Jste nevděční drzouni?

Jste nevděční drzouni?

Moje velké téma je už několik let vděčnost. Vedu si od roku 2010 deník vděčnosti. A řekla bych, že tak z 80% jsem byla úplně nejvíc důsledná v tom, že jsem si opravdu každé ráno nebo večer poctivě zapisovala svojí vděčnost za všechny skvělé lidi, situace, dárky a požehnání.

Poprvé jsem o vděčnosti slyšela ve filmu Tajemství a celé tohle “cvičení” mi dávalo smysl, takže jsem moc neváhala a začala. Rok nebo 2 jsem si deník vedla a nic velkého se v mém životě nezměnilo. Až na jednu věc. Měla jsem lepší pocit. Ze sebe i svého života. Takže jsem samozřejmě pokračovala v psaní a děkování. Dopředu předesílám, že to nebyly 3 řádky vděčnosti. Vždy jsem napsala min. 10 “věcí”, za které jsem vděčná.

Kromě lepšího pocitu jsem deníky často listovala a měla slušný přehled o svém životě. Moje deníky jsou pro mě cennou zpětnou vazbou a rok od roku vidím, jak se můj život mění a já rostu.

Miluju poselství kouzelné Louise Hay “the universe loves gratitude”.. vesmír miluje vděčnost.

A teď se podívejte na realitu, kolik lidí brblá, stěžuje si a nadává.

Kolik lidí neoceňuje každodenní dary života a myslí si, že vděční budou “až bude za co”. Až budou mít balíky na účtě, nadupaný auto, luxusní haus nebo značkový oblečení. Jenžeeee!!!! Není škoda zapomínat na poděkování svému tělu, své práci, bydlení, rodině, sobě, počasí, přírodě,…? Protože, čím víc dobrého uvidíte a oceníte, tím větší věci můžou přijít.

Nedávno jsem začala s koučováním hojnosti pro ženy a samozřejmě jak jsem citlivější vůči tomuto tématu, tím víc vidím, kolik z nás je chyceno v módu přeskakování. Obzvlášť se to týká těch z nás, kteří jsme si prošli kurzy a knihami osobního rozvoje, kde se dočteme, že můžeme mít všechno.

A tak se sice zaměřujeme a vizualizujeme si v meditacích a na nástěnkách vizí cool budoucnosti plné lásky, hojnosti, peněz, zdraví, klientů, a spoustu dalšího. ALE nějak vytěsňujeme , že než se k té dokonalé budoucnosti prokoušem (proděkujeme) 😀 , musíme začít s málem. Je to, jako bychom místo do první třídy ve škole chtěli nastoupit rovnou do deváté. To trochu smrdí, že?

U té vděčnosti je krásný příměr, že nikdo (realita) vám nebude chtít dávat další dárek, když jste se na předchozí tvářili blbě (nevděčně),  “Jé díky, svetr, sice už jsem dostala třetí nebo moc nemusim tu barvu no… “ (byť jen v duchu proneseno).

…. jako vážně????

A tohle pak zkoušíme drze na realitu.. “sice teď neumím spravovat to málo co mám, ale dejte mi víc peněz, sice se neumím ovládnout a tláskám samé levné zpracované a v podstatě mrtvé potraviny, nezajímá mě nějaká zdravá strava, ale ať už jsem konečně fit a hubená, sice se vůbec nehejbu a posilovnu vidím jen z auta, když kolem ní projíždím, ale ať už mám ty buchty na břiše, sice sama nedodržuju termíny a dohody, ale ať se ke mně ostatní laskavě chovají jako je královně….!!!“

Takhle moc daleko nedojdeme.

A protože mě tohle téma tak neuvěřitelně zajímá, nebude asi překvapením, když v mém PDF Ranní rituály najdete téma vděčnosti hned ze začátku. To stejné v mém zatím neveřejném e-booku Hojnost pro ženy, kde je vděčnosti věnována hned první kapitola. Proč asi?

Je to základ. Nepřeskakujme prosím. Ke každému úspěchu vede cesta, která se skládá z malých kroků. A jestli je neoceníme, nedáme jim hodnotu a budeme je chtít nedejbože přeskočit, nebudeme úspěšní. Tečka.

Jestli ještě nemáte svůj deník, sežeňte si ho a začněte. A jestli i teď máte pocit, že ve vašem životě snad není za co děkovat, tak mi zavolejte a já vám pěkně vyčiním. 😛

Zlata

PS. A vůbec, nešetřete se a najděte pozitivní aspekty vašich problémů nebo lidí, které nemáte rádi a ty oceňte a poděkujte za ně. Není to o tom, být přeslazený, ignorovat nepříjemnosti a vidět svět růžovejma brejlema. Jde o to, z hloubky poděkovat a dát uctivou pozornost sobě, svému životu.

