Je nezdravé jídlo opravdu nezdravé?

Je nezdravé jídlo opravdu nezdravé?

V posledních pár měsících je moje velké téma jídlo. I když si říkám, že je zvláštní, že ke mně neproniklo ještě dřív. Osobním rozvojem se zabývám už nějakých pár let, ale jídlem?? Ehm…

No, ano, tak možná 2 roky zpět jsem poprvé zaregistrovala, že všechno jídlo, které doma jíme, není úplně nejzdravější. Tenkrát jsem absolovovala jeden kurz, kde se mluvilo o tom, že máme přestat jíst mléčné výrobky a maso. A nejlépe taky lepek a cukr.

Tak další ehm je nasnadě, protože řekněte mi (vyjma rawfoodistů a veganů), kdo máte v lednici něco jiného, než mléko, jogurty, řízky, v mrazáku pizzu, zmrzlinu  a ve spíži sladkosti a polotovary?? Já na tom byla velice podobně…

Tak jsem teda vyhodila v té době 80% všeho, co nesplňovalo daná kritéria… naštěstí neděláme velké zásoby, takže jsem to většinou jen dopoužívala.

 

Ale…. nikdo nám v tom kurzu neřekl, co teda máme jíst?!

 

A to byl největší kámen úrazu. Protože já měla nějak zafixováno, že  jíst zdravě není zrovna laciný ani lehký na přípravu a už vůbec ne nějak delikátně dobrý.

Pomalu utekl další rok, dva a já sice jedla mnohem zdravějc než předtím, ale… pořád to bylo tak na 50%, kdy jsem získávala plusové body za polívky ze zeleniny a saláty k večeři.

Ale i tak to byl posun, začala jsem si všímat, že po konzumaci zdravého jídla jsem přirozeně bez nucení pozitivnější a energičtější a naopak když jsem si dala těžké jídlo, průmyslově zpracované, maso nebo zbytečně moc koblih, byla jsem děsně líná a taková přiotrávená (doslova)!

Tak jsem se tím jídlem začala zabývat víc a víc a v průběhu loňského listopadu a prosince jsem dala dohromady jídelníček zdravých, většinou veganských receptů. Naklikala jsem si ho do PC, do takové přehledné tabulky a většinou, když nemám náladu na žádné kreativní nápady, sáhnu na tyto ozkoušené recepty. (Pokud by vás tento jídelníček zajímal, tuším, že časem ho nadesingnuju tak, aby jej mohla sdílet i s váma :))) )

A proč to vlastně chci s vámi sdílet?? Poslední dobou přidávám na FB svoje recepty. A popravdě si občas říkám, co si asi říkáte :))) Protože když jsem já někoho viděla, jak fotí jídlo na FB.. připadalo mi to teda … trochu trapný 😀

To, co mě nakonec přimělo ke sdílení svých receptů byl moment, kdy jsem si uvědomila, že je mnohem víc lidí, kteří chtějí jíst zdravě, ale taky neví CO teda vařit a jak, nemají milion let času, aby mohli strávit v kuchyni celou věčnost a nechtějí za jídlo utratit majlant.

Takže jsem si říkala, jasně, nebudu s váma sdílet špagety, ty umíme všichni že… :)) ale svoje veganský a raw dobroty 🙂 pro inspiraci a pro povzbuzení, protože zdravá a hodnotná strava nám dává nejen energii, ale jsme pak taky zdravíííí, že! 

Poslední otázka ale patří nezdravému jídlu… nedávno mi totiž přišlo na mysl, že opakem ZDRAVÉHO jídla není NEZDRAVÉ…. protože to v nás nevyvolává dostatečný pocit starosti a péče o své zdraví.

Opakem slova ZDRAVÝ je v případě jídla (především tedy ze supermarketů) slovo ŠKODLIVÝ.

