Někdy je třeba se pochlapit :D

Někdy je třeba se pochlapit :D

Já už tady na tom svym webu tak dlouho nebyla, že se sama docela stydím. Na email mi každý den chodí upozornění, že se další uživatelé přihlásili k odběru mého PDF ranní rituály, což mi nenápadně připomíná, že je čas. Čas usednout a napsat článek.

Celej ten půl rok jsem byla fakt busy. Co vám budu povídat, asi to znáte. Práce, práce, práce 🙂 a vlastně kromě dovolený s rodinou a dvou neděl, jsem neměla žádné volno. Už si to začínám hlídat a plánovat nejen práci, ale i to VOLNO 😀

Jednak jsem necelý půl rok pracovala v Kotvě v Biooo.cz , protože jsem samozřejmě nejnadšenější do zdravé a přírodní a ekologické kosmetiky a drogerie, že jo a moc jsem se to chtěla naučit víc do hloubky – složení, produkty, účinky. A taky jsem chtěla mezi lidi. Došlo mi, že byť mám kolem sebe neuvěřitelné množství lidí, tak je to pořád hodně osobní a často i online, a že se chci taky potkávat s cizíma lidma, vypadnout nachvilku z té své bubliny (pracovní online marketingové, ale i z té přátelské) a podívat se, co řeší ostatní. Prohodit s nimi small talk. Navíc mít taky nějaký režim. Já, která jsem zvyklá pořád střídat všemožné aktivity, lítat sem tam 😀 Takže ano, užila jsem si to… mělo to výhody, ale ……

…i pekelný nevýhody. Ty se samozřejmě ukázaly jako učební látka, kterou musím zvládnout. Jít někam, i když se mi nechce. Být milá, i když se mi nechce. Nosit dress code, který se mi faaakt nelíbí. Najít společnou řeč s lidmi, kde by mi to normálně přišlo nenormální 😀 Vstávat ráno v 5 i když je venku tma ještě víc než v noci (to vážně nekecám, když chce člověk spát, tak to tak fakt vypadá :). Zachovat klidnou hlavu, i když se všechno s….  sype. Mluvit anglicky, i když  u toho děsně koktám. Mohla bych pokračovat. Samozřejmě, možná vám to nepřijde jako nic obrovskýho, ale pro mě to byl jeden velkej balvan, se kterým jsem se musela poprat.

Ale myslím, že jsem to zvládla.

Musela jsem se pochlapit 😀

Já, která miluju všechno po žensku, růžový a donesený na zlatým podnose. Ale když jsem si uvědomila, že je k tomu nutno přistoupit zodpovědně a dělat věci, který jsou momentálně třeba, najednou to šlo a ani mi to tolik nevadilo. Dokonce jsem v nevýhodách našla pozitivní aspekty a posunula se zase dál.

A když už jsem měla pocit, že už všechno umím, znám, mám zkušenosti, znalosti, patřičné sebevědomí…. tak jsem z téhle práce plánovala odejít. Měl být Festival Evolution a já měla silné nutkání tam jít, protože je tam tooolik lidí a příležitostí. Říkala jsem si, že tam určitě dostanu pracovní nabídku. Ale……Evolution se konal  v datu, kdy jsem měla směnu. Nedostala jsem volno (cože, nedostanu volnooo???). Což pro mě znamenalo vystoupit z role hodné holky a říct své nadřízené, že do práce prostě nepřijdu, protože je pro mě důležitý na Evolutionu být. Takže jsem šla na 4 hodiny na Evolution a krom toho, že tam vystupoval Kalman s mojí ségrou na téma Matematika pravou mozkovou hemisférou (což jsem nemohla prošvihnout), tak jsem tam dostala 2 pracovní nabídky 🙂 Hmmmm :)))) já to „věděla“. Takže spokojenost.

Tož jaké velké obří (vypadá to, že mám tendence přehánět, zdá se mi, napsat velké obří  hned vedle sebe, ale fakt to tak je, jo, dodává to na významu)  ponaučení z tohohle mýho povídání (pro mě) plyne? Že i když se mi do něčeho nechce, ale je třeba to udělat, tak bez odmlouvání, výmluv, vykrucování a odkládání do toho jdu. Prostě ne vždycky je na místě ezo poučka dělat věci podle toho jak cítím…. Mám pocit, že ti, co mají úspěch, nedávají jen na své nálady, prostě ví, že je třeba něco udělat, tak jdou a udělají to. Jasně, když mám 40tku horečku, asi to nebudu přehánět, ale takový ty naládičky..a dneska se mi nechce, to počká….. jo počká i splnění mýho snu a na to já nemám čas.

