10 nejdůležitějších minut dne

10 nejdůležitějších minut dne

Jak vypadá vaše ráno? Máte svoje ranní rituály, které uctíváte každý den? Kromě snídaně a vyčištění zubů, děláte taky něco pro sebe? Uvaříte si to nejepesnější kafe a přečtete si k tomu kapitolu své oblíbené knížky? Napíšete si vděčnost? Zacvičíte si? Nebo? Vstanete a rychle fofrujete do koloběhu dne?

Mám několik ranních rituálů, ale už od roku 2010 si pravidelně píšu vděčnost :))) To je můj největší ranní rituál. A byla jsem moc překvapená, když jsem zjistila, že  Bob Proctor mluví právě o důležitosti zapisovaní každodenní vděčnosti.

V jednom videu Bob říkal, že pro úspěšný start a dlouhodobé zkvalitnění života je užitečné osvojit si tento ranní rituál:

  1. zapsat 10 věcí (a nejen věcí), za které jsme vděční,
  2. poslat lásku 3 lidem, se kterými máme konflikt nebo které nemáme rádi,
  3. a zodpovědět si v tichosti na otázku Jaké směřování bude mít můj dnešní den?

Jednoduché, že? Přidala jsem to ke své vděčnosti a celkem to nezabere ani 10 minut. Včera jsem třeba vděčnost vůbec psát nestíhala a tak jsem si jen zavřela oči, poděkovala za požehnání minulého dne, poslala lásku 3 lidem, se kterými mi to teď trochu hapruje a zeptala se na moje směřování během dne, z čeho mi vzniklo několik důležitých priorit.

Jasný směr byl udán, úspěšný den mohl začít :)))

Úspěšní lidé mají svoje rituály, tak proč se nepřidat, když to je tak časově nenáročné a přitom tak účinné :)))

Pokud ráno nestíháte, necítíte se dobře, nemáte na to náladu, tak buďte prosím pozorní. Je to jen 10 minut dne, které mohou mít enormní dopad na celý váš život. Tím dáte jasně najevo, že jste READY. Jste připraveni žít opravdu naplněný a úspěšný život. Spoustu lidí planuje velké změny ve svém životě, ale když ráno nezvládnou ani 10 minut věnovat rituálům úspěchu, jak asi můžou realizovat něco velkého??

Jak říkal Aristoteles… “Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost není čin, ale zvyk.”  A přesně o tom to je…  takže krásná, dobrá, vděčná a taky produktivní rána :))  Zlata

Růst je nerovnoměrný pohyb…

Růst je nerovnoměrný pohyb…

Růst je nerovnoměrný pohyb

vpřed 🙂

tak to si takhle dneska ráno přečtu v Umělcově cestě od Julie Cameron a úplně mě to dostane. Jakože další pořádné AHA. Nebo spíš AHAAAAAA :)))

Možná to tak máte taky, možná ne, ale já jsem nějak myslela, že když je člověk úspěšný, tak se mu daří líp a líp a líp a líp. A když člověku sem tam není úplně do zpěvu, je unavený, na něco navztekaný, něco se mu hned nedaří… tak že ještě není úspěšný.

Včera jsem si chvilku psala s mojí kamarádkou Jančou a vypsala jsem jí svůj momentální program, ve stručnosti řečeno, dělám milion věcí a jsem dost grogy a ještě jsem se sama vypeskovala, že si přes den nachvilku zdřímnu nebo že nestíhám všechno v původně naplánovaných termínech. Tak jak jsem to včera vypsala Janče, tak se mi taaaak ulevilo…jakože nemám důvod se peskovat, že vlastně toho zvládám tolik :))) A po dnešním přečtení věty Růst je norovnoměrný pohyb vpřed jsem se už úplně uklidnila 😀

Prostě dva kroky dopředu, krok dozadu a je to naprosto v pořádku. Budeme procházet vrcholy i údolí, protože je to součástí růstu. Když tak o tom přemýšlím, tak už Vadim z kurzu Norberkova (co jsem absolvovala před měsícem a půl) říkal, že první jáma neúspěchu je NESPOKOJENOST sama se sebou. Že se nám daří, vidíme malé posuny, ale hned je znehodnocujeme, že to není DOST a máme tendence se příliš často kritizovat – ZBYTEČNĚ.