A tady pozor … opravdu. To, co jíme „nezdravého“ nám může ublížit. Většina průmyslově zpracovaných jídel obsahuje neskutečné množství škodlivé chemie, která ubližuje nám, zvířatům, rostlinám, vodě.. zemi.

Je třeba zpozornět a nahrazovat slovo nezdravý za škodlivý. Kdybyste teď měli jakýkoliv zdravotní neduh nebo cítili hodně únavy a pesimismu, vsadím se, že velkou roli v tom bude hrát i to, jak se stravujete….

Přeji hodně štěstí při kuchtění zdravých dobrot!

Zlata 

 

PS. Pro začátek doporučuju prolistovat si třeba tuhle knížku a vzít si jakoukouliv zpracovanou potravinu, přečíst si složení a připravit si blízko židli, na kterou se budete moct samým překvapením “v klidu” sednout.

PPS. Já jsem dříve nějak naivně žila v přesvědčení, že to, co se prodává v krámu a supermarketech nám nemůže nijak ubížit a dokonce mě štvali všichni kdo furt propagovali BIO… to jsem ale ani trochu netušila to, co vím teď…. ale to je zas na příště.

 

2016 Děkujiiii a good bye ♥

2016 Děkujiiii a good bye ♥

Loni jsem touhle dobou psala stejný článekA letos tomu nebude jinak. Zhodnocení a bilancování na konci roku miluju a na mém webu rozhodně nesmí chybět.

Podělím se s vámi o výběr z mého PDFka, které btw. doporučuji taky i vám pro inspiraci a zhodnocení.

Tři lekce, které jsem se naučila
    1. Když něco chci, musím to říct – JASNĚ.
    2. Dá se fungovat i s vypnutým telefonem, který vypínám k večeru a častokrát ho nechám vypnutý i přes den (volám zpět, kdybyste mi volali, jo :D).
    3. Řád a opakovanost malých a jednoduchých kroků mají velký efekt a sílu.
Největší uvědomění roku 2016 a jak s ním dál pracuji

Uvědomění, že nemám tolik energie, kolik jsem si vždycky myslela. Jsem extra výtečná na krátké vzdálenosti, jakýkoliv projekt, který dělám, potřebuji rozdělit na menší úseky. Ale mezi těmi jednotlivými úseky potřebuju odpočívat a opravdu nepracovat 😀 Ehm……

Kdo mě nejvíc podporoval a jak
  1. Můj Pepa. V naší lásce a mojí lásce sama k sobě. Kdykoliv jsem neomaleně na adresu svého těla řekla negativní slovo, okamžitě mi to zvědomil a řekl, že mě kuchne, jestli to nepřestanu říkat :)))
  2. Janinka s Haninkou. Dodávají mi svobodu, volnost a ženskost. S nimi se cítím nejvíc sama sebou, protože jsme každá svá a říkáme si věci tak, jak jsou a spolutvoříme úžasný projekt pro ženy. 
  3. Rodina. V roce 2016 jsem od své rodiny dostala asi největší dárek, obrovskou podporu a pocit zázemí a bezpečí 
  4. Přátelé. Jakub, Jitka, Michal z Anglie, Jaruška, holky z 21tky, Kalman, je jich samozřejmě víc… ale všichni mí přátelé mi připomíná to, kým skutečně jsem a moje sny a cíle…
Tři věci/činnosti, které mi dodávaly nejvíc energie
  1. Ranní rituály. Pravidelná každodenní vděčnost, pozdrav slunci (za to děkuju Editě a jejím výzvám), čtení inspiračních knih, psaní ranních stránek, 3 minutová ranní maska z Havlíkovy přírodní apotéky.  
  2. Zdravá strava bez masa, mléka, pšenice a cukru. Když jím takhle, mám spoustu energie a čistou hlavu 🙂 a krásný tělo 😀
  3. Navonit se Chanel Allure. To se pak cítím fakt božsky.
  4. Pustila jsem se opět vydatně do koučování 🙂 a baví mě to :)) moc. Na letošní rok mám už domluveno 18 sezení.
Tři největší výzvy, které jsem překonala