Nemám čas na odkládání. Jdu do toho. Pojďte se mnou. A ještě nejlépe bez stěžování.

Mějte se nejlíp! Zlata

 

PS. Jasně, že se toho dělo ještě spoustu dalšího… ale o tom zas příště, jo.

 

Dva největší EZO bludy v podnikání

Dva největší EZO bludy v podnikání

Na začátku totoho roku jsem natočila několik videí s Kalmanem Horvátem, expertem na jedinečnost a podnikání a pořádně ho vyzpovídala na téma podnikání. A na video o EZO bludech jsem se těšila nejvíc. Dneska ho sdílím i s vámi 🙂

I když nejsem žádný extra kritik esoteriky a osobního rozvoje, poslední dobou si začínám víc a víc uvědomovat, že všeho moc škodí… (viz můj starší článek).

A tak vás dnes zvu, abyste v 8 minutách zjistili, jestli náhodou nepoužíváte některé ezo bludy v přehnané míře, která nepřináší užitek vám ani vašem klientům.

A jaké to jsou tedy ezo bludy:

Když budu dělat to, co miluju, peníze přijdou – třeba tohle je pravda až na určité úrovni vědomí. A otázka je, jestli na této úrovni jste??

Špatný výklad poučky být sám sebou. Mylně si myslíme, že když si budeme vše naciťovat a dělat vše podle sebe a své seberealizace, tak že nás to v podnikání posune. K tomu, abychom byli sami sebou a svět nás podporoval, potřebujeme misi – něco většího, než jsme jen my sami, protože jinak se naše podnikání točí jen kolem nás a je tam jen samé já já já… které je vlastně zoufalé a snaží se získat přízeň.

 

Přeji krásný den, Zlata

Je nezdravé jídlo opravdu nezdravé?

Je nezdravé jídlo opravdu nezdravé?

V posledních pár měsících je moje velké téma jídlo. I když si říkám, že je zvláštní, že ke mně neproniklo ještě dřív. Osobním rozvojem se zabývám už nějakých pár let, ale jídlem?? Ehm…

No, ano, tak možná 2 roky zpět jsem poprvé zaregistrovala, že všechno jídlo, které doma jíme, není úplně nejzdravější. Tenkrát jsem absolovovala jeden kurz, kde se mluvilo o tom, že máme přestat jíst mléčné výrobky a maso. A nejlépe taky lepek a cukr.

Tak další ehm je nasnadě, protože řekněte mi (vyjma rawfoodistů a veganů), kdo máte v lednici něco jiného, než mléko, jogurty, řízky, v mrazáku pizzu, zmrzlinu  a ve spíži sladkosti a polotovary?? Já na tom byla velice podobně…

Tak jsem teda vyhodila v té době 80% všeho, co nesplňovalo daná kritéria… naštěstí neděláme velké zásoby, takže jsem to většinou jen dopoužívala.

 

Ale…. nikdo nám v tom kurzu neřekl, co teda máme jíst?!

 

A to byl největší kámen úrazu. Protože já měla nějak zafixováno, že  jíst zdravě není zrovna laciný ani lehký na přípravu a už vůbec ne nějak delikátně dobrý.

Pomalu utekl další rok, dva a já sice jedla mnohem zdravějc než předtím, ale… pořád to bylo tak na 50%, kdy jsem získávala plusové body za polívky ze zeleniny a saláty k večeři.

Ale i tak to byl posun, začala jsem si všímat, že po konzumaci zdravého jídla jsem přirozeně bez nucení pozitivnější a energičtější a naopak když jsem si dala těžké jídlo, průmyslově zpracované, maso nebo zbytečně moc koblih, byla jsem děsně líná a taková přiotrávená (doslova)!

Tak jsem se tím jídlem začala zabývat víc a víc a v průběhu loňského listopadu a prosince jsem dala dohromady jídelníček zdravých, většinou veganských receptů. Naklikala jsem si ho do PC, do takové přehledné tabulky a většinou, když nemám náladu na žádné kreativní nápady, sáhnu na tyto ozkoušené recepty. (Pokud by vás tento jídelníček zajímal, tuším, že časem ho nadesingnuju tak, aby jej mohla sdílet i s váma :))) )

A proč to vlastně chci s vámi sdílet?? Poslední dobou přidávám na FB svoje recepty. A popravdě si občas říkám, co si asi říkáte :))) Protože když jsem já někoho viděla, jak fotí jídlo na FB.. připadalo mi to teda … trochu trapný 😀

To, co mě nakonec přimělo ke sdílení svých receptů byl moment, kdy jsem si uvědomila, že je mnohem víc lidí, kteří chtějí jíst zdravě, ale taky neví CO teda vařit a jak, nemají milion let času, aby mohli strávit v kuchyni celou věčnost a nechtějí za jídlo utratit majlant.

