuje… já za ním vždycky natěšeně přijdu a chci mu říct, co nového jsem objevila…. pak se zarazím a řeknu si… vždyť ty už to stejně znáš…. třeba když jsem četla poprvé Čtyři dohody… neposuzujte druhé… ehm… no ano, pro mě objevení Ameriky, pro Pepu přirozenost, kterou žije. Jen o tom nemluví.

A to je poslední tečka. My z osobního rozvoje jsme někdy tak hlasití…. jak (se) pořád inspirujeme, jsme v hloubce a síle, vymeditovaní… bla bla dál… ale stále nechápeme, že máme žít a růst. Vypnout neustálé mluvení a vyměnit ho za žití. Pěstovat lásku k sobě, ale i lidem a planetě….

 

Zlata 

Napište návod k použití – SEBE!

Napište návod k použití – SEBE!

Pročítám si svoje poznámky z loňského kurzu Petra Velechovského. A samozřejmě jsem v nich našla spoustu pokladů, u kterých se budu muset více zastavit. Nicméně našla jsem tam na konci jeden bod, který s vámi nemůžu nesdílet 🙂

Poznámka vypadá takto: Napište na sebe návod k použití

Nečtu dál a okamžitě se zastavuju a vzpomínám na Petrovo slova… jako bych se vrátila zpět na kurz.

Je to myšleno především v partnerských vztazích, abychom si sepsali stěžejní informace o nás – pro našeho partnera.

Tento návod k použití sebe (byť zní na první pohled trošku hanlivě – k použití?? jako bychom byli nějaká věc?!) se má stát detailním popisem nás samotných a toho:

  • jak nám má partner projevovat lásku, když nám chce udělat radost,
  • co je mi na partnerovi lhostejné (jak se češe, v jakém autě jezdí…),
  • co mi vadí, ale jsem schopen tolerovat,
  • co mi vadí a neumím to tolerovat,
  • plus můžete přidat cokoliv dalšího, co vás napadne.

A moje poznámka k tomuto tématu končí takto -> je to hluboká sebepoznávací práce.

Už když jsem o tom slyšela Petra mluvit, nadchlo mě to. A teď po roce si říkám, že jsem tenhle úkol vůbec nepoužila v praxi. Sice jsem si ho poslušně zapsala, možná o něm se zaujetím vyprávěla svému Pepovi, ale tím to haslo.

 

Dneska mi opět dochází celý smysl této sebepoznávací práce :))

Často chceme po partnerovi a po druhých lidech, aby se k námi nějak chovali…. ale nevíme JAK, protože sami nemáme utřízené to, co vlastně chceme, co se nám líbí, co se nám nelíbí.

 

Nemusíme chodit na žádné zdlouhavé kurzy poznávání sebe sama, stačí, když si v neděli odpoledne uděláme čas a zodpovíme si předchozí otázky.

 

Tak krásný den přeji, Zlata 
PS. Vás ženy můžu pozvat do nového online kurzu, který jsme v Jinovém světě připravily. Celá první lekce je věnována detailně tomu, abychom věděly kdo jsme a co chceme 🙂 a v následujících lekcích, se to naučíme komunikovat.

 

Jak se o sobě dozvědět zajímavé věci? Říct si o zpětnou vazbu!

Jak se o sobě dozvědět zajímavé věci? Říct si o zpětnou vazbu!

Máte rádi zpětnou vazbu? Já teda moc ne 😀 hlavně tu negativní ne. Jsem lev a jestli znáte lvy, víte, že potřebují neustále pochvaly.

Ale na druhou stranu vím, že zpětná vazba je moc a moc důležitá. Já bych rozdělila 2 hlavní zpětné vazby, které pro nás mohou mít velký dopad a cenné pohledy pro náš další růst.

 

ZPĚTNÁ VAZBA NA VAŠÍ PRÁCI

První zpětná vazba se týká naší práce, tvorby. Většinou vychází od někoho nadřízeného nebo zkušenějšího. Může být i nevyžádaná. Prezentujete svůj výtvor (článek, obraz, organizaci rodinné oslavy, nebo upečený koláč ) a někdo vaší práci začne hodnotit. A tady zbystřete. Tahle zpětná vazba má většinou 2 dopady a je buď :

 

  • ZBYTEČNÁ – máte pocit, jako by vám někdo otloukal něco o hlavu, většinou má zahanbující tón, sice ctižádostivý obsah, ale je nepřesná a odsuzující, z takové zpětná vazby si nic nevezmete

nebo

  • UŽITEČNÁ – cítíte se po ní dobře, i když upozorňovala na nedostatky. Dotyčný totiž dával jasnou a přesnou kritiku, používal popisná slova, místo hodnotících. Tato kritika vám přinese pocit vnitřní úlevy. Oddechnete si slovy “JO AHA… tohle bylo špatně… “

 

Myslím, že každý z nás to už někdy zažil, že někdy se cítil jak zbitý pes a naprosto neprávem, když mu někdo vytýkal onou zbytečnou zpětnou vazbou.  A naopak  někdy se dozvěděl tolik cenných informací, které se dají zlepšit a celé dílo zkvalitnit, protože to byla zpětná vazba užitečná.