Cenzurováno. Ty jsou nepublikovatelné 😀 I když možná… časem se o ně podělím 🙂

Nejoblíbenější kniha v tomto roce

Umělcova cesta

Nejoblíbenější jídlo

Beluga čočka s cuketou a slunečnicovýma semínkama (brzy přidám recept)

Zážitky, na které budu vždycky ráda vzpomínat
  1. Podzimní výlet do Panenskýho Týnce s Pepou.
  2. Podzimní 21 dní pro tvou krásu – úžasná skupina žen a úžasné spolutvoření s láskou s Janinkou a Haninkou
  3. Ditušky svatba
  4. a opět pár nepublikovatelných…
Nejoblíbenější slovo

hádejte :)))

 

Tááák, 2016 velice pěkně děkuji za všechny lekce, dary, krásné dny a osobní růst, loučím se.

A krásná, svěží a nová 2017 jsem připravena a těším se na epesní dobrodružství.

Zlata 

Inspirace není ctrl+c – ctrl+v

Inspirace není ctrl+c – ctrl+v

Častokrát mě inspiruje něco, jak je napsané, vyfocené, natočené,…. říkám si wooow, to je krása. Cítím se oslněna a říkám si “to chci taky”…

Jenže PAK nezřídka přijde okamžik, kdy ty věci poznám zblízka, doopravdicky, mám nějakým způsobem možnost nahlédnout… a vidím, že to bylo jen pozlátko, co se hezky třpytí. Tímto svým blogem nenarážím na nic konkrétního, je to jen malé zamyšlení o tom, jak uchopit inspiraci..

…a došla jsem k několika závěrům:

  • že nejvíc mě inspirují lidé, kteří “to” nekřičí do celého světa, kteří jednoduše žijí (a záměrně nepřidávám to, co říkají)…. prostě žijí,
  • že inspirace nemusí být kopie, že to není o inspiraci ctrl+c –  ctrl+v – pro inspiraci je hodně prostoru a jestli se mi líbí, že ten človek cvičí něco, tak já nemusím cvičit přesně  to stejné, ale třeba mě inspiruje jen část, nebo způsob, jakým to dělá… a já si z toho vezmu to, co potřebuju a podobně to platí u jiných věcí,
  • že inspirace je i v negativním slova smyslu – někdo dělá něco, co se mi nelíbí a tím mi připomene, že tohle v jiném podání dělám taky a mám s tím přestat, nebo že tohle “existuje taky” a já aspoň vím, co fakt ne-e,
  • že neustálá inspirace nestačí, že máme především žít a pokud můžeme, aplikujme inspiraci v reálném světě
  • že neinspirují jen velké řeči, ale i malé činy
  • že každý z nás je inspirací
  • že tvořit na základě inspirace je mnohem lepší než na základě motivace (to budou vědět hlavně příznivci Abrahama, jak to myslím)

Inspiruje mě toho opravdu hodně, ale tak nějak mám pocit, že opravdu nejčistější a nejpravdivější inspiraci najdu v přírodě. Nenásilná, krásná a moudrá ….

Tak hodně inspirace i vám moji drazí! Zlata 

 

 

Vědět co NECHCI je taky důležitý!

Vědět co NECHCI je taky důležitý!

I když jsem velkým zastáncem směřování pozornosti na to, co CHCI, tak musím uznat důležitou roli toho, co NECHCI. A dneska bych se na to chtěla zaměřit.

Často, když se lidí zeptáte, co chtějí, odpoví vám, co nechtějí.