Takže jsem si říkala, jasně, nebudu s váma sdílet špagety, ty umíme všichni že… :)) ale svoje veganský a raw dobroty 🙂 pro inspiraci a pro povzbuzení, protože zdravá a hodnotná strava nám dává nejen energii, ale jsme pak taky zdravíííí, že! 

Poslední otázka ale patří nezdravému jídlu… nedávno mi totiž přišlo na mysl, že opakem ZDRAVÉHO jídla není NEZDRAVÉ…. protože to v nás nevyvolává dostatečný pocit starosti a péče o své zdraví.

Opakem slova ZDRAVÝ je v případě jídla (především tedy ze supermarketů) slovo ŠKODLIVÝ.

A tady pozor … opravdu. To, co jíme „nezdravého“ nám může ublížit. Většina průmyslově zpracovaných jídel obsahuje neskutečné množství škodlivé chemie, která ubližuje nám, zvířatům, rostlinám, vodě.. zemi.

Je třeba zpozornět a nahrazovat slovo nezdravý za škodlivý. Kdybyste teď měli jakýkoliv zdravotní neduh nebo cítili hodně únavy a pesimismu, vsadím se, že velkou roli v tom bude hrát i to, jak se stravujete….

Přeji hodně štěstí při kuchtění zdravých dobrot!

Zlata 

 

PS. Pro začátek doporučuju prolistovat si třeba tuhle knížku a vzít si jakoukouliv zpracovanou potravinu, přečíst si složení a připravit si blízko židli, na kterou se budete moct samým překvapením “v klidu” sednout.

PPS. Já jsem dříve nějak naivně žila v přesvědčení, že to, co se prodává v krámu a supermarketech nám nemůže nijak ubížit a dokonce mě štvali všichni kdo furt propagovali BIO… to jsem ale ani trochu netušila to, co vím teď…. ale to je zas na příště.

 

Co závidím svým rodičům

Co závidím svým rodičům

Nasednu do autobusu, připoutám se a vytahuju svačinu, kterou jsem si sbalila s sebou. Mezitím si prohlížím zvědavě další přistupující v očekávání, zda budu sedět sama nebo ne. Kolem mého místa začne kroužit paní, které mohlo být tak 50-55, hezky upravená. Najednou koukám, že si sedá vedle mě. Mezi zuby neprocedí ani “dobrý den” …. což mě mírně znervózní. Nesedím v buse na 5 minut, abych přejela 2 zastávky a “mohla” si být cizí a nezdravit, ale když jedu z Loun do Prahy min. 60 minut… a ani svého spolusedícího nepozdravím???

Ještě nějakou dobu jsem tu paní pozorovala a se stewardem komunikovala, takže mluvit uměla. Když odcházela tak taky bez pípnutí pozdravu…

Zarazilo mě to natolik, že jsem si začala víc všímat. Když k někomu přisedám, vždy zdravím. Někdy někdo ani neodpoví, nebo se pro jistotu tak zachumlá do mobilu nebo knihy, aby to snad vypadalo, že mě neslyší.

Vzpomínám na to, když jsem před 4 lety jela v autobuse do Plzně a seznámila jsem se tam s Michalem z Anglie, kterého považuju za jednoho z mých nejlepších přátel. A samozřejmě hovor začal oním “Dobrý den”… já se pak ptala, jestli si můžu vytáhnou pás na připoutání a tím jsme se nějak zapovídali a skončili až v Plzni.

Neříkám, že si s každým potřebuju povídat, ale chybí mi ta lidskost, „dobrý den, jak se máte 🙂 taky do Prahy? :))“ Někdo řekne… bezduchý small talk.. ale když to děláte opravdu lidsky, laskavě, se zájmem… tak je to mnohem víc.

Nejčastěji si to uvědomuju, když jsem u mých rodičů nebo Pepovo rodičů. Tahle “stará” škola, která nemá chytré telefony, zvládá levou zadní small talk. Ani neví, že se to tak nazývá, ale přirozeně a bez nucení se umí zapovídat a vytvořit příjemnou atmosféru s téměř kýmkoliv.

