10 nejdůležitějších minut dne

10 nejdůležitějších minut dne

Jak vypadá vaše ráno? Máte svoje ranní rituály, které uctíváte každý den? Kromě snídaně a vyčištění zubů, děláte taky něco pro sebe? Uvaříte si to nejepesnější kafe a přečtete si k tomu kapitolu své oblíbené knížky? Napíšete si vděčnost? Zacvičíte si? Nebo? Vstanete a rychle fofrujete do koloběhu dne?

Mám několik ranních rituálů, ale už od roku 2010 si pravidelně píšu vděčnost :))) To je můj největší ranní rituál. A byla jsem moc překvapená, když jsem zjistila, že  Bob Proctor mluví právě o důležitosti zapisovaní každodenní vděčnosti.

V jednom videu Bob říkal, že pro úspěšný start a dlouhodobé zkvalitnění života je užitečné osvojit si tento ranní rituál:

  1. zapsat 10 věcí (a nejen věcí), za které jsme vděční,
  2. poslat lásku 3 lidem, se kterými máme konflikt nebo které nemáme rádi,
  3. a zodpovědět si v tichosti na otázku Jaké směřování bude mít můj dnešní den?

Jednoduché, že? Přidala jsem to ke své vděčnosti a celkem to nezabere ani 10 minut. Včera jsem třeba vděčnost vůbec psát nestíhala a tak jsem si jen zavřela oči, poděkovala za požehnání minulého dne, poslala lásku 3 lidem, se kterými mi to teď trochu hapruje a zeptala se na moje směřování během dne, z čeho mi vzniklo několik důležitých priorit.

Jasný směr byl udán, úspěšný den mohl začít :)))

Úspěšní lidé mají svoje rituály, tak proč se nepřidat, když to je tak časově nenáročné a přitom tak účinné :)))

Pokud ráno nestíháte, necítíte se dobře, nemáte na to náladu, tak buďte prosím pozorní. Je to jen 10 minut dne, které mohou mít enormní dopad na celý váš život. Tím dáte jasně najevo, že jste READY. Jste připraveni žít opravdu naplněný a úspěšný život. Spoustu lidí planuje velké změny ve svém životě, ale když ráno nezvládnou ani 10 minut věnovat rituálům úspěchu, jak asi můžou realizovat něco velkého??

Jak říkal Aristoteles… “Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost není čin, ale zvyk.”  A přesně o tom to je…  takže krásná, dobrá, vděčná a taky produktivní rána :))  Zlata

Dokážete se hecnout? :))

Přemýšlela jsem, o čem bych napsala dnešní článek. Nejprve jsem chtěla psát na téma “Vždycky jsem chtěla být manželkou” ale o tom někdy jindy :))))

Pak jsem tak trochu unaveně zalamentovala, proč mám vůbec nějaký článek psát… Už jsem úplně nejvíc grogy, mám za sebou daně, poštu, práci, kočku a veterináře, cestu na chatu, na nákup, z nákupu, vaření(to je možná silný slovo, jsem jenom nakrájela zeleninu a smíchala ji dohromady a 3 Gilmorky…:)))  a ještě psát nějaký bláznivý článek???? Vrrrr…

No, článek “musím” napsat, protože je úterý :)) a já se nedávno rozhodla, že články budu psát pravidelně v úterý. Inspiroval mě k tomu jeden z mých nejlepších přátel Jakub Vlček. Takže jsem si na něj vzpomněla, uchichtla se a řekla si, že mu zítra pošlu nějakýho navztekanýho smajlíka na skypu 😀 Což mi zvedlo náladu a vrátilo mě zpátky do hry :)) Jde se na věc… teda lépe řečeno, jde se na článek :))

No, vlastně jsem si takhle uvědomila, že tím, že mám kolem sebe lidi jako je Jakub, tak se moje plány  stávají skutečností. Takže dík Kubo. A taky Judituško, Dituško, Bereniko, Jani a Magdi :))  Díky nim jsem dokončila svůj web, projekt ranní rituály, publikovala Dády online knihu, přestala dělat to, co mě nebaví,… a asi bych mohla ještě hodně pokračovat :))