Druhým lidem se musí vyplatit váš úspěch

Druhým lidem se musí vyplatit váš úspěch

“Druhým lidem se musí vyplatit můj úspěch” … řekl Warren Buffett a já se nestačím divit. Jako tohle že řekl takový obchodník a investiční magnát?? Jako vážně?!

Před 2 lety jsem dělala rozhovor s Kalmanem Horvátem, kde spolu mluvíme o hojnosti a on tuhle větu v souvislosti s Warennem zmiňuje.

A čím déle se s ním kamarádím a spolupracuju (s Kalmanem ne Warennem 😀 ), tak mě téma hojnosti baví ještě víc zkoumat a mluvit o něm. Navíc ta jednoduchá věta v úvodu mi přijde jako klíč k mnohému finančnímu úspěchu.

Protože není hojnost jako hojnost

Asi nechcete zbohatnout na úkor druhých a tak jste tenhle článek rozklikli. Možná jste si taky řekli, “konečně Zlata dostala rozum a nepíše o jídle a o tom, jak nejí to maso a cukr, tak si to teda přečtu..” Ať tak či tak, jsem ráda, že vás tenhle způsob vytváření hojnosti taky zajímá.

A tak od té doby hodně přemýšlím o tom, “proč vztahy jsou to, co se projevuje v penězích…” (jak ve videu Kalman pro mě naprosto dokonalým způsobem poznamenává).

Když jsme natáčeli tohle video, které si můžete pustit níže (má 5:15 min.), tak jsem spolupracovala na projektu, kde vzájemné vztahy v týmu byly dost tragické. Do toho se dělala velká kampaň, která nebyla zdaleka tak úspěšná, jako když jsme ji dělali v minulosti, kdy to mezi náma ještě dobře fungovalo. A já si uvědomila, že celý výsledek se krásně zrcadlil v té “nehojnosti”.

Svět a druzí lidé budou sami nadšeně podporovat a doporučovat ty projekty a služby, které lidem a světu mění život k lepšímu. Ne projekty, které jsou samoúčelné, kde se šéfové jen chvástaj nebo podnikají pro zisk a nejde jim o své zaměstnance, obchodní partnery, zákazníky, planetu a životní prostředí. Nevěřím, že takový člověk (firma) může mít dlouhodobý úspěch. A i kdyby ano, nemůže to být požehnaný úspěch. Jestli je šťastný jen ten, kdo kasíruje a ostatní moc happy nejsou… asi není úplně něco v pořádku.

Souhlasím s Warennem a jeho větou, že „druhým lidem se můj úspěchu musí vyplatit“.

Co na to říkáte vy?

  • Když prodáváte, marketujete své služby a produkty, opravdu jimi pomáháte, podporujete druhé? A rozhodně se neptám jen na výsledný produkt (např. transformační koučink nebo úchvatný krém na pleť), mluvím i o tom, jak poskytujete “servis” a veškeré dění kolem, co píšete na FB, co říkáte ve videích, v článcích, jak komunikujete se zákazníky, s týmem, s partnery?
  • Zajímají vás jen jejich peníze nebo jejich problémy?
  • Je to jen vás, nebo o druhých?
  • Potřebujete mít prodeje, nebo skutečně chcete změnit život druhých k lepšímu?

Jestli vás zajímá smysluplné podnikání, které se drží základních hodnot, nikoho nepřemlouvá, nenutí, a zároveň máte integritu a skvělý produkt, nebo službu, koukněte určitě na Podnikatelský kompas nebo jiná videa s Kalmanem. Já si tohle připomínám poměrně často.

Moc zdravím a těším se na vás zase brzy u mě na blogu. Zlata 

 

PS. Usmívám se od ucha k uchu, když se dívám na to video znova, protože já tam Kalmanovi ještě vykám!!! Kalmane, slyšíš to? 🙂
PPS. Jestli máte smysluplný projekt, máte svojí misi, koukněte taky sem nebo sem 🙂

Co mi pomáhá nesežrat tabulku čokolády, když mám chutě, špatnou náladu, menstruaci, a tak vůbec…

Co mi pomáhá nesežrat tabulku čokolády, když mám chutě, špatnou náladu, menstruaci, a tak vůbec…

Mám za sebou 2 a půl měsíce, kdy jím zdravě. Teda podle mého měřítka zdravě 🙂 A možná stojí za shrnutí, co mi na této cestě pomáhá vytrvat, když mám chutě, ať už tak ze zvyku, nebo ze stresu, kvůli měsíčkům, nebo když to na návštěvě voní samejma dobrotama.

A co mi teda pomáhá se krotit?