 

ZPĚTNÁ VAZBA „JEN TAK“

Druhá zpětná vazba probíhá tak, že napíšete svým známým, přátelům, partnerovi, rodině, aby vám napsali 3 věci, které na vás mají nejraději a 3 věci, které na vás mají nejmíň rádi. Doporučuju oslovit alespoň 10 lidí, ať máte větší vypovídající vzorek.

Pokud nevíte, jak své blízké oslovit, řekněte jim, že děláte cvičení z úkoly z jedné knihy a zpětná vazba je jedním z nich (a nebudete lhát, tento úkol je z knihy Debbie Ford, Temná stránka hledačů světla) a klidně jizměkčete na negativní a pozitivní (pokud by pro vás slovní spojení co na vás (ne)mají nejraději bylo až moc)

K čemu je tato zpětná vazba dobrá?

  • zjistíte, co vysíláte a jak na lidi působíte,
  • dostanou se k vám nové úhly pohledu, které možná neznáte,
  • pokud někdo nenapíše co se mu nelíbí, možná si uvědomíte, že nemáte tak hluboký vztah, když dotyčný neví negativní zpětnou vazbu
  • pozitivní zpětné vazby vám udělají veeelkou radost 😀
  • negativní vás minimálně přiměje k zamyšlení…

 

Hodně úspěchů na vaší cestě. Zlata 

 

PS. Zajímá vás, co jsem dostala já za zpětné vazby?

 

Tak nejdřív pozitiva 😀

  • umíš říct promiň (to mě od mojí mladší ségry úplně dostalo)
  • sálá z tebe obrovský množství energie a chuti do života, které jsi schopna šířit mezi lidi kolem sebe
  • jsi schopná propojovat byznys s vesmírem 
  • skvělý smysl pro pořádek a nastavení pravidel
  • myslíš na druhé a chceš jim dělat radosti jen tak
  • nejraději mám na tobě, že mohu být sám sebou když jsme spolu
  • že o sebe pečuješ

 

A teď….. negativa…. ale pšššt 😀

  • někdy ti človek něco říká a ty neposloucháš
  • když se naskytne nějaký problém/konflikt poměrně rychle vybouchneš
  • mít i trochu focus
  • pocit nadřazenosti, nedostupnosti
  • občas nafrněná (tak já na tom zapracuju asi tady:))
  • mohla by ses víc uvolnit 
  • prudíš s čárkama a přitom sama používáš výrazy, které nejsou česky spravně

 

Dankešen za poroznost a epesní dny moji drazí! Z.

Pracovní prostředí, které podporuje efektivitu

Pracovní prostředí, které podporuje efektivitu

Ve svém pracovní prostředí (když pracuju, vařím, nebo něco tvořím) musím vždy navodit atmosféru, která mě fokusuje a ve které se cítím dobře naladěná. Vím, že když se pustím do práce a na stole mám hordu papírů, knížek, hrníčků od čaje nebo nedejbože talíře od jídla, bude mi to neustále odvádět pozornost a budu značně neproduktivní a asi i otrávená.

Takže mám několik zásad, které když se mi podaří dodržet, daří se mi být maximálně tvořivá, dokončující, kreativní a efektivní.

1) Čistý stůl

To je pro mě základ. Když mám na stole jen to, co potřebuju k dané činnosti, jsem mnohem rychlejší a spokojenější při práci 🙂

2) Svíčka 

Pokud pracuji na důležitém projektu zapaluju svíčku. Nevím proč, ale je to můj docela nedávný zvyk, který mi dělá moc dobře a udržuje mojí pozornost a dělá z mojí práce rituál, který si zaslouží speciální přístup 🙂 

3) Mantry

Většinou k práci nemusím mít nutně ticho, takže zapínám nějakou z mých oblíbených manter >>

4) Tužka a papír na poznámky

Často se mi stane, že se mi v hlavě honí nápady, které se mi budou hodit pro další práci. Pokud si je zapíšu, přestanou mě neustálé myšlenky na to rozptylovat, protože jsem je zapsala a vím, že na ně nezapomenu.

5) Rozdělaná jen jedna práce 

Dříve jsem si myslela, že čím víc toho stihnu najednou, tím líp. Nicméně čím víc jsem těch věcí najednou dělala, došlo mi, že to je značně na úkor kvality a nakonec že ani ten čas kdovíjak neušetřím. Když dělám na jedné věci (bez vyrušování dalších), jsem mnohem efektivnější.

6) Voda po ruce, hodně piju

Mám připravenou vodu, kterou piju často. U práce u PC teda nejím, ale piju vždy 🙂 Udržuje mě to svěží a nerozptyluje mě ani hlad nebo chutě na sladký.

7) Pauzy

Nejlépe hodina práce – hodina volna, to mi vyhovuje fakt nejvíc. Zkoušela jsem i hodinu práce a půlhodina volna… a to teda nebylo úplně ono. Je to paradoxní, vypadá to, že asi moc nepracuju, ale já v tomhle rozložení udělám práce hodně a ještě stihnu o těch hodinových pauzách spoustu dalších důležitých věcí (byť ne ryze pracovních – ale  jako třeba uklidit, vzdělávat se, uvařit oběd, jít na procházku, zacvičit si,…)