Jste nevděční drzouni?

Jste nevděční drzouni?

Moje velké téma je už několik let vděčnost. Vedu si od roku 2010 deník vděčnosti. A řekla bych, že tak z 80% jsem byla úplně nejvíc důsledná v tom, že jsem si opravdu každé ráno nebo večer poctivě zapisovala svojí vděčnost za všechny skvělé lidi, situace, dárky a požehnání.

Poprvé jsem o vděčnosti slyšela ve filmu Tajemství a celé tohle “cvičení” mi dávalo smysl, takže jsem moc neváhala a začala. Rok nebo 2 jsem si deník vedla a nic velkého se v mém životě nezměnilo. Až na jednu věc. Měla jsem lepší pocit. Ze sebe i svého života. Takže jsem samozřejmě pokračovala v psaní a děkování. Dopředu předesílám, že to nebyly 3 řádky vděčnosti. Vždy jsem napsala min. 10 “věcí”, za které jsem vděčná.

Kromě lepšího pocitu jsem deníky často listovala a měla slušný přehled o svém životě. Moje deníky jsou pro mě cennou zpětnou vazbou a rok od roku vidím, jak se můj život mění a já rostu.

Miluju poselství kouzelné Louise Hay “the universe loves gratitude”.. vesmír miluje vděčnost.

A teď se podívejte na realitu, kolik lidí brblá, stěžuje si a nadává.

Kolik lidí neoceňuje každodenní dary života a myslí si, že vděční budou “až bude za co”. Až budou mít balíky na účtě, nadupaný auto, luxusní haus nebo značkový oblečení. Jenžeeee!!!! Není škoda zapomínat na poděkování svému tělu, své práci, bydlení, rodině, sobě, počasí, přírodě,…? Protože, čím víc dobrého uvidíte a oceníte, tím větší věci můžou přijít.

Nedávno jsem začala s koučováním hojnosti pro ženy a samozřejmě jak jsem citlivější vůči tomuto tématu, tím víc vidím, kolik z nás je chyceno v módu přeskakování. Obzvlášť se to týká těch z nás, kteří jsme si prošli kurzy a knihami osobního rozvoje, kde se dočteme, že můžeme mít všechno.

A tak se sice zaměřujeme a vizualizujeme si v meditacích a na nástěnkách vizí cool budoucnosti plné lásky, hojnosti, peněz, zdraví, klientů, a spoustu dalšího. ALE nějak vytěsňujeme , že než se k té dokonalé budoucnosti prokoušem (proděkujeme) 😀 , musíme začít s málem. Je to, jako bychom místo do první třídy ve škole chtěli nastoupit rovnou do deváté. To trochu smrdí, že?

U té vděčnosti je krásný příměr, že nikdo (realita) vám nebude chtít dávat další dárek, když jste se na předchozí tvářili blbě (nevděčně),  “Jé díky, svetr, sice už jsem dostala třetí nebo moc nemusim tu barvu no… “ (byť jen v duchu proneseno).

…. jako vážně????

A tohle pak zkoušíme drze na realitu.. “sice teď neumím spravovat to málo co mám, ale dejte mi víc peněz, sice se neumím ovládnout a tláskám samé levné zpracované a v podstatě mrtvé potraviny, nezajímá mě nějaká zdravá strava, ale ať už jsem konečně fit a hubená, sice se vůbec nehejbu a posilovnu vidím jen z auta, když kolem ní projíždím, ale ať už mám ty buchty na břiše, sice sama nedodržuju termíny a dohody, ale ať se ke mně ostatní laskavě chovají jako je královně….!!!“

Takhle moc daleko nedojdeme.

A protože mě tohle téma tak neuvěřitelně zajímá, nebude asi překvapením, když v mém PDF Ranní rituály najdete téma vděčnosti hned ze začátku. To stejné v mém zatím neveřejném e-booku Hojnost pro ženy, kde je vděčnosti věnována hned první kapitola. Proč asi?