1. Mít dopředu naplánovaný jídelníček

To je asi základ. Nemám pak většinou hlad. Protože vím, co budu jíst.  Naplánovat si, co budu mít k snídani, obědu i večeři a taky, co si dám, když budu potřebovat svačinu nebo budu na cestách.  Mně vyhovuje si vždycky v neděli odpoledne sednout a promyslet co budu následující týden vařit. Samozřejmě to usnadní práci i při nakupování, kdy nakupuju z 90% to, co opravdu upotřebíme a vím, co z toho budu kuchtit.

2. Záložní plán – (ten funguje i mimo ostatní body :D)

Chutě na sladké jsem měla na začátku, prvních 14 dní úplně nejuřvanější 😀 ale postupně zeslábly. V tenhle okamžik je super, když mám po ruce něco, co mi nahradí sladkosti typu čokolád, sušenek, bábovek, chai lattéček…

Já používám jako náhradu 😀 kakaový boby, domácí raw tyčinky, které už umím nadesignovat do stylu Snickers (datle s arašídama) nebo Nutelly (datle, lískooříšky a kakaový prášek). Potom si taky udělám domácí čokoládu, která se ale hodí víc jako poleva na buchty nebo polentový kaše (to je nejlepší, mňamina!). A když nemám nic připravéného, prostě si něco dobrýho zdravýho koupím.

3. Jasný proč

Svoje důvody, proč jsem se k tak striktnímu dodržování jídelníčku odhodlala jsem sepsala v článku z minulého týdne. Tenhle bod taky doporučuju nepřeskakovat. Když máte svoje pádné důvody, jen tak vás čerstvé pečivo, jogurtová zmrzlina nebo bonboniéra k svátku  nezlomí.

4. Parťák

Tenhle detox, tedy strava bez mléka, masa, cukru, mouky a alkoholu, jedu dohromady s mým Pepoušem. Jsem ráda, že jsme se pro to oba rozhodli a navzájem se podporujem. Je pro mě mnohem snazší udělat jedno zdravý jídlo pro nás oba, než vařit každýmu zvlášť a ještě ke všemu něco nezdravýho.  Je mi jasný, že by mě to časem přestalo bavit, i tak každodenní příprava jídla zabere nějaký čas, natož vyvařovat 2x… 😀

Zároveň s úsporou času mi vyvovuje občasné vyhecnutí se. Nedávno Pepa dostal k svátku Studentskou pečeť od svýho bráchy. Nevím, jestli to byla provokace nebo neví, že to nejí. Nicméně, Studentská pečeť je u nás doma zapečetěná na místě, které nemáme na očích. Vím, že i když na ni nemáme chuť teď, tak to neznamená, že až budem mít frmol, stres, blbou náladu, tak se neovladatelné chutě neozvou…. takže při nejbližší příležitosti ji někomu udám. Chcete někdo? 😀

Zase na druhou stranu, většinou nemáme úplně 100% stejnou náladu, takže když škemrám já, že bych si jeden řádeček čokolády dala, je on ten hustej, kterej řekne, Zlato, za rok si můžeš dát, teď ne. A platí to samozřejmě i obráceně… 🙂

5. Ready na návštěvy

Když jsme mimo domov, vozíme si jídlo s sebou. Ať už jedeme na chatu nebo na návštěvu k našim nebo Pepovo rodičům. Obzvlášť hodně se zásobíme, když jedeme na oslavy. Protože… chceme taky uzobávat a nekoukat hladově na ostatní, jak si tláskaj všechno, co jim pod ruku přijde.

Takže o to víc se připravujem a děláme (samozřejmě ve větších porcích, když si bude chtít dát i rodina) saláty, dort, dipy, slané/sladké buchty. Zatím v rodině nejvíc frčel Pastýrčin koláč, doporučuju zkusit 😀

6. Pochválit se

Občasné uvolnění kolem celého procesu přechodu na zdravou stravu vůbec neuškodí. Ještě i teď se mi stane, že se umím pěkně vypeskovat, když mám chutě na sladký nebo že si s patřičnou dávkou nostalgie čmuchám k otevřenému sladkému popcornu mojí mamky, kterej samozřejmě miluju.

Naštěstí se mi to tak často nestává, abych si řekla “neměla bys”.. ale nejsem dokonalá a tenhle červíček občas vykoukne. A já si pak jen uvědomím, že na to nemám po většinu času vůbec pomyšlení a že mi je dobře, že si vařím nejen zdravý, ale i chutný jídla a že bych se vlastně měla pochválit. A říct si, „Jako počkat, vždyť už dva a půl měsíce se ti daří naplňovat svůj cíl, tak konec sebekritiky a pěkně se jdeme pochválit“ :))) Což jestli jste jako já ve znamení lva, tak vám tenhle bod půjde náramně dobře 😀

Tak jooo… to jsou moje tipy, které mi pomáhají. Přemýšlím o tom, který je z nich ten nejdůležitější…. ta jejich kombinace?? Nebo bod 2? Mít po ruce něco moc dobrýho a přitom zdravýho… 🙂 Já mám ty boby no… máte taky takovou nějakou zdravou náhradu?