  • Jakou hledají práci… kde nebude arogatní šéf, kde nebudou přesčasy, práce je nevyčerpá, ale zároveň nebude stereotypní.
  • Když se zeptáte na partnera, jak má vypadat… nemá kouřit, nemá chodit často do hospody, nemá mít dluhy.
  • Když se zeptáte na zdraví… nechtějí být obézní, nechtějí být nemocní, nechtějí se nakazit…

Samé ne, ne ne… A pokud u toho NE zůstaneme, tak se nic nezmění :)))

Vědět, co člověk nemá rád, co nechce, s kým nechce trávit čas, co ho obtěžuje, je přínosné pouze tehdy, když to člověk doplní o to, co tedy CHCE. Většinou jsou nepříjemné situace v našem životě velice dobrým odrazovým můstkem pro změnu, uvědomění a třídění priorit, cílů a dalších plánů.

Vždycky, když říkáte co nechcete a co se vám nelíbí, zastavte se na minutku a řekněte si „a co tedy CHCI?“. 

Tudíž co je to, co nechcete a co se vám nelíbí???

Já přikládám svůj všeobecný seznam (pak jsou samozřejmě konkrétní situace a témata, o kterých bych mohla mluvit, ale já chci zaměřovat na to, co chci, že, takže tomu nebudu věnovat zase tak podrobnou pozornost)… takže k mým hlavním NE-E :

  1. když někdo něco jiného říká a něco jiného dělá (třeba když rodiče, kteří kouří, velice vehementně poučují svoje děti, že to dělat nesmí)
  2. když mi někdo říká, co mám dělat
  3. když si někdo myslí, že jen on má pravdu a “kecá” druhému do života
  4. když se kritizuju nebo někoho posuzuju
  5. nepořádek
  6. manipulaci
  7. televizi a horory
  8. když někdo jede v obci víc jak 60
  9. stěžování a obviňování
  10. manipulaci
  11. nakupování v Tescu a Kaufu
  12. prášky
  13. nedodržování dohod a termínů
  14. tofu.

(není překvapivě moc dlouhý, ten s mými NEJ je mnohem delší)

Tákže, máte taky svůj seznam, co fakt NEE?? :)))

Krásný den, Zlata 

Řád a opakovanost – „nové“ principy (mého) úspěchu

Řád a opakovanost – „nové“ principy (mého) úspěchu

Dneska si musím zapsat svoje nové aha. Nebo spíš AHAAAA….. 😀

Znáte to, když si něco uvědomíte a opravdu se vám uleví. Jakože ne vždy úplně pozitivně, ale prostě VÍTE, NA ČEM JSTE. A to se teď stalo mně a i když to není zcela pozitivní AHA, jakože bych skákala půl metru vysoko radostí, tak je to rozhodně osvobozující.

Nevím ani, jak jsem to “objevila”, kdy se mi v hlavě ta myšlenka zrodila, ale došlo mi, že existuje jeden takový princip, se kterým se setkávám často, a který ale naprosto ignoruju.

Ten princip bych nazvala,..  Princip řádu? Princip pravidelnosti? Princip kontinuity? Možná tak nějak.

Přemýšlím totiž často o těchto tématech – viz níže – které se za pomocí právě principu řádu dají mnohem lépe zvládat:

  • proč se mi zhoršuje zrak
  • proč se mi dělají víc vrásky
  • proč mě občas zaplaví negativní smýšlení
  • proč nemám energii, atd…

Objevením principu řádu mi došlo, že věci, které chci ve svém životě kontinuálně udržovat – jako zdravý zrak, svěží krásná pleť, pozitivní příjemné naladění, energie na rozdávání – tak musím vyživovat pravidelnou akcí a péčí :)))

Jakože je třeba věnovat 20 min. denně cvičení očí, pečovat o svou pleť nejen kosmetikou, ale také stravovat se zdravě , trénovat myšlenky a být si jich více vědoma, psát si opravdu každý (!!!) den vděčnost.