Je to základ. Nepřeskakujme prosím. Ke každému úspěchu vede cesta, která se skládá z malých kroků. A jestli je neoceníme, nedáme jim hodnotu a budeme je chtít nedejbože přeskočit, nebudeme úspěšní. Tečka.

Jestli ještě nemáte svůj deník, sežeňte si ho a začněte. A jestli i teď máte pocit, že ve vašem životě snad není za co děkovat, tak mi zavolejte a já vám pěkně vyčiním. 😛

Zlata

PS. A vůbec, nešetřete se a najděte pozitivní aspekty vašich problémů nebo lidí, které nemáte rádi a ty oceňte a poděkujte za ně. Není to o tom, být přeslazený, ignorovat nepříjemnosti a vidět svět růžovejma brejlema. Jde o to, z hloubky poděkovat a dát uctivou pozornost sobě, svému životu.

Druhým lidem se musí vyplatit váš úspěch

Druhým lidem se musí vyplatit váš úspěch

“Druhým lidem se musí vyplatit můj úspěch” … řekl Warren Buffett a já se nestačím divit. Jako tohle že řekl takový obchodník a investiční magnát?? Jako vážně?!

Před 2 lety jsem dělala rozhovor s Kalmanem Horvátem, kde spolu mluvíme o hojnosti a on tuhle větu v souvislosti s Warennem zmiňuje.

A čím déle se s ním kamarádím a spolupracuju (s Kalmanem ne Warennem 😀 ), tak mě téma hojnosti baví ještě víc zkoumat a mluvit o něm. Navíc ta jednoduchá věta v úvodu mi přijde jako klíč k mnohému finančnímu úspěchu.

Protože není hojnost jako hojnost

Asi nechcete zbohatnout na úkor druhých a tak jste tenhle článek rozklikli. Možná jste si taky řekli, “konečně Zlata dostala rozum a nepíše o jídle a o tom, jak nejí to maso a cukr, tak si to teda přečtu..” Ať tak či tak, jsem ráda, že vás tenhle způsob vytváření hojnosti taky zajímá.

A tak od té doby hodně přemýšlím o tom, “proč vztahy jsou to, co se projevuje v penězích…” (jak ve videu Kalman pro mě naprosto dokonalým způsobem poznamenává).

Když jsme natáčeli tohle video, které si můžete pustit níže (má 5:15 min.), tak jsem spolupracovala na projektu, kde vzájemné vztahy v týmu byly dost tragické. Do toho se dělala velká kampaň, která nebyla zdaleka tak úspěšná, jako když jsme ji dělali v minulosti, kdy to mezi náma ještě dobře fungovalo. A já si uvědomila, že celý výsledek se krásně zrcadlil v té “nehojnosti”.

Svět a druzí lidé budou sami nadšeně podporovat a doporučovat ty projekty a služby, které lidem a světu mění život k lepšímu. Ne projekty, které jsou samoúčelné, kde se šéfové jen chvástaj nebo podnikají pro zisk a nejde jim o své zaměstnance, obchodní partnery, zákazníky, planetu a životní prostředí. Nevěřím, že takový člověk (firma) může mít dlouhodobý úspěch. A i kdyby ano, nemůže to být požehnaný úspěch. Jestli je šťastný jen ten, kdo kasíruje a ostatní moc happy nejsou… asi není úplně něco v pořádku.

Souhlasím s Warennem a jeho větou, že „druhým lidem se můj úspěchu musí vyplatit“.

Co na to říkáte vy?

  • Když prodáváte, marketujete své služby a produkty, opravdu jimi pomáháte, podporujete druhé? A rozhodně se neptám jen na výsledný produkt (např. transformační koučink nebo úchvatný krém na pleť), mluvím i o tom, jak poskytujete “servis” a veškeré dění kolem, co píšete na FB, co říkáte ve videích, v článcích, jak komunikujete se zákazníky, s týmem, s partnery?
  • Zajímají vás jen jejich peníze nebo jejich problémy?
  • Je to jen vás, nebo o druhých?
  • Potřebujete mít prodeje, nebo skutečně chcete změnit život druhých k lepšímu?