Díky za přečtění a přeju krásné dny plné zdravého epesního jídla ve vašem stylu 🙂

Zlata 

PS. Je vám asi jasný, co si jdu dát… milované kakové boby moje 😀

Moje důvody pro změnu jídelníčku

Moje důvody pro změnu jídelníčku
Ten můj detox není jen tak nějaký módní výstřelek nebo pomatení smyslů. Je to už nějakou dobu, co o svých stravovacích návycích přemýšlím a pokouším se je změnit. Prozatím se mi to nedařilo na 100%. Ale na tenhle rok jsem udělala striktní vnitřní závazek.

Závazek, že maso, mléko, alkohol, bíla mouka a cukr nemají v mém jídelníčku místo. Bez kompromisů. Neplatí ani dny volna, třeba soboty, kdy jsme si s Pepou v minulosti povolili jíst cokoliv, na co jsme měli chuť, nebo víkendové obědy u našich nebo na různých oslavách.

Teď, jak se z toho stal závazek, mě zatím za 2 měsíce nic nezlanařilo od svého plánu odbočit.

Myslím, že je to i díky mým (pro mě) jasně formulovaným důvodům, které mám vypsané a často si je připomínám. Nejsou obecné a fádní. Nejsou to řeči typu “chci být zdravá, chci jít s dobou, chci být vegan”. Jsou to (pro mě) konkrétní důvody.

A jak tedy vypadá můj seznam?

Proč nejím maso, mléko, cukr, mouku a alkohol:

  • bolí mě z toho zuby
  • mám málo energie, jsem líná, nic se mi nechce, odkládám důležité kroky
  • moje tělo je pak zanešený, vznikaj paraziti, podporuje to záněty
  • mastí se mi vlasy, vypadávaj
  • dělá se mi celulitidaaa 😛
  • mám pupínky na obličeji a vypadám jak puberťák
  • cukr mi dělá bolestivé měsíčky :/

Proč jím zdravě:

  • svěží a energií nabité zdravé tělo
  • čistá pleť a střeva
  • čisté a pozitivní myšlení
  • lepší spojení se svojí vnitřní silou
  • podporuju tím planetu, spotřebuju podstatně míň odpadu
  • mám krásný zoubky
  • štíhlé tělo a minimum přebytečnýho tuku na bříšku, juchuuu 😀
  • svěží orgány, spokojené a vyživené
  • očištěné tělo před příchodem miminka ♥ ♥ ♥ 
  • vím, co jím, vypěstuju/sama nakoupím a sama připravím
  • lepší vzhled
  • podpora mojí dlouhověkosti
  • projev lásky a úcty k sobě, dávám si to nejlepší
  • udělám si (teda Martin) hezký fotky.. 😀

Možná si říkáte, že některý důvody jsou ujetý. Před x lety bych si to myslela taky. Živě si vzpomínám, jak jsem se nechápavě dívala na video Tonyho Robbinse, kde mluví o základu úspěšného života. Na prvním místě bylo zdraví a fyzické tělo. Já měla tendence tohle úplně přeskočit. Brala jsem to jako samozřejmost.

Jenže když jsem se tématu stravy začala více věnovat a zároveň sebe více pozorovat, co mi dělá/nedělá dobře, došlo mi, že ten Tony má víc než pravdu.

Když nebudu zdravá a svěží, jak chci naplňovat svůj život a sny, podnikat každý den důležité kroky, které mě posunou k úspěchu, když nebudu mít energii, budu nemocná a slabá? Horko těžko.

Krásné jarní dny, drazí!

Zlata 

Můj pětidenní zdravý jídelníček

Můj pětidenní zdravý jídelníček
Po tom, co jsem vypublikovala článek „A co teda jako jíš“, jsem si řekla, že další článek bude muset být konkrétní. A nejenom v tom, že vám napíšu, že jím luštěniny, klíčky, ovoce, zeleninu, oříšky, nebo tempeh… ale pojala jsem to akčně a celý týden (kromě víkendu) jsem poctivě zapisovala to, co jsem jedla.

U některých receptů jsem čerpala inspiraci samozřejmě v jiných kuchařkách, na které vám v receptech dávám odkazy. Jiné recepty jsou moje vlastní. A 2 jídla jsem si tento týden dala v Loving hutu, protože jsem nic nestihla připravit na cestu a byla jsem v Praze. Tohle je spíš výjimka, většinou jsem ready a jídlo s sebou mívám i na cestách.