Zkusme ode dneška pěstovat LASKAVOST sami k sobě. Udělejme si výbornou snídani, dejme si několikrát v průběhu dne pauzu a protáhněme tělo, odpočiňme si. A pochvalme se, ODMĚŇME SE. 

Zavzpomínejte, jak se vám něco neporařilo a jak jste si sami vyhubovali a byli na sebe naštvaní, nadávali si. A pak si vzpomeňte, jak se vám něco podařilo a jak jste se pochválili. Pochválili jste se vůbec??? Zkuste si říct, jaký je váš poměr mezi vlastní sebekritikou a sebepochvalou??? Přepokládám, že kritika bude mít víc procent. Ještě aby ne, vzpomeňte si na školu, jak učitelky pořád dokola řešily, že něco neumíme, ale když se nám něco povedlo, tak byly schopné říct, že to byla náhoda(!!!). Pak samozřejmě jdeme životem a myslíme si, že jsme úplně neschopní, když procházíme údolím krátkodobé stagnace nebo neúspěchu.

Zkusme zapracovat na tom, aby naše vnitřní kritika dostala ke slovu pokud možno v menší míře než naše pochvala a úcta k sobě a své cestě! ♥ ♥ ♥

Tak krásný den! A zdar úspěchu 🙂 aneb 2 kroky dopředu, jeden krok zpátky.

Zlata 

Jak vypadá vaše krabička první pomoci?

Jak vypadá vaše krabička první pomoci?

Asi si říkáte, co je to za otázku, jaká krabička? Chápu vás, protože na mém blogu nečekáte nic o tom, že máte mít náplasti, rukavice, obvazy kdykoliv při ruce. Nicméně, já tu krabičku první pomoci používám, jak asi tušíte, v přeneseném slova smyslu. A máte pravdu.

Krabička první pomoci slouží k tomu, že vám pomůže v okamžicích, kdy se cítíte špatně, máte strach, pochybnosti, nevíte si rady, jste smutní nebo bez nálady. Víte, nejsem zastáncem toho, aby člověk neustále udržoval happy face a nikdy nekončící úsměv. Chápu, že život prochází určitými fázemi a ne vždy je člověku do zpěvu.

Jenže… krabička první pomoci slouží k tomu, aby vás “zachránila” před dlouhodobou negací nebo bezmocí. Negativní emoce patří k životu, ale rozhodně nejsou určeny k tomu, aby vás pohltily a ochromily. Negativní emoce vám pouze signalizují, že se zaměřujete na něco, co nechcete, něco co se vám nelíbí. Ale, pokud jste již vtaženi do rozjetého vlaku a nemůžete se nepříjemného naladění zbavit, doporučuji mít po ruce krabičku první pomoci, ze které vytáhnete podporu, povzbuzení, rozptýlení, utěšení, naději, připomenutí, že vše bude zase dobré.

A jak konkrétně vypadá obsah takové krabičky? 🙂 Tvoříte ji sami, takže je to úplně na vás!

Udělejte si čas a popřemýšlejte o tom, co vás podpoří a povzbudí. Co máte rádi, co vás uklidní, nebo naopak nakopne? Obsah krabičky si vytvořte v době, kdy jste v pohodě a cítíte uvolnění, pokud to nejde, netlačte, občas budete dělat nějakou činnost, nebo budete na nějakém místě a hned vás napadne, že to je přesně to, co byste si měli dát do svojí krabičky první pomoci 🙂

Pro inspiraci popíši svojí krabičku první pomoci pro různé situace:

  1. Univerzální prostředek v krabičce první pomoci mám formulku – “Vím co nechci, co je teda to, co chci?” Protože negativní emoce nám ukazují, že myslíme na něco, co nechceme, nebo co se nám nelíbí. Např. cítím se rozladěně, že jsem snědla něco, na co jsem měla sice šílenou chuť, ale mému tělu to nedělá dobře – tak mám kolem toho nepříjemné emoce – takže je přirozeně zmírním tak, že si řeknu “Ok, myslím na to, co nechci, co je to co chci” – a odpovím si… jíst to, co dělá mému tělu dobře a já se po tom cítím svěží. Každopádně tuhle formulku můžete používat kdykoliv. Zkuste to – vybavte si situaci, kde se cítíte nepříjemně. A když se na to podíváte, uvědomíte si, že je to proto, že se soustředíte na to, co nechcete. Stačí otočit směr myšlenek a na stejné téma se dívat tak, jak ho chcete vidět!
  2. Když mám lenivou nebo odkládací náladu, nebo se mi nechce praktikovat návyk, který si teprve osvojuji, tak si pustím tenhle mix – když sedím u PC, dám si ho do sluchátek, když se pohybuju po domě, tak to pustím hooodně nahlas. Fakt mi to rozproudí energii v těle a já vím, že minimálně hodinu “pojedu jako fredka” :))) Mix si můžete pustit tady >> 
  3. Když se cítím úplně bez nálady, je mi divně pochmourno, tak si pustím Brendona Burcharda, protože je tak neuvěřitelný a mi většinou během 10 min zvedne náladu a připomene mi můj směr, moje cíle, ale i mojí sílu. Velice oblíbené video mám tohle >> 
  4. Když mi není dobře a cítím se nemocně, tak si udělám tymiánový čaj, natřu se kokosovým olejem (nebo si vypláchnu třeba pusu, když mě bolí zuby) samozřejmě podle toho co mi je :))) Ale většinou vypnu, udělám si prostor, vezmu si k ruce knížku Louise L. Hay, Miluj svůj život a začtu se na jakékoliv stránce nebo si čtu články na Slunečném životě.
  5. V jakémkoliv nepříjemném naladění zapaluji svíčku a vyvětrám, abych vytvořila čerstvou atmosféru a věřte, že to pomáhá – ale samozřejmě lepší je to v kombinaci s některým z výše uvedených bodů.
  6. Když mám pocit, že se točím v začarovaném kruhu jdu dělat něco úplně jiného – projít se, zajedu nakupovat (nejlépe někam dál, miluju, když řídím a u toho si pustím hudbu docela nahlas 😀 to jsem se naučila od svojí mamky, to s tou hudbou, dělám to stejně a zbožňuju to 😀 ), napíšu si pár řádků s přáteli… většinou pak svojí situaci vidím z jiného úhlu a je přinese mi to uvolnění a uklidnění.

Taak takhle vypadá moje krabička první pomoci 🙂 Věřím, že vás při čtení napadly vlastní nápady ohledně vaší vlastní krabičky, která vás vždycky podpoří! A nezapomeňte, že není třeba dělat velké skoky z bezmoci, strachu, nudy.. do euforie, stačí, když se bude cítít vždycky o trochu líp… a o tom už zase v dalších článcích 🙂

Krásný nový týden! Zlata

PS. Info pro holky – chystám něco skvělého úžasného a dokonalého, těšte se :))))

 

 

Akce, akce, akce… Opravdu???

Akce, akce, akce… Opravdu???

Víte, já nikdy nebudu patřit mezi lidi, který vám budou říkat, že bez AKCE a činů svých cílů nedosáhnete. Jsem mírně překvapená, kolik článků se na tohle téma rojí a přijde mi to až přitažené za vlasy, protože to je trochu zavádějící, není to úplně vysvětlené. Člověk pak často něco dělá jen proto, aby něco (???) dělal…

Já budu naopak vždycky patřit mezi lidi (kterých je asi míň), kteří tvrdí, že je nejdřív třeba se na své cíle naladit a jejich splnění umožnit. Asi to zní bláznivě, rozumím vám. Ale když se na to podíváte zblízka, je to více než jasné.

Když jste naštvaní, skeptičtí, smutní, rozladění, nemá cenu NIC dělat. V takové energii (pokud vám vadí slovo energie, nahraďte ho třeba slovem naladění) vám jakákoliv činnost nepřinese žádný užitek. Protože v negativních emocích jste zaměření na problém a nelze činit akci, která by měla pozitivní výsledek.