Jestli vás zajímá smysluplné podnikání, které se drží základních hodnot, nikoho nepřemlouvá, nenutí, a zároveň máte integritu a skvělý produkt, nebo službu, koukněte určitě na Podnikatelský kompas nebo jiná videa s Kalmanem. Já si tohle připomínám poměrně často.

Moc zdravím a těším se na vás zase brzy u mě na blogu. Zlata 

 

PS. Usmívám se od ucha k uchu, když se dívám na to video znova, protože já tam Kalmanovi ještě vykám!!! Kalmane, slyšíš to? 🙂
PPS. Jestli máte smysluplný projekt, máte svojí misi, koukněte taky sem nebo sem 🙂

Moje důvody pro změnu jídelníčku

Moje důvody pro změnu jídelníčku
Ten můj detox není jen tak nějaký módní výstřelek nebo pomatení smyslů. Je to už nějakou dobu, co o svých stravovacích návycích přemýšlím a pokouším se je změnit. Prozatím se mi to nedařilo na 100%. Ale na tenhle rok jsem udělala striktní vnitřní závazek.

Závazek, že maso, mléko, alkohol, bíla mouka a cukr nemají v mém jídelníčku místo. Bez kompromisů. Neplatí ani dny volna, třeba soboty, kdy jsme si s Pepou v minulosti povolili jíst cokoliv, na co jsme měli chuť, nebo víkendové obědy u našich nebo na různých oslavách.

Teď, jak se z toho stal závazek, mě zatím za 2 měsíce nic nezlanařilo od svého plánu odbočit.

Myslím, že je to i díky mým (pro mě) jasně formulovaným důvodům, které mám vypsané a často si je připomínám. Nejsou obecné a fádní. Nejsou to řeči typu “chci být zdravá, chci jít s dobou, chci být vegan”. Jsou to (pro mě) konkrétní důvody.

A jak tedy vypadá můj seznam?

Proč nejím maso, mléko, cukr, mouku a alkohol:

  • bolí mě z toho zuby
  • mám málo energie, jsem líná, nic se mi nechce, odkládám důležité kroky
  • moje tělo je pak zanešený, vznikaj paraziti, podporuje to záněty
  • mastí se mi vlasy, vypadávaj
  • dělá se mi celulitidaaa 😛
  • mám pupínky na obličeji a vypadám jak puberťák
  • cukr mi dělá bolestivé měsíčky :/

Proč jím zdravě:

  • svěží a energií nabité zdravé tělo
  • čistá pleť a střeva
  • čisté a pozitivní myšlení
  • lepší spojení se svojí vnitřní silou
  • podporuju tím planetu, spotřebuju podstatně míň odpadu
  • mám krásný zoubky
  • štíhlé tělo a minimum přebytečnýho tuku na bříšku, juchuuu 😀
  • svěží orgány, spokojené a vyživené
  • očištěné tělo před příchodem miminka ♥ ♥ ♥ 
  • vím, co jím, vypěstuju/sama nakoupím a sama připravím
  • lepší vzhled
  • podpora mojí dlouhověkosti
  • projev lásky a úcty k sobě, dávám si to nejlepší
  • udělám si (teda Martin) hezký fotky.. 😀

Možná si říkáte, že některý důvody jsou ujetý. Před x lety bych si to myslela taky. Živě si vzpomínám, jak jsem se nechápavě dívala na video Tonyho Robbinse, kde mluví o základu úspěšného života. Na prvním místě bylo zdraví a fyzické tělo. Já měla tendence tohle úplně přeskočit. Brala jsem to jako samozřejmost.

Jenže když jsem se tématu stravy začala více věnovat a zároveň sebe více pozorovat, co mi dělá/nedělá dobře, došlo mi, že ten Tony má víc než pravdu.

Když nebudu zdravá a svěží, jak chci naplňovat svůj život a sny, podnikat každý den důležité kroky, které mě posunou k úspěchu, když nebudu mít energii, budu nemocná a slabá? Horko těžko.

Krásné jarní dny, drazí!