Loni v září jsem při parkování nešikovně nabourala do auta za sebou. Majitelka auta byla pěkně navztekaná do doby, než přijel můj taťka… jednak hned při pozdravu jsem viděla, že to bude dobrý a celou situaci odlehčí 🙂 Zapálil si s ní cigaretu, dali se do řeči a zjistili, že se znají z jedné práce… do toho přijeli policisti, se kterými taťka v poklidu vtipkoval, kolik že jsem nadejchala promilí… jako by se nechumelilo 🙂 Samozřejmě jsem nic nepila 😀 Celá ta hodina čekání, sepisování a vysvětlování… byla nejlepší školou, jak vidět mýho taťku v akci v komunikaci a bez okolků si přiznat, že já se mám ještě hodně co učit…

Tak mooc zdravím a přeji krásné dny s lidmi kolem vás 🙂

Zlata 

 

PS. Vím, že ne každý den je posvícení a já neznám příběhy lidí, co se jim zrovně děje… že možná nemají vůůůbec náladu ani na pozdrav, protože se jim zrovna stalo něco hroznýho. S tím jsem srozuměna. Jen by mě mrzelo, kdyby se z toho stala výmluva, která by nás lidi od sebe akorát vzdalovala…

 

Cože, jen 25 liků?!

Cože, jen 25 liků?!

Minulý týden jsem změnila svojí profilovou fotku na FB a dostala poměrně málo liků 😀 Jen 25 jako!!!!

Nicméně jsem zažila naprosto nečekanou reakci u sebe :))) Měla jsem vlastně radost.

Ty jo, mít jen 25 liků… tomu říkám úspěch :))

A proč? Protože jsem si díky tomu znovu uvědomila dost podstatnou věc. Pro svůj život nepotřebuju mít sympatie a souhlas od druhých, zda se jim na mně něco líbí nebo ne.

Přemýšlím dál a dochází mi, že i když budu sebekrásnější, ne každému se budu líbit, protože každý máme jiný vkus a vnímání.

Mám jedno sako, které na mně spousta mých kamarádek obdivuje a spoustě dalších se naopak vůbec nelíbí. A jak to mám já? Někdy se mi líbí úplně mega a vezmu si ho a někdy nee a nechám ho ležet ve skříni :)))) Tak není pak nějaký ten like, nebo názor druhého o nás samotných tak trošku jedno (pokud my sami jsme totálně happy a spokojený)?

Ne jedenkrát jsem četla, jak současné dívky v pubertálním věku stahují zostuzeně fotky z FB, které mají podle nich málo liků… asi mají pocit, že ta fotka nebyla dost “IN”, málo našpulené rty, dobrý oblečení, rtěnka… nebo málo koukajícího nahého těla? Nebo byla málo výstřední…??

Jasně je to fajn, když vidíme, že se něco líbí… ale dokážeme si to užít… svoje fotky a zážitky, vůbec celý svůj život bez liků, srdíček a komentářů? :))))

Já v tomhle asi budu mírně staromódní a nenechám se rozhodit likováním na FB.

A jak to máte vy? :))) Znamená pro vás like lepší náladu a větší prestiž? :)))

Zlata 

 

Všeho moc škodí. A hlavně osobního rozvoje!

Všeho moc škodí. A hlavně osobního rozvoje!

Víte, jak se říká, všeho moc škodí? :))) Já to nikdy nevnímala a ne zcela chápala, ale poslední dobou si toho všímám víc a víc a to v oblasti osobního rozvoje (tam, kde bych to asi nejméně čekala)!

Jak lidi kolem osobního rozvoje mluví jako knihy nebo spíkři ze seminářů a používají obraty typu “nechávám to teď plynout, děje se to z nějakého důvodu, hledám svoje poslání, musím si to nacítit, to mi teď tak přišlo/chodí,… „

Najednou, světe div se, začínám rozumět onomu “všeho moc škodí”.

Jak by řekla moje přítelkyně Jaruška, když někdo říká, že něco nechápe, život mu poskytne příležitost, aby to, co nechápe, pochopil 🙂

Takže ano, děkuji, pochopila jsem, že i osobní rozvoj v přehnané míře nám může pekelně škodit. Napadá mě hned několik pastí, do kterých se chytáme,

když to s osobním rozvojem přeženeme:

  • chodíme po seminářích, čteme jednu knížku za druhou, ale v reálném životě nám nezbývá čas nic aplikovat a točíme se v začarovaném kruhu… stále hledáme partnera, svůj talent, vysněnou práci, chceme zhubnout, ….. a utíká nám tak skutečný život
  • kamarádíme se jen s lidmi, kteří mají podobné názory, a společně přikyvujeme, jak jsou ostatní neprobuzení a přitom se tak uzavřeme do bubliny, která zkresluje vidění reality
  • vkládáme moc nad svým životem do rukou různým učitelům a guruům, občas už ani nepřemýšlíme, jestli to, co říkají, se nutně týká i nás a je pro nás dobré
  • neustále si naciťujeme, kdy máme konat, kdy mluvit, kdy se prosadit, kdy odejít, kdy mlčet, kdy udělat změnu…. někdy si říkám, jestli není lepší nejprve vykročit a pak zjistit, jestli je to to pravé ořechové, nebo to byl krok vedle.