Asi si říkáte, žádná novinka…. Pro mě teda bohužel ne a je to velké uvědomění, že to platí napříč různými situacemi v životě. Všem je asi jasný, že když bude posilovat, bude mít krásný epesní tělo, ale že když s tím na půl roku skončí, asi už tak dokonalé nebude…. Mám pocit, že jsme více učeni tomu, že „dosáhnout něčeho jednou stačí“… jakože dosáhnete zdraví a už nikdy nebudete nemocní, že jste teď štastní a nikdy nebudete smutní… pro mě to je o tom, že to, co chci v životě udržovat – zdraví, krásu, vitalitu, naladění, úspěch, peníze, dobré vztahy, vlastně cokoliv, tak všude musí jít moje pozornost a aktivita … i když to budou nakonec “jen” zvyky… že si dám ráno 10 min. cvičení, připravím si večer zdravou snídani, abych nesnědla rychle něco nezdravého, protože přece nemám čas… chodila pravidelně na sluníčko a dobíjela energii, psala vděčnost, protože vím, že se mi pak prostě daří a cítím se dobře.

Samozřejmě mám ráda improvizaci , ale cítím, že v některých věcech je ŘÁD a PRAVIDELNOST prostě nutnost. Budou asi vždycky oblasti, kde je třeba využít ŘÁD a zvyky a kde je třeba uvolnit místo pro spontaneitu.

Já mám ale radost, vysvětlila se mi teď toho spousta. Navíc mi došlo, že jsem žila v mylném přesvědčení, že jednou dosáhnu cíle a jsem vítěz…. 😀 😀 😀 jako já jsem někdy pěkně naivní…. jasně, pro jednou ano, ale pro “POŘÁD”…. musím prostě mít řád a dělat věci často a opakově! 

DĚKUJU pane Vesmíre za vysvětlenou :))) Zlata 

Ve DVOU se to lépe táhne :)))

Ve DVOU se to lépe táhne :)))

Tak samozřejmě, že co se týče partnerského života, je jasné, že být v páru je prostě úžasný, teda pokud se sejdou ti dva praví, že :)))

Ale o tom dneska mluvit nebudu :))) Můj dnešní článek směřuje k tomu, že pokud máte na své cestě životem parťáka (kamaráda, kamarádku), se kterým se budete vzájemně podporovat, máte úspěch zaručen (nepřeháním, pokud budete důslední…). Když jste oba dva ochotní na sobě pracovat a plně si důvěřujete, má to obrovský potenciál, protože na “to všechno” nejste sami…

Read more

PROČ?! Prostě proto. Tečka.

PROČ?! Prostě proto. Tečka.

Jak začít tenhle článek. Přijde mi, že ať se snažím, jak se snažím, moc mi to nejde… Chci psát články a chci v tom být dobrá, ale buď jsem nějak zaseknutá, nebo nemám talent. I když by to s talentem byla určitá výhoda, tak bez něj to nemusí být zase tak velká překážka, kterou bych přece nezvládla. Člověk musí být ochoten občas podstoupit pár neúspěchů, aby se naučil, co a jak udělat příště líp. Je jasné, že každý článek piluje mojí dovednost napsat další. Lepší. Povedenější. Čtivější. Tak PROČ bych se nechala odradit hned u první věty??! Že okamžitě nevím, jak bych svoje téma uvedla?? To přece neznamená, že mám hned končit a zlobit se na sebe, že neumím psát články….!!!

Tenhle úvod je docela použitelný, protože mi krásně uvedl to, o čem chci psát. A to je otázka proč, otázka zdůvodnění za každým naším rozhodnutím. Proč jsem se nenechala odradit u prvního řádku? Proč píšu dál? Můj důvod jste si už v úvodu přečetli a možná vám připadal hloupý nebo pomatený, nebo naopak logický nebo doplňte sami :))) . A proto o tom píšu.

Naše důvody nemusí všichni chápat, ne všem budou připadat dostatečné nebo vhodné. Na otázku proč si máme odpovídat především my sami a v první řadě NÁM samotným musí dávat naše odpověď smysl.

Já se často sama sebe ptám PROČ – hlavně když mám negativní pocity – protože pak to pochopím a většinou se mi okamžitě uleví nebo najdu řešení.