Nedávno jsme jeli s Pepou z chaty  k jeho rodičům, kde jsme si vytáhli svoje jídlo a Pepovo taťka ochutnal náš domácí “jogurt”, no nakonec ho snědl půlku a vypadal spokojeně. Mě to jenom utvrdilo v tom, že pokud chceme jíst zdravě a neulítnout někde na návštěvě, tak je třeba být ready a mít svoje jídlo sbalené.

A teď už slíbený jídelníček /ps. některá jídla se tam opakují, vařím toho k večeři většinou víc, abychom to měli i na druhý den – a krom polévky se snažím připravovat taková jídla, která se už nemusí znova ohřívat/.

 


Jídelníček aneb A co teda jako jim 🙂

pondělí 12.3.

Snídaně: Smoothie z pomeranče, manga a špenátu

Oběd: Rozpečený lilek se zeleninou, recept z veganotic.cz

Večeře: Fazolové karbanátky s pečenýma bramborama a salátem, recept z Kuchařky ze svatojánu


úterý 13.3.

Smoothie ze špenátu, ledového salátu a kiwi

Snídaně: Smoothie z pomeranče a špenátu

Oběd: Fazolové karbanátky s bramborovou kaší a paprikou

(Karbanátky, co nám zbyly z pondělí a k nim jsme si udělali bramborovou kaši – výbornou, recept na ni používáme z tohoto receptu – je vláčná a moc dobrá i druhý den – i když ji jíte studenou. Love it.)

Večeře: Bulgur s restovanou zeleninou (paprika, petržel, brokolice, kukuřice)


středa 14.3.

Snídaně: Smoothie ze špenátu, ledového salátu a kiwi

Oběd: Bulgur s restovanou zeleninou (paprika, petržel, brokolice, kukuřice)

Večeře: Červená čočka se špenátem na kari s rýžovýma nudlema

(Tahle večeře je můj vlastní epesní recept – „omylem“ vznikl na naší chatě a je to lahůdka nejvíc, někdy vám na něj napíšu postup)

 


Polenta s jablečným pyré a kakaem
čtvrtek 15.3.

Snídaně: Polenta s jablkem, nepraženým kakaem a sušenýma datlema

Oběd: Zeleninový salát s tofu z Loving hut

Večeře: Česnekovo-špenátová polévka s jáhly, zahuštěná teefovou moukou


pátek 16.3.

Mrkvovo-grepová šťávaSnídaně: Smoothie z banánu, kiwi a špenátu

Oběd: Čočkovo-zeleninová polévka z Loving hut

Večeře: Červené zelí s tempehem a těstovinovou rýží


 

Kokosovo - bananový jogurt

 

 

 

 

Svačiny
  • Domácí kokosový jogurt (kokosové mléko, banán, maca, kakaový prášek, voda)
  • Banán, mango, jablíčko, kešu, mrkvová šťáva, kakaový boby…
  • Kakaová buchta, kterou mě inspirovala Kuchařka ze Svatojánu, její recept jsem ale upravila svým aktuálním prioritám (takže mouku jsem nahradila – kokosovou, rýžovou a cizrnovou, místo sójového mléka jsem použila rýžový nápoj a místo sirupu, byť bych ho asi mohla, pro oslazení jsem použila banán a navrch na upečenou buchtu nasypala pár datliček, které ji osladily).

Přikládám pár fotek, musím fotit víc, ať se můžete inspirovat 🙂 Jinak tady vpravo to je ten náš domácí jogurt. Já si do něj přidávám nepražený kakao a je to úplně výborná lahůdka. Pepa to má rád klasický a já kakaový. Holky, máte to s chlapama taky tak, že oni rádi ty „vanilkový“ a vy ty věci „čokoládový“?? 😀

Tak nejkrásnější jarní dny, drazí! Zlata ♥

 

A co teda jako jíš?

A co teda jako jíš?
Od prvního února držím detox. Nejím maso, mléčné výrobky, lepek, cukr a alkohol. Možná bych měla přepsat úvod, navodit napětí a udělat drama. Já tohle nějak neumím (zatím), tak pardon, že jdu rovnou k věci, třeba příště.

Je to už 5. týden, co dodržuju svoje novoroční předsevzetí (haha „novoroční“ 😀 … tak jasně, chtěla jsem začít už 1.1. … ale znáte to, že… to jsou ty chutě – v mém případě na sladké a typické odkládání), změnila jsem jídelníček a přístup ke stravování.

Dostávám teď často otázku “A co teda jíš??” Samozřejmě tahle otázka se nabízí. Protože když vyndáte ze stravy výše uvedené potraviny, můžete úplně v klidu zapomenout na čerstvej chleba, sýr, čokoládu, koláče, knedlo-zelo-vepřo, svíčkovou, voňavýho croissanta a spoustu dalšího. Vlastně, když jdete s tímto předsevzetím nakupovat do Lidlu, zjistíte, že tam máte “povolené” pouze ovoce a zeleninu, luštěniny, zdravé oleje a toaletní papír 😀 Dojde vám, že většina Lidlu je vám vlastně k ničemu a uchýlíte se třeba k regálům v DM, tam kde je to označené BIO a zdravá strava, nebo do Countrylifu, kde je výběr mnohem lepší.