Jaké z toho plyne ponaučení:

  • všeho moc škodí 🙂
  • naučit se vybírat a dělat drahoty, nehlásit se ke všemožným odběrům, aby mi něco neuniklo a dělat tak ze své emailové schránky skládku osobního rozvoje, najít si pár věcí, které mě aktuálně zajímají a těm věnovat pozornost
  • zůstat pánem svého života a nedívat se na mentory, spíkry a učitele jako na bohy, protože i oni dělají chyby a i oni mají dny, kdy se cítí pod psa
  • nebýt zavřený jen v jedné bublině. Máte pocit, že se teď roztrhl pytel se všemi online kurzy, ebooky, emaily zdarma? Pravděpodobně žijete v bublině. Moje mamka nedávno rozklikla svůj FB a tam žádné ebooky a online kurzy neměly místo, protože ho zabíraly různé vtipy, srandy a politika. Schválně někdy poproste své rodiče nebo děti, ať vám ukážou, co se jim zobrazuje na timeline… 🙂
  • Nečekejme a žijme. Užívejme si každý den, navazujeme kontakt, sdílejme lidskost, třeba na zastávce autobusu si popovídejme o počasí se starou paní, nebo jí pomozme s nákupem…. není to o hloupém a povrchním small talku, je to o tom, že projevíme zájem, pozornost, vyměníme si úsměvy a hlavně budeme skutečně žít.

Častokrát víc než osobní rozvoj nám lépe poslouží zdravý selský rozum 🙂

Můj Pepa nečetl žádnou z těch chytrých knížek a přitom spoustu pouček zná a opravdu je v životě aplikuje… já za ním vždycky natěšeně přijdu a chci mu říct, co nového jsem objevila…. pak se zarazím a řeknu si… vždyť ty už to stejně znáš…. třeba když jsem četla poprvé Čtyři dohody… neposuzujte druhé… ehm… no ano, pro mě objevení Ameriky, pro Pepu přirozenost, kterou žije. Jen o tom nemluví.

A to je poslední tečka. My z osobního rozvoje jsme někdy tak hlasití…. jak (se) pořád inspirujeme, jsme v hloubce a síle, vymeditovaní… bla bla dál… ale stále nechápeme, že máme žít a růst. Vypnout neustálé mluvení a vyměnit ho za žití. Pěstovat lásku k sobě, ale i lidem a planetě….

 

Zlata 

Napište návod k použití – SEBE!

Napište návod k použití – SEBE!

Pročítám si svoje poznámky z loňského kurzu Petra Velechovského. A samozřejmě jsem v nich našla spoustu pokladů, u kterých se budu muset více zastavit. Nicméně našla jsem tam na konci jeden bod, který s vámi nemůžu nesdílet 🙂

Poznámka vypadá takto: Napište na sebe návod k použití

Nečtu dál a okamžitě se zastavuju a vzpomínám na Petrovo slova… jako bych se vrátila zpět na kurz.

Je to myšleno především v partnerských vztazích, abychom si sepsali stěžejní informace o nás – pro našeho partnera.

Tento návod k použití sebe (byť zní na první pohled trošku hanlivě – k použití?? jako bychom byli nějaká věc?!) se má stát detailním popisem nás samotných a toho:

  • jak nám má partner projevovat lásku, když nám chce udělat radost,
  • co je mi na partnerovi lhostejné (jak se češe, v jakém autě jezdí…),
  • co mi vadí, ale jsem schopen tolerovat,
  • co mi vadí a neumím to tolerovat,
  • plus můžete přidat cokoliv dalšího, co vás napadne.

A moje poznámka k tomuto tématu končí takto -> je to hluboká sebepoznávací práce.

Už když jsem o tom slyšela Petra mluvit, nadchlo mě to. A teď po roce si říkám, že jsem tenhle úkol vůbec nepoužila v praxi. Sice jsem si ho poslušně zapsala, možná o něm se zaujetím vyprávěla svému Pepovi, ale tím to haslo.

 

Dneska mi opět dochází celý smysl této sebepoznávací práce :))

Často chceme po partnerovi a po druhých lidech, aby se k námi nějak chovali…. ale nevíme JAK, protože sami nemáme utřízené to, co vlastně chceme, co se nám líbí, co se nám nelíbí.

 

Nemusíme chodit na žádné zdlouhavé kurzy poznávání sebe sama, stačí, když si v neděli odpoledne uděláme čas a zodpovíme si předchozí otázky.