Častokrát mají moji přátelé hecovací otázky typu: Tak co, jak to jde? Už máš PDFko? Už je Dády kniha? Už máš připravené ty rituály, o kterých jsi mluvila? Tyto nenápadné otázky mě vždycky vrátí od roztříštěnosti a někdy lenosti k mým prioritám :))) Vím, že u nich bych s odpovědmi jako “neměla jsem čas, nestíhala jsem, měla jsem rýmičku, no, já ještě nevím, jak to zařídit” a podobnými “výmluvami” neměla šanci uspět a tak jsem rychle začla pracovat na dokončení svých plánů.

Však to znáte, nemá cenu řešit svoje sny s lidmi, kteří vás odrazují, posuzují nebo ještě hůř shazují řečmi “to nedokážeš, na to nemáš, prober se, ses zbláznil,…” (přidejte si svoje).

A proto jsem ráda, že svoje cíle sdílím s lidmi, kteří mě podporují, abych se nevzdala a šla si pro ně :))

Obklopovat se lidmi, kteří vás challengují v tom, co CHCETE, je zásadní. Jestli mluvíte anglicky, asi víte, co myslím pojmem challengovat se 😀 Pokud anglicky neumíte, tak já to překládám ve smyslu “hecneš se, jdeš do toho, přijmeš výzvu, pochlapíš se” :)) vyberte, co vám sedí nejvíc.

Vysvětlím to na příkladu. Chci psát svůj blog a mít web, který bude inspirovat lidi. Takže se challenguju v tom, že píšu články (i když to není moje nejsilnější stránka, ale vím, že je to potřeba a že když se do toho nakonec zchallaguju, hecnu, vlastně si to užiju).

To znamená, že se challenguju v tom, co chci. Chci mít čtený blog a inspirovat lidi, takže píšu články, i když se mi občas úplně nechce.  A to vám doporučuju taky –  abyste se hecli a někdy vystoupili z komfortní zóny a dělali věci, které jsou potřeba pro dosažení vašeho cíle.

Ale dávejte si dobrý pozor, abyste se nechallangovali v tom, co NECHCETE.

Když si např. v mém PDFku Ranní rituály přečtete, že máte ráno číst kapitolu z inspirativní knihy a nejlépe stále dokola a vy to teda začnete dělat, ale vlastně vás to bude otravovat, tak to nedělejte. Pokud víte, že stejně tak dobře vám poslouží třeba inspirace v podobě obrázkového citátu od Petra Havránka a kliknete si na jeho web nebo FB Každý den s citátem a budete si tam úplně nejvíc happy číst jeho citáty a naladí vás to mnohem líp, tak super. To je správná cesta.

Možná jsem uvedla moc jednoduché příklady, ale zkuste o tom zapřemýšlet na něčem konkrétním ze svého života. Je to pak docela úlevný, když si uvědomíte, že někdy zápasíte s něčím, co vlastně vůbec nechcete a někdy se naopak příliš brzy a snadno vzdáte něčeho, po čem moc toužíte a co si opravdu přejete.

Co chcete a jak se v tom můžete challangovat? Nebo kdo vás může občas hecovat, abyste šli do akce a uskutečnili své sny? :))

… … tady je prostor na vaší odpověď. Ještě jednou si dejte předchozí odstavec a odpovězte si. No taaaak! Hecněte se. A konečně jednou udělejte nějaký úkol z nějakého článku :)))

Tak jo, už je 1:08, já už se hecla :)) a teď jdu spát.

Pusu :o* a dobrou :)))  Zlata

Peklo nebo Ráj? Aneb všichni jsme tvůrci.

Dneska s vámi posdílím jednu svojí hodně nepříjemnou zkušenost z minulosti. Není to sice tak dávná historie, ale jenompřece už je to nějaký pátek zpátky, co se to stalo.

Je to událost, která patří k jedním z nejhorších a nejnepříjemnějším zkušenostem v mém životě vůbec. Ale někteří už to znáte a víte, že všechno zlé je k něčemu dobré. A tak to bude i v tomto mém příběhu.