Už delší dobu jsem se o tento způsob života snažila… je to možná 5 let. Ale nebylo to nikdy 100%. Je teda pravda, že maso a mléčné výrobky jsem ze svého jídelníčku vyřadila na 80% pár let zpátky, ale ten cukr a lepek… to se mě děsně drželo. Já totiž miluju sladký buchty, koláče, dorty, čokolády, teplej chleba co peče můj strejda v Rychnově u Sokolova a spoustuuu dalšího.

Jenže… “viděla jsem” toho už hodně – o mase, mlíce, cukru a lepku a o jejich negativních dopadech na zdraví člověka. Nejenže jsem přečetla nepřeberné množství článků, zhlédla různá videa, potkala na ulici nespočty nezdravě obézních lidí, ale hlavně jsem to na svém těle vnímala. Tu těžkost, únavu, akné na obličeji, ty naše holčičí problémy (holky víte o čem mluvím – od bolestivé menstruace po celulitidu), vyrážku, kazy na zubech, problémy s trávením, ale taky nespokojenost, nedůvěru a roztěkanost.

Takže motivace jsem měla spoustu a vzhledem k tomu, že s Pepou táhnem za jeden provaz, šli jsme do detoxu společně. Je to super, protože v období krize (které se párkrát do týdne objeví) se navzájem hecnem. Připomeneme si naše proč a jedeme dál.

Jednou jsem v knize Strava pro klid v duši od německého lékaře Ruedigera Dahlkeho četla, že našemu tělu trvá minimálně (!) 4 měsíce, než se zbaví závislosti na určitém jídle (on konkrétně mluvil o mase).

Takže je mi i líp, když vím tuto informaci, že to nebude lehký a můj dřívější způsob stravování se bude často hlásit o slovo.

Pro jistotu jsem si koupila zásobu kakaových bobů, abych měla po čem sáhnout v případě nouze, protože mi spolehlivě navodí pocit mlsání 🙂 I když upřímně.. děláme teď tolik skvělejch jídel, že mlsáme i tak.

A jestli se ptáte, co teda jíme :)))) … Odpověď je prostá. Prostě. V knížce Louise Hay, Miluj svůj život, popisuje Louise svoji každodenní rutinu a píše tam o tom, že jí to, co roste. Pokud to neroste, nejí to. Což se mi skvěle propojilo s knihou Jezte zeleně od německého lékaře Joachima Muttera.

Doporučuje nastavit stravování tak, aby ve vašem jídelníčku 50% představovala zelenina a to především zelená zelenina a divoké byliny.

Takže základ máme jasný a o tom zbytku se rozepíšu zase jindy. Do té doby skoukněte můj insta profil, sem tam tam něco zveřejním 🙂

Jo a pokud vás ještě zajímá, na jak dlouho jsme si naordinovali tenhle detox – tak prosím pěkně do konce roku 2018. Jsem sama zvědavá, ale říkám si, že to rozhodně zkusit chci. Vlastně je to pro mě opravdu výzva, protože znáte to, jak často mají lidi tendenci nadávat na kuřáky nebo alkoholiky? Zkuste na týden vyřadit cukr, maso nebo mléko a sami s nelibostí zjistíte, že trpíte závislostí taky, sice na cukru, nebo mase, ale závislost tam pravděpodobně bude.

Tak zase příště. Mějte se nejlíp a nejzdravějc! Zlata

PS. Nejsme na raw stravě, jak by si někdo mohl myslet. Je pravda, že víc než 50% naší stravy je tepelně neupravené, ale já zbožňuju v zimě teplý polívky a další hutný jídla ze zeleniny a luštěnin.

PPS. A jestli vnímám tenhle detox jako omezování se? Ne, vnímám to jako luxus, který dopřávám sobě a svému tělu, protože si chci dávat jen to nejlepší.

Miluj svůj život a Louise Hay

Miluj svůj život a Louise Hay

Louise L. Hay je moje nejoblíbenější učitelka sebelásky a osobnostního rozvoje vůbec. Její kniha Miluj svůj život patří k těm, které leží na stolku u mé postele. Je pro mě jako bible. Je napsaná jednoduchou řečí, která jasně vysvětluje, jak myšlenky ovlivňují naší realitu a jak to, co říkáme a cítíme, dokáže předpovídat naši budoucnost. Protože pokud člověk mluví neustále negativně o svém životě, tak se z něj rozhodně nestane úspěšný člověk. Jak říká Louise, jakoukoliv myšlenku, kterou vyšlete v duchu nebo ji naplno vyslovíte, tak se vám jako bumerang vrátí zpátky. To, co dáváme, dostáváme zpátky.