Ale když se mě někdo jiný zeptá PROČ – jsem opatrná. Vím, že když můj důvod nepochopí, bude mě akorát nahlodávat tím, že ho bude znevažovat. Moje odpověď adresovaná druhým lidem na otázku proč je … PROSTĚ PROTO. Tečka. Žádné vysvětlování, žádné zdůvodňování, žádné pochybnosti.

Sami vycítíte, kdy odpovíte a o své proč se podělíte a kdy je to naprosto zbytečné :)))

Krásný nový svěží červen! Užívejte! Zlata

10 nejdůležitějších minut dne

10 nejdůležitějších minut dne

Jak vypadá vaše ráno? Máte svoje ranní rituály, které uctíváte každý den? Kromě snídaně a vyčištění zubů, děláte taky něco pro sebe? Uvaříte si to nejepesnější kafe a přečtete si k tomu kapitolu své oblíbené knížky? Napíšete si vděčnost? Zacvičíte si? Nebo? Vstanete a rychle fofrujete do koloběhu dne?

Mám několik ranních rituálů, ale už od roku 2010 si pravidelně píšu vděčnost :))) To je můj největší ranní rituál. A byla jsem moc překvapená, když jsem zjistila, že  Bob Proctor mluví právě o důležitosti zapisovaní každodenní vděčnosti.

V jednom videu Bob říkal, že pro úspěšný start a dlouhodobé zkvalitnění života je užitečné osvojit si tento ranní rituál:

  1. zapsat 10 věcí (a nejen věcí), za které jsme vděční,
  2. poslat lásku 3 lidem, se kterými máme konflikt nebo které nemáme rádi,
  3. a zodpovědět si v tichosti na otázku Jaké směřování bude mít můj dnešní den?

Jednoduché, že? Přidala jsem to ke své vděčnosti a celkem to nezabere ani 10 minut. Včera jsem třeba vděčnost vůbec psát nestíhala a tak jsem si jen zavřela oči, poděkovala za požehnání minulého dne, poslala lásku 3 lidem, se kterými mi to teď trochu hapruje a zeptala se na moje směřování během dne, z čeho mi vzniklo několik důležitých priorit.

Jasný směr byl udán, úspěšný den mohl začít :)))

Úspěšní lidé mají svoje rituály, tak proč se nepřidat, když to je tak časově nenáročné a přitom tak účinné :)))

Pokud ráno nestíháte, necítíte se dobře, nemáte na to náladu, tak buďte prosím pozorní. Je to jen 10 minut dne, které mohou mít enormní dopad na celý váš život. Tím dáte jasně najevo, že jste READY. Jste připraveni žít opravdu naplněný a úspěšný život. Spoustu lidí planuje velké změny ve svém životě, ale když ráno nezvládnou ani 10 minut věnovat rituálům úspěchu, jak asi můžou realizovat něco velkého??

Jak říkal Aristoteles… “Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost není čin, ale zvyk.”  A přesně o tom to je…  takže krásná, dobrá, vděčná a taky produktivní rána :))  Zlata

Růst je nerovnoměrný pohyb…

Růst je nerovnoměrný pohyb…

Růst je nerovnoměrný pohyb

vpřed 🙂

tak to si takhle dneska ráno přečtu v Umělcově cestě od Julie Cameron a úplně mě to dostane. Jakože další pořádné AHA. Nebo spíš AHAAAAAA :)))

Možná to tak máte taky, možná ne, ale já jsem nějak myslela, že když je člověk úspěšný, tak se mu daří líp a líp a líp a líp. A když člověku sem tam není úplně do zpěvu, je unavený, na něco navztekaný, něco se mu hned nedaří… tak že ještě není úspěšný.