Zlata 

Je nezdravé jídlo opravdu nezdravé?

Je nezdravé jídlo opravdu nezdravé?

V posledních pár měsících je moje velké téma jídlo. I když si říkám, že je zvláštní, že ke mně neproniklo ještě dřív. Osobním rozvojem se zabývám už nějakých pár let, ale jídlem?? Ehm…

No, ano, tak možná 2 roky zpět jsem poprvé zaregistrovala, že všechno jídlo, které doma jíme, není úplně nejzdravější. Tenkrát jsem absolovovala jeden kurz, kde se mluvilo o tom, že máme přestat jíst mléčné výrobky a maso. A nejlépe taky lepek a cukr.

Tak další ehm je nasnadě, protože řekněte mi (vyjma rawfoodistů a veganů), kdo máte v lednici něco jiného, než mléko, jogurty, řízky, v mrazáku pizzu, zmrzlinu  a ve spíži sladkosti a polotovary?? Já na tom byla velice podobně…

Tak jsem teda vyhodila v té době 80% všeho, co nesplňovalo daná kritéria… naštěstí neděláme velké zásoby, takže jsem to většinou jen dopoužívala.

 

Ale…. nikdo nám v tom kurzu neřekl, co teda máme jíst?!

 

A to byl největší kámen úrazu. Protože já měla nějak zafixováno, že  jíst zdravě není zrovna laciný ani lehký na přípravu a už vůbec ne nějak delikátně dobrý.

Pomalu utekl další rok, dva a já sice jedla mnohem zdravějc než předtím, ale… pořád to bylo tak na 50%, kdy jsem získávala plusové body za polívky ze zeleniny a saláty k večeři.

Ale i tak to byl posun, začala jsem si všímat, že po konzumaci zdravého jídla jsem přirozeně bez nucení pozitivnější a energičtější a naopak když jsem si dala těžké jídlo, průmyslově zpracované, maso nebo zbytečně moc koblih, byla jsem děsně líná a taková přiotrávená (doslova)!

Tak jsem se tím jídlem začala zabývat víc a víc a v průběhu loňského listopadu a prosince jsem dala dohromady jídelníček zdravých, většinou veganských receptů. Naklikala jsem si ho do PC, do takové přehledné tabulky a většinou, když nemám náladu na žádné kreativní nápady, sáhnu na tyto ozkoušené recepty. (Pokud by vás tento jídelníček zajímal, tuším, že časem ho nadesingnuju tak, aby jej mohla sdílet i s váma :))) )

A proč to vlastně chci s vámi sdílet?? Poslední dobou přidávám na FB svoje recepty. A popravdě si občas říkám, co si asi říkáte :))) Protože když jsem já někoho viděla, jak fotí jídlo na FB.. připadalo mi to teda … trochu trapný 😀

To, co mě nakonec přimělo ke sdílení svých receptů byl moment, kdy jsem si uvědomila, že je mnohem víc lidí, kteří chtějí jíst zdravě, ale taky neví CO teda vařit a jak, nemají milion let času, aby mohli strávit v kuchyni celou věčnost a nechtějí za jídlo utratit majlant.

Takže jsem si říkala, jasně, nebudu s váma sdílet špagety, ty umíme všichni že… :)) ale svoje veganský a raw dobroty 🙂 pro inspiraci a pro povzbuzení, protože zdravá a hodnotná strava nám dává nejen energii, ale jsme pak taky zdravíííí, že! 

Poslední otázka ale patří nezdravému jídlu… nedávno mi totiž přišlo na mysl, že opakem ZDRAVÉHO jídla není NEZDRAVÉ…. protože to v nás nevyvolává dostatečný pocit starosti a péče o své zdraví.

Opakem slova ZDRAVÝ je v případě jídla (především tedy ze supermarketů) slovo ŠKODLIVÝ.

A tady pozor … opravdu. To, co jíme „nezdravého“ nám může ublížit. Většina průmyslově zpracovaných jídel obsahuje neskutečné množství škodlivé chemie, která ubližuje nám, zvířatům, rostlinám, vodě.. zemi.