Její učení je hodně jednoduché a proto se mi tak líbí a oslovilo mě, stejně jako miliony dalších lidí na celém světě. Louise ještě před knihou Miluj svůj život, napsala knihu Uzdrav své tělo, kde popisovala duchovní nastavení naší mysli, které způsobuje nemoci a zdravotní potíže. Pro mě toto odhalení před 8 lety znamenalo, že jsem se nadobro zbavila svého ekzému, který jsem měla na rukou, a který byl nejen nevzhledný, ale i dost nepříjemný, kdo má ekzém, ví své, že? Uzdravila jsem se díky síle afirmací, o kterých Louise učí. Praktikovala jsem je necelý půlrok pravidelně v kuse… minimálně 200-300x denně jsem opakovala uzdravující prohlášení a moje ruce od té doby neví, co je ekzém.

Louise mi ukázala, že si svůj život tvořím sama, a že vše, co se v mém životě děje, je v mé moci a můžu si za to sama – za dobré i to špatné. Na začátku nebylo vůbec jednoduché, přiznat si, že moje neustálé stěžování na určitě situace, vyvolává právě tyto nechtěné situace stále znova dokola, a že jestli toho nenechám, budu se točit v začarovaném kruhu.

Louise mě naučila vděčnosti, mluví o tom často, že vesmír miluje vděčnost, the universe loves gratitude, úplně Louise slyším, jak to říká v jednom videu. A už je to asi 5 let, co si pravidelně zapisuji, za co jsem vděčná. A miluju to. Myslím, že za to nejvíc vděčím Louise, že mě tímto směrem nasměrovala a já pocítila opravdu lepší pocity v těle a tím i lepší zážitky v realitě.

Je toho tolik, co jsem se díky Louise naučila. Ať už to bylo prvotní uvědomění, jak je to ve skutečnosti se zdravým životním stylem, nemocemi, bohatstvím, vztahy nebo třeba prací.

Většina věcí se dá podle ní řešit sebeláskou. Mnoho z nás má nastaveno z dětství, že nejsme dost dobří, že pořádně nic neumíme a nebo si něco nezasloužíme. Tyhle pocity, které máme vzadu někde zastrčené, nám pak dělají pěkné nejpříjemnosti v dospělém životě. A Louise vám ukáže tolik možných cest, kterými se můžete vydat k uzdravení.

Pro začátekdoporučuji přečíst si její klasiku Miluj svůj život, nebo zhlédnout její film Miluj svůj život, ať ještě lépe nasajete energii Louise a její poselství, v tom filmu vystupuje totiž také. Pro ty, kteří jsou stále na pochybách, protože nevěří na “americký splněný sny”, mám jedno doporučení, přečtěte si Louisin příběh, není to žena, která se narodila bohatým rodičům a celý život si žila jako v pohádce. Narodila se do velice chudé rodiny, její otčím ji zneužíval, soused ji v 15 letech znásilnil, poté pracovala dlouhá léta na podřadných pozicích a měla rakovinu ženských orgánů (ze které se uzdravila díky svému učení, byla to pro ni výzva ukázat sama na sobě, že to, co učí, funguje). Neměla to v žádném případě lehké, než se dopracovala ke svému zdraví, štěstí a úspěchu. Dožila se skoro 91 let.

Letos, 30.8.2017 Louise zemřela. Vnímám její poselství a moudrost, které je třeba šířit dál. Šířit ho a žít. Proto jsme vytvořili online karty s inspirací z Louisiny knížky Myšlenky srdce a zveme vás, abyste se každý den, nebo aspoň několikrát v týdnu zastavili aspoň na 5 min. a vytáhli si svojí kartu a krátce si nad ní zameditovali, zapřemýšleli a naložili s ní podle své intuice.

Také vás zvu k tomu, abyste se zapojili k celosvětové výzvě, kde můžete uctít a oslavit Louisin život a zasadili jste na její počest strom. Více o této výzvě zde >>

Můj epesní rok 2017

Můj epesní rok 2017
Zhodnocovat uplynulý rok je už moje každoroční tradice a i když mě to čeká ještě přesně na přelomu roku, jdu už některé momenty zhodnocovat nyní.

Mám tak nějak pocit, že to není jen o tom během hodiny prolítnout celej rok a vlažně bez emocí ho oznámkovat 😀 U mě už to začíná zrát v srpnu, kdy mám narozeniny, to je takovej ten milník, kterej mi připomíná, že je ČAS dávat věci do pohybu a pak tohle období konce roku, který je neúprosný… další rok je pryč (!) a nutně vyvstávají otázky, jestli se svým časem nakládám zodpovědně a smysluplně.