 

Tak krásný den přeji, Zlata 
PS. Vás ženy můžu pozvat do nového online kurzu, který jsme v Jinovém světě připravily. Celá první lekce je věnována detailně tomu, abychom věděly kdo jsme a co chceme 🙂 a v následujících lekcích, se to naučíme komunikovat.

 

Vypnutý telefon. Luxus nebo nutnost?

Vypnutý telefon. Luxus nebo nutnost?

Začalo to tím, že jsem si vypínala telefon na noc, který jsem často zapomněla ráno zapnout a než jsem si to uvědomila, bylo třeba už poledne. To jsem ještě nevěděla, že tahle “náhoda” mi vlastně ukáže správnou cestu. Začala jsem tedy telefon vypínat mnohem častěji a už ho mám zapnutý jen malou část dne (a někdy už třeba vůbec!).

Už je to skoro půl rok, co takhle pravidelně telefon vypínám. Spíš bych pomalu měla říct nezapínám :)) A je to obrovsky osvobozující.

Jednak mám na dopoledne naplánované aktivity na pc, kdy se potřebuju soustředit a nechci být vyrušována. Mám pak svatý klid a pracuje se mi nejvíc efektivně, než kdy jindy. Ano, na začátku to byl mírně zvláštní pocit, provázely mě myšlenky typu „co když někdo bude volat, co když propásnu něco důležitého, co když bych tohle dělat neměla….“ ale to trvalo jen několik prvních dní.

Druhak se mi líbí myšlenka, že si svůj čas organizuju podle sebe a ne podle druhých. Samozřejmě pak volám na zmeškané hovory (navíc jich nakonec není ani tak moc, někteří už si zvykli, že nejsem úplně vždy dostupná a volají k odpoledni, kdy už na telefonu jsem), ale primárně vím, že veškerou komunikaci (jak na telefonu, emailu nebo facebooku) vyřizuji po tom, co udělám nejdůležitější úkoly dne.

Chápu, že tímto způsobem nemůže postupovat každý. A že je to pro někoho luxus, který si nemůže dovolit. Já jsem s odstupem času zjistila, že pro mě je to nutnost. Když pracuju z domova, jsem sobě vlastním šéfem, musím si mnohem lépe zmanagovat čas, aktivity a priority, aby celý můj den nebyl o zbytečném a chaotickém lítání ze strany na stranu, od úkolu k úkolu, ale bez výsledku.

Tak kdybyste mi volali…. mějte se mnou trpělivost. A nebo se přidejte a zkuste to taky 🙂

Krásný den, Zlata 

PS. Napadá vás otázka, jestli jsem něco důležitého neprošvihla? Nejdůležitější lidé v mém životě mají kontakt na mého Pepu a „kdyby něco“, zavolají mu a já se to dozvím hned (pracujeme oba z domova). Ale zatím se tohle „kdyby něco“ ještě nestalo. 

Jak se o sobě dozvědět zajímavé věci? Říct si o zpětnou vazbu!

Jak se o sobě dozvědět zajímavé věci? Říct si o zpětnou vazbu!

Máte rádi zpětnou vazbu? Já teda moc ne 😀 hlavně tu negativní ne. Jsem lev a jestli znáte lvy, víte, že potřebují neustále pochvaly.

Ale na druhou stranu vím, že zpětná vazba je moc a moc důležitá. Já bych rozdělila 2 hlavní zpětné vazby, které pro nás mohou mít velký dopad a cenné pohledy pro náš další růst.

 

ZPĚTNÁ VAZBA NA VAŠÍ PRÁCI

První zpětná vazba se týká naší práce, tvorby. Většinou vychází od někoho nadřízeného nebo zkušenějšího. Může být i nevyžádaná. Prezentujete svůj výtvor (článek, obraz, organizaci rodinné oslavy, nebo upečený koláč ) a někdo vaší práci začne hodnotit. A tady zbystřete. Tahle zpětná vazba má většinou 2 dopady a je buď :

 

  • ZBYTEČNÁ – máte pocit, jako by vám někdo otloukal něco o hlavu, většinou má zahanbující tón, sice ctižádostivý obsah, ale je nepřesná a odsuzující, z takové zpětná vazby si nic nevezmete

nebo

  • UŽITEČNÁ – cítíte se po ní dobře, i když upozorňovala na nedostatky. Dotyčný totiž dával jasnou a přesnou kritiku, používal popisná slova, místo hodnotících. Tato kritika vám přinese pocit vnitřní úlevy. Oddechnete si slovy “JO AHA… tohle bylo špatně… “

 

Myslím, že každý z nás to už někdy zažil, že někdy se cítil jak zbitý pes a naprosto neprávem, když mu někdo vytýkal onou zbytečnou zpětnou vazbou.  A naopak  někdy se dozvěděl tolik cenných informací, které se dají zlepšit a celé dílo zkvalitnit, protože to byla zpětná vazba užitečná.