Je třeba zpozornět a nahrazovat slovo nezdravý za škodlivý. Kdybyste teď měli jakýkoliv zdravotní neduh nebo cítili hodně únavy a pesimismu, vsadím se, že velkou roli v tom bude hrát i to, jak se stravujete….

Přeji hodně štěstí při kuchtění zdravých dobrot!

Zlata 

 

PS. Pro začátek doporučuju prolistovat si třeba tuhle knížku a vzít si jakoukouliv zpracovanou potravinu, přečíst si složení a připravit si blízko židli, na kterou se budete moct samým překvapením “v klidu” sednout.

PPS. Já jsem dříve nějak naivně žila v přesvědčení, že to, co se prodává v krámu a supermarketech nám nemůže nijak ubížit a dokonce mě štvali všichni kdo furt propagovali BIO… to jsem ale ani trochu netušila to, co vím teď…. ale to je zas na příště.

 

2016 Děkujiiii a good bye ♥

2016 Děkujiiii a good bye ♥

Loni jsem touhle dobou psala stejný článekA letos tomu nebude jinak. Zhodnocení a bilancování na konci roku miluju a na mém webu rozhodně nesmí chybět.

Podělím se s vámi o výběr z mého PDFka, které btw. doporučuji taky i vám pro inspiraci a zhodnocení.

Tři lekce, které jsem se naučila
    1. Když něco chci, musím to říct – JASNĚ.
    2. Dá se fungovat i s vypnutým telefonem, který vypínám k večeru a častokrát ho nechám vypnutý i přes den (volám zpět, kdybyste mi volali, jo :D).
    3. Řád a opakovanost malých a jednoduchých kroků mají velký efekt a sílu.
Největší uvědomění roku 2016 a jak s ním dál pracuji

Uvědomění, že nemám tolik energie, kolik jsem si vždycky myslela. Jsem extra výtečná na krátké vzdálenosti, jakýkoliv projekt, který dělám, potřebuji rozdělit na menší úseky. Ale mezi těmi jednotlivými úseky potřebuju odpočívat a opravdu nepracovat 😀 Ehm……

Kdo mě nejvíc podporoval a jak
  1. Můj Pepa. V naší lásce a mojí lásce sama k sobě. Kdykoliv jsem neomaleně na adresu svého těla řekla negativní slovo, okamžitě mi to zvědomil a řekl, že mě kuchne, jestli to nepřestanu říkat :)))
  2. Janinka s Haninkou. Dodávají mi svobodu, volnost a ženskost. S nimi se cítím nejvíc sama sebou, protože jsme každá svá a říkáme si věci tak, jak jsou a spolutvoříme úžasný projekt pro ženy. 
  3. Rodina. V roce 2016 jsem od své rodiny dostala asi největší dárek, obrovskou podporu a pocit zázemí a bezpečí 
  4. Přátelé. Jakub, Jitka, Michal z Anglie, Jaruška, holky z 21tky, Kalman, je jich samozřejmě víc… ale všichni mí přátelé mi připomíná to, kým skutečně jsem a moje sny a cíle…
Tři věci/činnosti, které mi dodávaly nejvíc energie
  1. Ranní rituály. Pravidelná každodenní vděčnost, pozdrav slunci (za to děkuju Editě a jejím výzvám), čtení inspiračních knih, psaní ranních stránek, 3 minutová ranní maska z Havlíkovy přírodní apotéky.  
  2. Zdravá strava bez masa, mléka, pšenice a cukru. Když jím takhle, mám spoustu energie a čistou hlavu 🙂 a krásný tělo 😀
  3. Navonit se Chanel Allure. To se pak cítím fakt božsky.
  4. Pustila jsem se opět vydatně do koučování 🙂 a baví mě to :)) moc. Na letošní rok mám už domluveno 18 sezení.
Tři největší výzvy, které jsem překonala

Cenzurováno. Ty jsou nepublikovatelné 😀 I když možná… časem se o ně podělím 🙂

Nejoblíbenější kniha v tomto roce

Umělcova cesta

Nejoblíbenější jídlo

Beluga čočka s cuketou a slunečnicovýma semínkama (brzy přidám recept)