Moji oblíbení učitelé, Abraham, často říkají, že žádná činnost se nadá vyrovnat právě tomu vašemu “dobrému” naladění. Tím, že se nejdřív naladíte a naučíte se hrát si se svými myšlenkami ve svůj prospěch, tak to je ta nejdůležitější AKCE, kterou NYNÍ máte podniknout.

Jednejte ze své síly, radosti a dobrého pocitu a dbejte na to, abyste svým vnitřním postojem usnadnili příchod svých snů.

A jak konkrétně usnadnit tento proces?

Oceňujte druhé lidi, zážitky a věci, které se vám líbí. Když jdete po městě říkejte si v duchu: Líbí se mi sako té paní, líbí se mi, jaký má svěží účes, líbí se mi její překrásný prsten, a tady tehle pán má roztomilýho psa a hezky se k němu chová a líbí se mi, jaká je tady v obchodě rozmanitost, líbí se mi, že se můžu inspirovat z velkého množství, co si vyberu, líbí se mi, že mám ještě čas a můžu si to tady projít, líbí se mi, že je venku příjemné počasí a líbí se mi, jak mi slunce osvětluje tvář a vítr fouká do vlasů, líbí se mi, že zvolna dýchám čerstvý vzduch, líbí se mi, že mám dokonalé nohy, které mě nosí po tomhle světě, líbí se mi, že žiju, líbí se mi, že můžu růst, líbí se mi, že každým dnem rostu víc a víc, líbí se mi, že nemusím být nejlepší hned a nemusím vědět a znát všechno, líbí se mi, že i z chyb se můžu hodně naučit, líbí se mi, že si utřizuju myšlenky a víc přemýšlím o tom, co chci, než o tom, co nechci. Líbí se mi, že umím každým dnem lépe a lépe směřovat svoje myšlenky. Líbí se mi, že pozitivní očekávání přinášení pozitivní výsledky…

Pokud vám to na začátku moc nepůjde a sice uvidíte paní, která je možná hezky oblečená, ale pak promluví na prodavačku a bude vám připadat děsně nepříjemná, nemusíte se zaměřovat na to, co se vám na ní nelíbí. Prostě si řekněte, ok, dnes se budu zaměřovat na ty části lidí a věcí, které se mi líbí a budu je záměrně vyhledávat a oceňovat je. Prostě tak jednoduché to je. To, co se vám nelíbí, ignorujte a všímejte si toho, co se vám líbí, co vás inspiruje a v duchu to oceňte. Uvidíte, jak váš dobrý pocit naroste a i do života vám budou přicházet situace, ze kterých budete mít radost a které jste si přáli, protože jste byli dobře NALADĚNÍ :)))
Hodně štěstí na vaší cestě! Zlata ♥

Proč nekoukám na TV…

Proč nekoukám na TV…

Myslím, že dnešní článek bude číst hodně těch, kteří TV taky nesledují… a musím říct, že by mě moc zajímaly vaše důvody, proč na se na TV nedíváte…

Sepsala jsem níže svoje dva stěžejní důvody. Na TV se nedívám asi 4 roky a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí.

Kupodivu to nebyl ani nezvyk nebo přemáhání na TV nekoukat, když si vezmu, že na TV jsem v podstatě vyrostla… spoustu seriálů a pořadů, které strhávaly mojí pozornost… :)) a pamatuju si, jak jsem na gymplu moc ráda koukala na zápasy ligy mistrů, (chvilku jsme hrála fotbal v KV, nikdy jsem neměla sice fyzičku, ale kopala  jsem skvěle :)) ale pak mě to nebavilo, spoluhráčky mi častokrát říkaly “baletko”, byla jsem až moc ženská a jemná v tom holčičo-klučičím fotbalovém světě”)… ale abych se vrátila… sledovat zápasy ligy mistrů v TV bylo moje. Začínaly vždycky někdy kolem 21,30 a u nás už většinou zbytek rodiny spal a já koukala na fotbalisty, znala jsem kdo kde hrál, jak mu to šlo a občas se mi to při “konverzacích” s klukama ve škole hodilo :)) ale ten klid, kdy sem si zhasla a jen tiše sledovala…. možná jsem si teď odpověděla, proč spoustu lidí kouká na TV… jakoby “vypne” a zrelaxuje se… ale tady je ta velká past, že….. to velké ALE…. je opravdu vše v TV relaxace???