Včera jsem si chvilku psala s mojí kamarádkou Jančou a vypsala jsem jí svůj momentální program, ve stručnosti řečeno, dělám milion věcí a jsem dost grogy a ještě jsem se sama vypeskovala, že si přes den nachvilku zdřímnu nebo že nestíhám všechno v původně naplánovaných termínech. Tak jak jsem to včera vypsala Janče, tak se mi taaaak ulevilo…jakože nemám důvod se peskovat, že vlastně toho zvládám tolik :))) A po dnešním přečtení věty Růst je norovnoměrný pohyb vpřed jsem se už úplně uklidnila 😀

Prostě dva kroky dopředu, krok dozadu a je to naprosto v pořádku. Budeme procházet vrcholy i údolí, protože je to součástí růstu. Když tak o tom přemýšlím, tak už Vadim z kurzu Norberkova (co jsem absolvovala před měsícem a půl) říkal, že první jáma neúspěchu je NESPOKOJENOST sama se sebou. Že se nám daří, vidíme malé posuny, ale hned je znehodnocujeme, že to není DOST a máme tendence se příliš často kritizovat – ZBYTEČNĚ.

Zkusme ode dneška pěstovat LASKAVOST sami k sobě. Udělejme si výbornou snídani, dejme si několikrát v průběhu dne pauzu a protáhněme tělo, odpočiňme si. A pochvalme se, ODMĚŇME SE. 

Zavzpomínejte, jak se vám něco neporařilo a jak jste si sami vyhubovali a byli na sebe naštvaní, nadávali si. A pak si vzpomeňte, jak se vám něco podařilo a jak jste se pochválili. Pochválili jste se vůbec??? Zkuste si říct, jaký je váš poměr mezi vlastní sebekritikou a sebepochvalou??? Přepokládám, že kritika bude mít víc procent. Ještě aby ne, vzpomeňte si na školu, jak učitelky pořád dokola řešily, že něco neumíme, ale když se nám něco povedlo, tak byly schopné říct, že to byla náhoda(!!!). Pak samozřejmě jdeme životem a myslíme si, že jsme úplně neschopní, když procházíme údolím krátkodobé stagnace nebo neúspěchu.

Zkusme zapracovat na tom, aby naše vnitřní kritika dostala ke slovu pokud možno v menší míře než naše pochvala a úcta k sobě a své cestě! ♥ ♥ ♥

Tak krásný den! A zdar úspěchu 🙂 aneb 2 kroky dopředu, jeden krok zpátky.

Zlata 

Jak vypadá vaše krabička první pomoci?

Jak vypadá vaše krabička první pomoci?

Asi si říkáte, co je to za otázku, jaká krabička? Chápu vás, protože na mém blogu nečekáte nic o tom, že máte mít náplasti, rukavice, obvazy kdykoliv při ruce. Nicméně, já tu krabičku první pomoci používám, jak asi tušíte, v přeneseném slova smyslu. A máte pravdu.

Krabička první pomoci slouží k tomu, že vám pomůže v okamžicích, kdy se cítíte špatně, máte strach, pochybnosti, nevíte si rady, jste smutní nebo bez nálady. Víte, nejsem zastáncem toho, aby člověk neustále udržoval happy face a nikdy nekončící úsměv. Chápu, že život prochází určitými fázemi a ne vždy je člověku do zpěvu.

Jenže… krabička první pomoci slouží k tomu, aby vás “zachránila” před dlouhodobou negací nebo bezmocí. Negativní emoce patří k životu, ale rozhodně nejsou určeny k tomu, aby vás pohltily a ochromily. Negativní emoce vám pouze signalizují, že se zaměřujete na něco, co nechcete, něco co se vám nelíbí. Ale, pokud jste již vtaženi do rozjetého vlaku a nemůžete se nepříjemného naladění zbavit, doporučuji mít po ruce krabičku první pomoci, ze které vytáhnete podporu, povzbuzení, rozptýlení, utěšení, naději, připomenutí, že vše bude zase dobré.

A jak konkrétně vypadá obsah takové krabičky? 🙂 Tvoříte ji sami, takže je to úplně na vás!