 

ZPĚTNÁ VAZBA „JEN TAK“

Druhá zpětná vazba probíhá tak, že napíšete svým známým, přátelům, partnerovi, rodině, aby vám napsali 3 věci, které na vás mají nejraději a 3 věci, které na vás mají nejmíň rádi. Doporučuju oslovit alespoň 10 lidí, ať máte větší vypovídající vzorek.

Pokud nevíte, jak své blízké oslovit, řekněte jim, že děláte cvičení z úkoly z jedné knihy a zpětná vazba je jedním z nich (a nebudete lhát, tento úkol je z knihy Debbie Ford, Temná stránka hledačů světla) a klidně jizměkčete na negativní a pozitivní (pokud by pro vás slovní spojení co na vás (ne)mají nejraději bylo až moc)

K čemu je tato zpětná vazba dobrá?

  • zjistíte, co vysíláte a jak na lidi působíte,
  • dostanou se k vám nové úhly pohledu, které možná neznáte,
  • pokud někdo nenapíše co se mu nelíbí, možná si uvědomíte, že nemáte tak hluboký vztah, když dotyčný neví negativní zpětnou vazbu
  • pozitivní zpětné vazby vám udělají veeelkou radost 😀
  • negativní vás minimálně přiměje k zamyšlení…

 

Hodně úspěchů na vaší cestě. Zlata 

 

PS. Zajímá vás, co jsem dostala já za zpětné vazby?

 

Tak nejdřív pozitiva 😀

  • umíš říct promiň (to mě od mojí mladší ségry úplně dostalo)
  • sálá z tebe obrovský množství energie a chuti do života, které jsi schopna šířit mezi lidi kolem sebe
  • jsi schopná propojovat byznys s vesmírem 
  • skvělý smysl pro pořádek a nastavení pravidel
  • myslíš na druhé a chceš jim dělat radosti jen tak
  • nejraději mám na tobě, že mohu být sám sebou když jsme spolu
  • že o sebe pečuješ

 

A teď….. negativa…. ale pšššt 😀

  • někdy ti človek něco říká a ty neposloucháš
  • když se naskytne nějaký problém/konflikt poměrně rychle vybouchneš
  • mít i trochu focus
  • pocit nadřazenosti, nedostupnosti
  • občas nafrněná (tak já na tom zapracuju asi tady:))
  • mohla by ses víc uvolnit 
  • prudíš s čárkama a přitom sama používáš výrazy, které nejsou česky spravně

 

Dankešen za poroznost a epesní dny moji drazí! Z.

Příběh o poděsovi. S dobrým koncem.

Příběh o poděsovi. S dobrým koncem.

Měla jsem pocit, jakoby přede mnou stála česká Louise L. Hay. Moudrá, silná, laskavá žena, která toho ví opravdu, ale opravdu hodně. Fakt, že byla o dost starší než já, jí na důvěryhodnosti ještě přidával. Přišlo mi, že je zkušená, znalá, a že má vše zažité a ví, o čem mluví. Byla jsem unešená. Konečně jsem poznala někoho, kdo je opravdu obdivuhodný!!!

 

Střih a o několik měsíců později….

 

Sedím a přemýšlím, kdy to obrovské nadšení opadlo. Někdo, koho jsem dříve obdivovala a mluvila o něm úplně všude, se stal někým, kdo mě nepřestával překvapovat (negativně). Možná jsem se nechala učarovat prvním dojmem, který byl líbezný. Byla v něm slova. A to byl asi ten kámen úrazu. Protože když pak máte možnost být s někým často a dlouho v kontaktu, tak prohlédnete, nakolik jsou ta slova pravdivá.

Velice oceňuji, když lidem ladí jejich slova k jejich činům 😀 Pak jim to moooc sluší. Ale když je tam rozpor??

 

Možná to znáte…

 

Když se někdo honosí, že několik let nejí maso, ale přitom ho co víkend vidíte, jak si na něm s gustem a bez okolků pochutnává.

Když někdo mluví sprostě o člověku, který si dovolil říct svůj názor a vy přitom víte, že často promlouvá lidem do duše o bezpodmínečné lásce a respektu.

Když někdo opakovaně zruší plány a dohody, ale přitom tvrdí, jak je zodpovědný.