1. Nenechám se ovládat a manipulovat

Když člověk zná zákony vesmíru a fungování tohoto světa – jakože tu máme nějaký zákon přitažlivosti – aneb podobné přitahuje podobné aneb to, na co nejvíc myslíme a u čeho máme nejvíc emocí (pozitivních i negativních), tak to do svého života ve své podstatě zveme a umožňujeme, aby se to realizovalo… takže když tohle všechno VÍM, tak jak bych mohla koukat dál na TV???

A ještě před spaním si dát zprávy, samá negativa, nemoci, strach, násilí, chudoba, spory, „nespravedlnost“…. abych si tím programovala svojí mysl a vytvářela TOHLE ve svém životě?????

NE, děkuji.

Mým záměrem je žít šťastný, láskyplný, radostný a bohatý život.

Každý ví, že nejlépe se manipuluje lidmi, kteří jsou nemocní, vystrašení a chudí… a já si fakt myslim, že lidi, kteří prokoukají půlku dne u TV, takhle brzy skončí… to říká zákon přitažlivosti… (který funguje, ať tomu věříte nebo ne, je prostě absolutní…)… prostě koukat na naše klasické zprávy z vás šťastného a úspěšného člověka opravdu neudělá….

2. Přijde mi to mega povrchní

A tenhle druhý důvod vlastně dost souvisí s tím prvním důvodem. Celá TV mi přijde mega maxi povrchní.

Ve zprávách se tváří bohulibě, že jim na vás záleží,… že mají soucit, že je strašné, jaké nemoci lidi sužují, jaké to počasí teda je, kolik nehod denně proběhne a jak máte jezdit opatrně a kde kdo koho okrádá, včetně politiků a pak sem tam nějaké násilí.

ALE PAK vám pustí do reklamy, že máte jíst tyhle všechny prášky nebo si kupovat různé polotovary a potraviny, které pro lidské tělo nejsou vůbec ale VŮBEC zdravé (tzn. zcela škodlivé), půjčovat si šílené půjčky …????? Že aby vás druzí přijímali, tak musíte mít všechnu tuhle kosmetiku, bez které jste NIC?

Jako pardon, ale na to nemůžu koukat. Stejně tak všechny ty akčňáky, kde se to hemží vraždami, krví, oběťmi…. ?? A pak se lidi strašně diví, když v jejich sousedství ublíží dítěti, nebo okradou důchodce… nebo že v Paříži umřelo tolik lidí??? Co to jako je za povrchnost? Když na to koukají v TV seriálech a pak se diví, že se to manifestuje v realitě? Možná to dříve bylo ve vedlejším městě, možná se to stalo sousedovi,… ale čím víc tohle sledují, tím víc to přitahují i k sobě.

A jestli si někdo myslí, že je tohle normální… koukat na TV… být nemocný, podvedený, neúspěšný, bez peněz, přátel, s rozhádanou rodinou,… v podstatě být obětí…. že tohle se mu “děje” …. nahodile….. tak to normální NENÍ.

Lidi se narodili proto, aby byli šťastní, rostli, radovali se a milovali. Akorát to hledají na špatném místě… TV tohle nikomu nedá….

Já na youtube sleduju videa Brendona Burcharda, Boba Proctora, Esther Hicks, Petra Velechovského, La Que Sabé, Jiřího Vokáče Čmolíka… apod… A daří se mi víc a víc.. že by náhoda?? 🙂 Ne, jen zákon. To je ta spravedlnost, po které všichni toužíme… jednoduchá spravedlnost, která vychází z rovnice co dáváš, to dostáváš zpátky.

Tak se mějte nejvíc krásně! A hlavně žijte Svůj Život! 🙂 Zlata

PS.

Např. naposledy mě moc zaujalo tohle video :)) tak třeba vás zaujme víc než TV :))

 

Vyhazujete své nápady do koše?