Zážitky, na které budu vždycky ráda vzpomínat
  1. Podzimní výlet do Panenskýho Týnce s Pepou.
  2. Podzimní 21 dní pro tvou krásu – úžasná skupina žen a úžasné spolutvoření s láskou s Janinkou a Haninkou
  3. Ditušky svatba
  4. a opět pár nepublikovatelných…
Nejoblíbenější slovo

hádejte :)))

 

Tááák, 2016 velice pěkně děkuji za všechny lekce, dary, krásné dny a osobní růst, loučím se.

A krásná, svěží a nová 2017 jsem připravena a těším se na epesní dobrodružství.

Zlata 

Inspirace není ctrl+c – ctrl+v

Inspirace není ctrl+c – ctrl+v

Častokrát mě inspiruje něco, jak je napsané, vyfocené, natočené,…. říkám si wooow, to je krása. Cítím se oslněna a říkám si “to chci taky”…

Jenže PAK nezřídka přijde okamžik, kdy ty věci poznám zblízka, doopravdicky, mám nějakým způsobem možnost nahlédnout… a vidím, že to bylo jen pozlátko, co se hezky třpytí. Tímto svým blogem nenarážím na nic konkrétního, je to jen malé zamyšlení o tom, jak uchopit inspiraci..

…a došla jsem k několika závěrům:

  • že nejvíc mě inspirují lidé, kteří “to” nekřičí do celého světa, kteří jednoduše žijí (a záměrně nepřidávám to, co říkají)…. prostě žijí,
  • že inspirace nemusí být kopie, že to není o inspiraci ctrl+c –  ctrl+v – pro inspiraci je hodně prostoru a jestli se mi líbí, že ten človek cvičí něco, tak já nemusím cvičit přesně  to stejné, ale třeba mě inspiruje jen část, nebo způsob, jakým to dělá… a já si z toho vezmu to, co potřebuju a podobně to platí u jiných věcí,
  • že inspirace je i v negativním slova smyslu – někdo dělá něco, co se mi nelíbí a tím mi připomene, že tohle v jiném podání dělám taky a mám s tím přestat, nebo že tohle “existuje taky” a já aspoň vím, co fakt ne-e,
  • že neustálá inspirace nestačí, že máme především žít a pokud můžeme, aplikujme inspiraci v reálném světě
  • že neinspirují jen velké řeči, ale i malé činy
  • že každý z nás je inspirací
  • že tvořit na základě inspirace je mnohem lepší než na základě motivace (to budou vědět hlavně příznivci Abrahama, jak to myslím)

Inspiruje mě toho opravdu hodně, ale tak nějak mám pocit, že opravdu nejčistější a nejpravdivější inspiraci najdu v přírodě. Nenásilná, krásná a moudrá ….

Tak hodně inspirace i vám moji drazí! Zlata 

 

 

Vědět co NECHCI je taky důležitý!

Vědět co NECHCI je taky důležitý!

I když jsem velkým zastáncem směřování pozornosti na to, co CHCI, tak musím uznat důležitou roli toho, co NECHCI. A dneska bych se na to chtěla zaměřit.

Často, když se lidí zeptáte, co chtějí, odpoví vám, co nechtějí.

  • Jakou hledají práci… kde nebude arogatní šéf, kde nebudou přesčasy, práce je nevyčerpá, ale zároveň nebude stereotypní.
  • Když se zeptáte na partnera, jak má vypadat… nemá kouřit, nemá chodit často do hospody, nemá mít dluhy.
  • Když se zeptáte na zdraví… nechtějí být obézní, nechtějí být nemocní, nechtějí se nakazit…

Samé ne, ne ne… A pokud u toho NE zůstaneme, tak se nic nezmění :)))

Vědět, co člověk nemá rád, co nechce, s kým nechce trávit čas, co ho obtěžuje, je přínosné pouze tehdy, když to člověk doplní o to, co tedy CHCE. Většinou jsou nepříjemné situace v našem životě velice dobrým odrazovým můstkem pro změnu, uvědomění a třídění priorit, cílů a dalších plánů.