Když někdo chodí pozdě a “omlouvá” to slovy, že si před ním auto v obci dovolilo jet padesátkou!!!

Když někdo nedodržuje dohody a přitom říká, jak je spolehlivý. Než si s ním plácnete, mluví o poměrně jasných podmínkách, které pak změní podle své libosti a vám ještě vynadá, že si stěžujete, že to je jinak, než jak jste se domluvili.

Když někdo v jednom kole mluví o sobě, ale zároveň vám chce předat rady do života, i když vás vůbec nepustil ke slovu a i když jste se ho o to neprosili.

Když někdo shazuje systém, ale sám nesnese kritiku ani rebely, které připomínají, že i tady není vše ok.

Když někdo potřebuje neustálý souhlas a pochlebování, ale přitom věčně opakuje, jak s ním jeho ego nikdy necloumá.

 

Bylo pro mě úlevné zjištění, když jsem jednou zcela náhodou četla knihu od Julie Cameron, Umělcova cesta, kde jsem narazila na kapitolu o tzv. poděsech. Takže žádná česká Louise L. Hay… ale já mám tu čest s poděsem 😀 Ahaaaa…. konečně se to všechno vysvětluje.

 

Níže uvádím pár poznámek z této knihy a ta podobnost s výše uvedenými příklady je opravdu výmluvná:

Poděs miluje divadlo. Jestliže se mu naskytne možnost ho rozehrát, přidělí si hlavní roli. Všichni kolem mu budou dělat “křoví”, budou mu přihrávat a jejich vstupy a odchody se budou řídit podle poděsových (úděsných) vrtochů. Někteří ze skutečně nejdestruktivnějších poděsů, jaké jsem poznala, jsou samotní slavní umělci. Jsou to takoví umělci, kteří nám ostatním spílají. Dosahují často nadživotní velikosti, a to tím, že stravují životní síly všech kolem sebe…….

 

… všichni ho obcházejí po špičkách a předstírají že jeho nadměrné ego a z něj vyplývající požadavky jsou v normě.

 

Poděsové:

porušují dohody a nedodržují domluvené termíny,

očekávají zvláštní zacházení,

utrácejí váš čas a peníze,

jsou odborníci na obviňování,

vytvářejí dramatické situace – ovšem jen zřídka tam, kde je to namístě,

nesnášejí časové plány – s výjimkou svých vlastních,

nesnášejí řád a chaos slouží jejich účelům.

 

A nečekané na závěr :))

Poděsové popírají, že jsou poděsové.

 

Ano, každý z nás má spoustu slabých stránek a tím pádem potenciál někoho zklamat. Rozdíl mezi poděsem a nepoděsem je ale ten, že nepoděs má sebereflexi, umí se omluvit, je ochotný hledat nápravu, ocení laskavý a přímý rozhovor, vidí aspoň někdy přínos druhých a je ochoten se férově podělit.

 

Příběh pokračuje. Je na čase přijmout zodpovědnost a poděkovat.

Sama jsem nedávala vždy úplnou zpětnou vazbu a přikládala tak polínka do ohně. Poděsa totiž nevědomky podporujeme, když mu včas neřekneme, co si myslíme a cítíme, čímž mu umožňujeme, aby zkoušel naše hranice.

Ale má to i druhou stranu. Právě díky zkušenosti s poděsem jsem si odnesla cenné poklady:

Navázala jsem nová přátelství, některá díky tomu upevnila.

Pochopila jsem, že slovo inspirace nemusí být nutně v pozitivním slova smyslu.

Moje síla a hodnoty prošly zkouškou ohně.

Stojím si za svým rozhodnutím, i když se ke mně nikdo jiný nepřidá a nepodpoří mě.

 

A jak si myslíte, že Julie v knize doporučuje vyřešit situaci s poděsem? Hádejte.

 

Já jsem očekávala tipy na komunikační dovednosti, laskavé manipulační techniky, diplomatické věty, které se naučím nazpaměť. Omyl!!! Julia má jedno řešení, dost radikální, ale jediné účinné. ODEJÍT. Odejít od poděsa a osvobodit se.

 

Co vy na to, hmmm…?

 

Tak já jsem vykročila a přišel projekt Jinového světa, který miluju a on miluje mě.

 

A já moc děkuju!!!

Poděsům sbohem a krásné dny přeje Zlata

 

PS. Jestli tenhle článek někomu přijde až moc…. chápu… ale protože je momentálně období konce šprtek v Čechách… tak není na co čekat 🙂 Nebudu mlčet. Pojmenovávám nahlas věci, které se mi nelíbí a které nebudu podporovat.

PPS. Kopie článku odeslána poděsovi.