Ahojky 🙂 zdravím vás po delší době. Prázdniny utekly jako voda a já jsem nějak nestíhala psát pravidelně články. Hodně aktivně jsem se podílela na přípravách úžasného projektu, který spatří světlo světa už za pár dní, takže pardonek 🙂 ale věřím, že i vy jste o prázdninách měli na pilno se svými letními zážitky a na moje články jste neměli náladu 😀

Tak a nyní pojďme na článek. Pustila jsem si přechvilkou zajímavé video od Esther Hicks a notně mě inspirovalo k napsání článku s tématikou nápadů 🙂 Jak naložit s nápady, které k nám přicházejí.

Protože znáte to. Občas k vám přijde úplně skvělá myšlenka, nápad, může být jakéhokoliv druhu. Ať už se jedná o to, že vás napadne, jak konečně přestěhovat nábytek v obýváku, abyste se cítili dobře, po nápad co uděláte k večeři, přes nápad jak vylepšit něco v práci, či cokoliv jiného. Může to být drobnost, může to být velká věc. Obojí se počítá. Ale …

Teď přichází to velké ALE. Nápad sice přišel, ALE co uděláme my? Jednáme na základě tohoto impulsu a jdeme do akce a nápad uskutečníme? Většinou ne. Většinou si ho ani nepoznačíme na papír nebo si ho v hlavě sice opakujeme a sice máme radost, že tohle až uskutečníme,… to teda konečně bude něco… ale nějak svojí akci odkládáme, až většina našich nápadů skončí v zapomnění.

Znáte to? Já docela jo teda,.. zrovna předminulý týden jsem měla nádherné setkání v Praze s několika lidmi a říkala jsem si, jak o tom musím napsat článek, a co jsem udělala… NIC… ….

Když k nám přijde nápad, myšlenka, co udělat, tak naší reakcí má být to, že ji vezmeme a okamžitě aplikujeme. Protože v tu chvíli, kdy k nám nápad přijde, tak má největší sílu. Je to impuls, který máme následovat okamžitě a ne jej odkládat.

Takže až k vám přijde nějaký skvělý nápad, tak víte co s ním 🙂 Jasně, asi to člověka bude trochu challengovat v tom, aby do toho šel, zrealizoval to… a tady je ten bod, kdy o tom nemáme moc přemýšlet, nějak hloubkově to analyzovat, ale prostě jít do toho. … Řekla bych, že to sedí, tenhle článek píšu, jak to přišlo. Ještě ani jednou jsem nepoužila delete 😀 i když na macu ho vlastně nemám… :)) prostě píšu, jak jsem v té inspiraci, tak to jde samo a já mám fakt radost :)) Tohle si budu připomínat často :)) to je pak flow :)) koukněte se na video taky a zaručeně vás napadne několik skvělých nápadů, které jste odložili na PAK a teď už cítíte, že už nemáte to správné naladění, pustit se do jejich uskutečnění.

Takže.. až přijde nápad – tak ho realizujte :)) A užívejte si to. Zlata :*

Tady je to skvělé video:

POPOJEDEM. Aneb když děláme chyby.

Proč jsme na sebe a druhé lidi někdy tak “tvrdí”, když jde o chyby – proč se tak peskujeme, když něco strašného (podle našeho názoru) provedeme a proč hodnotíme a odsuzujeme druhé, když udělají (opět podle našeho názoru) něco hrozného?

V poslední době jsem se sama za něco peskovala až mě to úplně vyčerpávalo. Nevím, možná to znáte taky. Uděláte něco, z čeho později nejste vůbec nadšení a spíš si to vyčítáte a nevíte co s tím (možná toho dokonce litujete).

Nebo někdo váš blízký udělá něco, co je podle vás úplně hrozné a jako člověk už pro vás skončil a vám to pak dlouho leží v žaludku.

Znáte to?

Já jsem dostala teď o víkendu dobrou lekci od čtyřletého dítěte. Šla jsem kolem něj a nějak jsme si povídali a ono najednou řeklo, že “hodí do okna nůž”.

Ehmmmmmmm….??!!