Vždycky, když říkáte co nechcete a co se vám nelíbí, zastavte se na minutku a řekněte si „a co tedy CHCI?“. 

Tudíž co je to, co nechcete a co se vám nelíbí???

Já přikládám svůj všeobecný seznam (pak jsou samozřejmě konkrétní situace a témata, o kterých bych mohla mluvit, ale já chci zaměřovat na to, co chci, že, takže tomu nebudu věnovat zase tak podrobnou pozornost)… takže k mým hlavním NE-E :

  1. když někdo něco jiného říká a něco jiného dělá (třeba když rodiče, kteří kouří, velice vehementně poučují svoje děti, že to dělat nesmí)
  2. když mi někdo říká, co mám dělat
  3. když si někdo myslí, že jen on má pravdu a “kecá” druhému do života
  4. když se kritizuju nebo někoho posuzuju
  5. nepořádek
  6. manipulaci
  7. televizi a horory
  8. když někdo jede v obci víc jak 60
  9. stěžování a obviňování
  10. manipulaci
  11. nakupování v Tescu a Kaufu
  12. prášky
  13. nedodržování dohod a termínů
  14. tofu.

(není překvapivě moc dlouhý, ten s mými NEJ je mnohem delší)

Tákže, máte taky svůj seznam, co fakt NEE?? :)))

Krásný den, Zlata 

Řád a opakovanost – „nové“ principy (mého) úspěchu

Řád a opakovanost – „nové“ principy (mého) úspěchu

Dneska si musím zapsat svoje nové aha. Nebo spíš AHAAAA….. 😀

Znáte to, když si něco uvědomíte a opravdu se vám uleví. Jakože ne vždy úplně pozitivně, ale prostě VÍTE, NA ČEM JSTE. A to se teď stalo mně a i když to není zcela pozitivní AHA, jakože bych skákala půl metru vysoko radostí, tak je to rozhodně osvobozující.

Nevím ani, jak jsem to “objevila”, kdy se mi v hlavě ta myšlenka zrodila, ale došlo mi, že existuje jeden takový princip, se kterým se setkávám často, a který ale naprosto ignoruju.

Ten princip bych nazvala,..  Princip řádu? Princip pravidelnosti? Princip kontinuity? Možná tak nějak.

Přemýšlím totiž často o těchto tématech – viz níže – které se za pomocí právě principu řádu dají mnohem lépe zvládat:

  • proč se mi zhoršuje zrak
  • proč se mi dělají víc vrásky
  • proč mě občas zaplaví negativní smýšlení
  • proč nemám energii, atd…

Objevením principu řádu mi došlo, že věci, které chci ve svém životě kontinuálně udržovat – jako zdravý zrak, svěží krásná pleť, pozitivní příjemné naladění, energie na rozdávání – tak musím vyživovat pravidelnou akcí a péčí :)))

Jakože je třeba věnovat 20 min. denně cvičení očí, pečovat o svou pleť nejen kosmetikou, ale také stravovat se zdravě , trénovat myšlenky a být si jich více vědoma, psát si opravdu každý (!!!) den vděčnost.

Asi si říkáte, žádná novinka…. Pro mě teda bohužel ne a je to velké uvědomění, že to platí napříč různými situacemi v životě. Všem je asi jasný, že když bude posilovat, bude mít krásný epesní tělo, ale že když s tím na půl roku skončí, asi už tak dokonalé nebude…. Mám pocit, že jsme více učeni tomu, že „dosáhnout něčeho jednou stačí“… jakože dosáhnete zdraví a už nikdy nebudete nemocní, že jste teď štastní a nikdy nebudete smutní… pro mě to je o tom, že to, co chci v životě udržovat – zdraví, krásu, vitalitu, naladění, úspěch, peníze, dobré vztahy, vlastně cokoliv, tak všude musí jít moje pozornost a aktivita … i když to budou nakonec “jen” zvyky… že si dám ráno 10 min. cvičení, připravím si večer zdravou snídani, abych nesnědla rychle něco nezdravého, protože přece nemám čas… chodila pravidelně na sluníčko a dobíjela energii, psala vděčnost, protože vím, že se mi pak prostě daří a cítím se dobře.