Díky tomu, co se stalo,  jsem se vydala na cestu osobního rozvoje a uvědomila si, jakou tvořivou sílu každý máme.

Před 7 lety jsem bydlela se svými rodiči a sourozenci v domě pro 2 rodiny. V roce 2008 se tam nastěhovali noví sousedi, se kterými to nebylo vůbec jednoduché. Byli starší, 60 let, manželé.

Už od začátku, co se do domu přistěhovali, tak se chovali dost nekompromisně a různě nás omezovali. Nechci to vše rozepisovat, bylo by to ještě na další 3 články.

Už od začátku byli neskutečně sprostí a různě na nás křičeli. I na tenkrát 5 letou Dádu křičel soused de…, když si hrála na zahradě. Bála se jich. Já se jich bála taky.

Jednou se mi stalo, že jsem se se sousedkou hádala a ona ke mě najednou přiskočila a chytla mě pod krkem. Měla jsem tam modřinu a celkem šok z toho, co se to děje?? Nechápala jsem, proč mě škrtí, když jí říkám, ať nechodí na náš balkón.

V té době jsem studovala vysokou školu. Když se na to dívám zpětně, moc jsem v té škole nepobyla. Přišla jsem si udělat vždycky jen zkoušky a zase rychle domů, abych věděla, co se doma děje. Jednou, když jsem šla do školy, stál před domem člověk v černém, kterého jsem nikdy neviděla. Řekl mi, že jestli sousedům nedáme pokoj, přijede banda jeho kluků a zmlátí nás. Byla jsem vyděšená a vyklepaná. My ať jim dáme pokoj??? Snad ať ho dají oni nám!!!

Nejvíc šokující situace nastala (už nevím ani přesně kvůli čemu), když na nás soused mířil pistolí. Na celou rodinu. To už byl vztyčený ukazovák… prober se.

Zhruba v posledním roce, co s námi sousedi bydleli, mi dal brácha k svátku knížku Pravidla úspěchu od Jacka Canfielda. Možná ji znáte a víte, že první kapitola je o převzetí 100% zodpovědnosti za svůj život. Tohle pro mě byl bod zlomu. Obrovské AHA……..

Najednou mi došlo, že to, co se děje, jsem si do svého života přitáhla sama!!!!!! Ano, všechny ty nepříjemný situace se sousedama. Ano, já jsem je vytvořila. Úplně jsem měla před očima obraz toho, jak si na sousedy pořád stěžuju, mluvím o nich, kde chodím a v hlavě si přemítám, co sousedce řeknu, až ji potkám. Prostě moje pozornost byla totálně zaměřená na ně.

Ten den, kdy jsem přečetla kapitolu o 100% zodpovědnosti byl hodně silný. Vím, že bylo těžké přijmout to, že to, co se stalo, jsem přitáhla do svého života JÁ. Zároveň to pro mě bylo obrovské vysvobození. Uvědomila jsem si, že celá nepříjemná situace se stejnětak může změnit a to, jestli se změní, je na MNĚ. Uuuuuuf.

Od mého prozření uběhl necelý rok a sousedi se odstěhovali. I když to byl vyhrocený rok, díky tomu, co jsem se naučila, jsem všechno zvládala líp než předtím.

 

Zaměření pozornosti v podobě převažujících myšlenek a pronášených slov a s tím spojených pocitů opravdu tvoří náš život.

Nachvilku se zastavte a zamyslete se:

O čem neustále přemýšlím?

O čem si povídám s lidmi?

Jaké mám pocity?

A až si odpovíte, představte si, co tím přitahujete?

Jsou to problémy, nemoci, neúspěchy, nedostatek, hádky? Nebo je to štestí, radost, spokojenost, úspěch, zdraví, hojnost, láska?

Ve svém životě můžeme stvořit dokonalý ráj stejně jako nejděsivější peklo. Výběr je na nás. Vybírejme správně.

Mějte se krásně a nezapomínejte, že jste tvůrci svého života.

Báječný nový týden, Zlata