Žádný nůž v ruce nedrželo, nicméně jsem byla docela překvapená jeho nápadem. Ale pak si říkám… no co… DÍTĚ.

Ale taky mi hned blesklo hlavou, že se VŠICHNI učíme. POŘÁD. A že když jsme malí, děláme také vylomeniny. Ale nikdy se za to šíleně nebičujeme a i ostatní nás kromě nějakého napomenutí nechají na pokoji.

Takže jenom vám chci připomenout, že ať už se zlobíte na sebe, nebo se zlobíte na někoho, podívejte se na to jinak.

Do života patří stejně jako úspěch i chyby a nezdar. Je to přirozená součást a v každém věku se jich pár dopustíme. Nikdy se jim nevyhneme. Je třeba s tím počítat a zbytečně kolem toho “nevyšilovat” :)) Prostě si řekněte… “popojedem” a nechte to být, přijmete, že se to stalo, nešťourejte se v tom a jděte dál.

Je jasné, že když se zpětně ohlížíte na svůj život, najdete něco, na co zrovna nejste hrdí. Myslím, že to má prostě každý, včetně mě. Když jsme malí, děláme chyby úměrné našemu věku a když jsme dospělí, děláme zase chyby, kteří dělají dospělí. Prostě některé zkušenosti potřebujeme zažít, abychom se něco naučili a pochopili. Ale to vy jistě víte… :))) Je to cesta skrze kterou rosteme a jasněji si specifikujeme, co v životě chceme a co nechceme a to je důležité.

Tak se mějte nejvíc krásně a zařaďte slovo popojedem do svého slovníku :)))

Přeju vám náramný nový týden a úctu a pochopení ke svým chybám, růstu a životu. Zlata

6 kroků, díky kterým vaše afirmace budou fungovat :)

Tenhle článek píšu proto, že afirmace používám a fungují mi. Pokud je znáte a úspěšně používáte, super, gratuluju vám :)) Pokud je neznáte, nebo používáte, ale zatím neúspěšně, je tento článek pro vás.

Afirmace se používají při dosahování cílů.

Je to opakování určitého – pozitivníhotvrzení, které vás “programuje” na splnění vašeho cíle. Je to zaměřování myšlenek a pocitů směrem k cíli. Afirmace udržují vaší pozornost na cíl.

Můžou to být afirmace, které podporují různé oblasti vašeho života, např.

* ZDRAVÍ – Moje tělo je můj dobrý přítel.
* VZTAHY – Obklopují mě inspirující lidi, kteří mě podporují v mém úspěchu.
* PENÍZE – Přitahuji hojnost všeho druhu.
* KARIÉRA – Dělám práci, která mě baví a dostávám za ní skvěle zaplaceno.
* ZMĚNY – Jsem ochoten změnit své myšlení. Jsem ochoten změnit slova, která používám.

Nicméně říká se, a já s tím naprosto souhlasím, že každé naše prohlášení, každá naše věta, kterou si řekneme v duchu sami sobě, nebo vyřkneme nahlas, když si s někým povídáme, tak jde také o afirmace. TAKŽE OPATRNĚ! Ať si myslíte, že jsou afirmace kravina, pracujete s nimi na určité úrovni každý den VŠICHNI jen tím, na co myslíte, nebo co říkáte.

Aby afirmace fungovaly, je potřeba je opakovat hoodně hoooodně často.

Asi chápete, že když řeknete pozitivní afirmaci 10x za den, moc se toho nezmění… Je potřeba udělat opravdu masivní prohlašování, protože “klasických” afirmací o tom, jak se nám něco nedaří, nelíbí a nefunguje nám, uděláme za den třeba 500 (znáte to, když si stěžujete, něco kritizujete, s někým se dohadujete, nebo když si pro sebe říkáte, jak jste něco zvorali, nedokázali…).

Pozitivních myšlenek a pocitů prostě musíte mít více, než těch negativních. Často se na internetu píše, že nemůžeme prožívat pozitivní život, když budeme myslet negativně. A tohle asi můžeme potvrdit všichni, když se upřímně podíváme na svůj život a naše zkušenosti.