Samozřejmě mám ráda improvizaci , ale cítím, že v některých věcech je ŘÁD a PRAVIDELNOST prostě nutnost. Budou asi vždycky oblasti, kde je třeba využít ŘÁD a zvyky a kde je třeba uvolnit místo pro spontaneitu.

Já mám ale radost, vysvětlila se mi teď toho spousta. Navíc mi došlo, že jsem žila v mylném přesvědčení, že jednou dosáhnu cíle a jsem vítěz…. 😀 😀 😀 jako já jsem někdy pěkně naivní…. jasně, pro jednou ano, ale pro “POŘÁD”…. musím prostě mít řád a dělat věci často a opakově! 

DĚKUJU pane Vesmíre za vysvětlenou :))) Zlata 

Ve DVOU se to lépe táhne :)))

Ve DVOU se to lépe táhne :)))

Tak samozřejmě, že co se týče partnerského života, je jasné, že být v páru je prostě úžasný, teda pokud se sejdou ti dva praví, že :)))

Ale o tom dneska mluvit nebudu :))) Můj dnešní článek směřuje k tomu, že pokud máte na své cestě životem parťáka (kamaráda, kamarádku), se kterým se budete vzájemně podporovat, máte úspěch zaručen (nepřeháním, pokud budete důslední…). Když jste oba dva ochotní na sobě pracovat a plně si důvěřujete, má to obrovský potenciál, protože na “to všechno” nejste sami…

Read more

PROČ?! Prostě proto. Tečka.

PROČ?! Prostě proto. Tečka.

Jak začít tenhle článek. Přijde mi, že ať se snažím, jak se snažím, moc mi to nejde… Chci psát články a chci v tom být dobrá, ale buď jsem nějak zaseknutá, nebo nemám talent. I když by to s talentem byla určitá výhoda, tak bez něj to nemusí být zase tak velká překážka, kterou bych přece nezvládla. Člověk musí být ochoten občas podstoupit pár neúspěchů, aby se naučil, co a jak udělat příště líp. Je jasné, že každý článek piluje mojí dovednost napsat další. Lepší. Povedenější. Čtivější. Tak PROČ bych se nechala odradit hned u první věty??! Že okamžitě nevím, jak bych svoje téma uvedla?? To přece neznamená, že mám hned končit a zlobit se na sebe, že neumím psát články….!!!

Tenhle úvod je docela použitelný, protože mi krásně uvedl to, o čem chci psát. A to je otázka proč, otázka zdůvodnění za každým naším rozhodnutím. Proč jsem se nenechala odradit u prvního řádku? Proč píšu dál? Můj důvod jste si už v úvodu přečetli a možná vám připadal hloupý nebo pomatený, nebo naopak logický nebo doplňte sami :))) . A proto o tom píšu.

Naše důvody nemusí všichni chápat, ne všem budou připadat dostatečné nebo vhodné. Na otázku proč si máme odpovídat především my sami a v první řadě NÁM samotným musí dávat naše odpověď smysl.

Já se často sama sebe ptám PROČ – hlavně když mám negativní pocity – protože pak to pochopím a většinou se mi okamžitě uleví nebo najdu řešení.

Ale když se mě někdo jiný zeptá PROČ – jsem opatrná. Vím, že když můj důvod nepochopí, bude mě akorát nahlodávat tím, že ho bude znevažovat. Moje odpověď adresovaná druhým lidem na otázku proč je … PROSTĚ PROTO. Tečka. Žádné vysvětlování, žádné zdůvodňování, žádné pochybnosti.

Sami vycítíte, kdy odpovíte a o své proč se podělíte a kdy je to naprosto zbytečné :)))

Krásný nový svěží červen! Užívejte! Zlata