Udělejte si čas a popřemýšlejte o tom, co vás podpoří a povzbudí. Co máte rádi, co vás uklidní, nebo naopak nakopne? Obsah krabičky si vytvořte v době, kdy jste v pohodě a cítíte uvolnění, pokud to nejde, netlačte, občas budete dělat nějakou činnost, nebo budete na nějakém místě a hned vás napadne, že to je přesně to, co byste si měli dát do svojí krabičky první pomoci 🙂

Pro inspiraci popíši svojí krabičku první pomoci pro různé situace:

  1. Univerzální prostředek v krabičce první pomoci mám formulku – “Vím co nechci, co je teda to, co chci?” Protože negativní emoce nám ukazují, že myslíme na něco, co nechceme, nebo co se nám nelíbí. Např. cítím se rozladěně, že jsem snědla něco, na co jsem měla sice šílenou chuť, ale mému tělu to nedělá dobře – tak mám kolem toho nepříjemné emoce – takže je přirozeně zmírním tak, že si řeknu “Ok, myslím na to, co nechci, co je to co chci” – a odpovím si… jíst to, co dělá mému tělu dobře a já se po tom cítím svěží. Každopádně tuhle formulku můžete používat kdykoliv. Zkuste to – vybavte si situaci, kde se cítíte nepříjemně. A když se na to podíváte, uvědomíte si, že je to proto, že se soustředíte na to, co nechcete. Stačí otočit směr myšlenek a na stejné téma se dívat tak, jak ho chcete vidět!
  2. Když mám lenivou nebo odkládací náladu, nebo se mi nechce praktikovat návyk, který si teprve osvojuji, tak si pustím tenhle mix – když sedím u PC, dám si ho do sluchátek, když se pohybuju po domě, tak to pustím hooodně nahlas. Fakt mi to rozproudí energii v těle a já vím, že minimálně hodinu “pojedu jako fredka” :))) Mix si můžete pustit tady >> 
  3. Když se cítím úplně bez nálady, je mi divně pochmourno, tak si pustím Brendona Burcharda, protože je tak neuvěřitelný a mi většinou během 10 min zvedne náladu a připomene mi můj směr, moje cíle, ale i mojí sílu. Velice oblíbené video mám tohle >> 
  4. Když mi není dobře a cítím se nemocně, tak si udělám tymiánový čaj, natřu se kokosovým olejem (nebo si vypláchnu třeba pusu, když mě bolí zuby) samozřejmě podle toho co mi je :))) Ale většinou vypnu, udělám si prostor, vezmu si k ruce knížku Louise L. Hay, Miluj svůj život a začtu se na jakékoliv stránce nebo si čtu články na Slunečném životě.
  5. V jakémkoliv nepříjemném naladění zapaluji svíčku a vyvětrám, abych vytvořila čerstvou atmosféru a věřte, že to pomáhá – ale samozřejmě lepší je to v kombinaci s některým z výše uvedených bodů.
  6. Když mám pocit, že se točím v začarovaném kruhu jdu dělat něco úplně jiného – projít se, zajedu nakupovat (nejlépe někam dál, miluju, když řídím a u toho si pustím hudbu docela nahlas 😀 to jsem se naučila od svojí mamky, to s tou hudbou, dělám to stejně a zbožňuju to 😀 ), napíšu si pár řádků s přáteli… většinou pak svojí situaci vidím z jiného úhlu a je přinese mi to uvolnění a uklidnění.

Taak takhle vypadá moje krabička první pomoci 🙂 Věřím, že vás při čtení napadly vlastní nápady ohledně vaší vlastní krabičky, která vás vždycky podpoří! A nezapomeňte, že není třeba dělat velké skoky z bezmoci, strachu, nudy.. do euforie, stačí, když se bude cítít vždycky o trochu líp… a o tom už zase v dalších článcích 🙂

Krásný nový týden! Zlata

PS. Info pro holky – chystám něco skvělého úžasného a dokonalého, těšte se :))))