Šest kroků pro úspěšné afirmování:

Krok 1 – Mějte dobrý pocit

Mít při jejich praktikování DOBRÝ POCIT, cítit radost, povzbuzení, štěstí – to je nejvíc důležité!!!!! A zaměřovat se na pocity, které cítíte, když dosáhnete svého cíle. Je to kombinace radosti z aktuálního afirmování a příjemného pocitu ze splnění vytouženého cíle.

Krok 2 – Neustálé opakování

ŘÍKAT JE HODNĚ ČASTO, min. 100x denně. To je úplné minimum. Ale pokud začínáte, začněte klidně pozvolna a každý den přidávejte.

Krok 3 – Uvěřitelnost

Říkat je tak, aby pro vás byly UVĚŘITELNÉ A SNADNO PŘIJATELNÉ – najděte si svoje vlastní prohlášení, ze kterého máte dobrý pocit. Neříkejte nutně “Mám hojnost peněz” , když cítíte, že to není pravda a máte z toho nepříjemný pocit. Začněte např. vděčností a prohlášením zároveň: “Mám ráda své peníze a těším se na více peněz, které jsou na cestě ke mně”. Začněte postupně, nedělejte obrovské skoky. Začněte s obecnějšími afirmacemi např. “Každý den se mi daří lépe a lépe” a pak postupně přidávejte na konkrétnosti.

Krok 4 – Podpůrné prostředí

Vytvořit si PODPŮRNÝ SYSTÉM – nastavit si na mobilu upomínky, které vám každou hodinu nebo dvě připomenou vaší aktuální afirmaci, nebo si afirmaci napište na zrcadlo, napište na papír a pověste na viditelné místo, nebo každé ráno si dejte závazek, že aktuální afirmaci napíšete 30x na papír, nebo si afirmace namluvte na diktafon a pouštějte si je během dne. Udělejte cokoliv, co vás podpoří v tom, abyste afirmace aktivně dělali.

Krok 5 – Ať je to hra

NENUŤTE SE. Když vás to přestane bavit, nebo se cítíte nepříjemně, přestaňte a vraťte se k jejich používání později. To je velice zásadní. Prostě když cítíte pnutí, zkuste nejprve zjemnit afirmaci na něco více uvěřitelného, pokud i to nepomůže, nechte toho a vraťte se k afirmování, až budete mít lepší náladu.

Krok 6 – Všímavost

BUĎTE POZORNÍ A VŠÍMAVÍ. Ve vaší realitě se začnou afirmace projevovat. Někdy to trvá chvilku, někdy déle. Jde o to, nakolik se cítíte dobře. Jestli je víc jak 80% vašeho myšlení a mluvení v pozitivních, příjemných a podporujících vibracích, jste na skvělé cestě a vaše splněná přání klepou na dveře 🙂 

 

Sečteno podtrženo, díky afirmacím praktikujete POCIT toho, co chcete. A to je základ pro splnění vašeho přání.

A fungují tehdy (a jen tehdy), pokud se při jejich opakování cítíte lépe, než před tím.

Zdůrazňuji, že pokud z jejich přeříkávání máte špatný pocit, přestaňte. Špatný pocit znamená, že se utvrzujete v tom, že ještě nemáte to, co chcete, že ještě nedošlo k tomu, co si přejete, nebo že jste od toho velice vzdálení – a tím to nechtěné opět přivoláváte a přitahujete do svého života.

Afirmace je prospěšná natolik, nakolik z ní máte dobrý pocit.

Já afirmace doporučuju maximálně. Ale je to na vás. Jak se kolem toho cítíte a jestli vás to baví, dělejte je :)) Nebo to také nechte uležet, třeba jejich čas teprve přijde :)) A jestli vás to nudí a otravuje, nedělejte to :)) Ale radujte se ze SVÉ CESTY :)))

Louise L. Hay, americká motivační autorka mě inspirovala nejvíc v oblasti afirmací a osobního rozvoje :)) Podívejte se na tohle krátké video s českými titulky, kde je Louise neuvěřitelných 82 let :))

Krásný den, drazí!

Zlata