Jsem stejnak celá napnutá a baví mě to. Už teď cítím dojetí, co vše se událo a čím vším jsem si zase prošla a to nemyslím momentálně nic konkrétního. Ale ten pocit vděčnosti, úcty a pokory tam prostě je.

A jak to máte vy? Už taky bilancujete? Nebo jde tohle úplně mimo vás? 🙂

Jaká moje dovednost se zlepšila:

*** Angličtina 😀 Čtu hodně emailů a textů v angličtině docela pravidelně, ale letos jsem byla postavena do několika situací, kdy jsem musela anglicky i mluvit. Ne jen říct „ano, mluvím trochu anglicky a řeknu vám, jak se dostat na hlavní nádraží“, ale musela jsem  půl hodiny vysvětlovat něco k produktům nebo celý den vést přátelské rozhovory s naším hostem na chatě, který byl nadmíru společenský a chtěl se potkat a uskutečnit výlety po okolí nebo když u nás byl na návštěvě nejlepší kamarád Pepouše se svojí mexickou ženou. Blekotala jsem, ne že ne, ale mám pocit, že jsem se zlepšila o dost 🙂 

*** Udržovat pořádek. Myslela jsem si, jak jsem pořádná, ale nejsem, umím uklidit nepořádek. Ale udržovat pořádek?? Hmmmm 😀 Když jsem si uvědomila, jak mě rozptyluje při práci a tvoření neumyté nádobí, poházené oblečení, přetékající odpadkový koš,… rozhodla jsem se, pokud to jde, vždy po sobě uklídít a dát věcem svoje místo. Došlo mi, že když mám hřebeny na 3 různých místech, stejně tak ručníky ve 2 skříních, že je to děsně chaotický. Kolikrát to pak dám ještě na další místo, že jo, aby v tom byl ještě větší zmatek… 😀 takže dost.

Jak jsem to doma uspořádala, mám pocit, že i můj život se víc uspořádal. Koneckonců říkám si, že opravdový životní úspěch, radost a hojnost přijde k lidem, kteří umí zvládat v první řadě svojí každodenní agendu,  ty malé, nudné kroky, které je prostě třeba zvládnout a ukázat panu Vesmíru, že to umím i v malým ..tzn. že nepřeskakuju a na ty velký cíle a sny jsem ready!

Co nového jsem se naučila:

*** Naučila jsem se poměrně dobře orientovat ve složení kosmetiky a drogerie a jsem neúprosná v tom, co nakupuju. Načetla jsem si složení, takový to prťavě napsaný INCI, nebo také Ingredients. Na pomoc jsem si vzala knihu Tajemství kosmetiky, kde jsou krásně dopodrobna rozepsaná rizika chemie, kterou dennodenně používáme. A tak jsem skončila se spoustou šamponů, sprchových gelů, tužidel, laků, deodorantů, zubních past a pracích prášků.

I když moje prozření přišlo přes jeden MLM české ekodrogerie od úžasné ženy a kamarádky, který je opravdu mnohem ekologičtější než to, co se prodává v supermarketu, tak i toto není úplně či čisté a přírodní. Bohužel, hodně firem se schovává za hesla: přírodní složení, s bio arganovým olejem, s čerstvou mátou… bla bla bla… podívejte se a zkoumejte tohle téma opravdu hodně do detailu, 0,01% bio arganovýho oleje nepřebije SLS, parabeny, silikony a další. Je až nepochopitelný, že to, co se běžně prodává v drogeriích a obchodech, škodí našemu zdraví (v lepší variantě dojde jen k vysušení nebo podráždění pokožky, ale v horším případě se po častém používání chemické látky ukládají v těle a můžou zapříčinit vznik nádorových onemocnění).

Jestli někdo říká, že je něco přírodní kosmetika, zbystřete a i tak si složení přečtěte. Pro začátek třeba koukněte na porovnání složení šamponů od Hanky Moneam.

*** Nové recepty z veganotic.cz, mezi moje nové nejoblíbenější patří z irské kuchyně Pastýrčin koláč , Cizrna na paprice a ruský recept na rozpečený lilek

Kniha, která mě nejvíc obohatila:

*** Jednoznačně Osud ve svých rukou, od autorky Zdeňky Blechové, čtu ji už po druhé. To co v ní učí je tak zásadní, až mě mrzí, že jsem ji neobjevila dřív. Mám o tom rozepsaný článek, tak snad brzy se s vámi o to podělím.

Nejoblíbenější a nejpoužívanější byliny:

*** Kopřivu jsem si letos natrhala v hojném počtu u nás na zahradě. Pěkně jsem ji nasušila a používala jako čaj. Musím se podívat ještě podrobněji na co všechno je vhodná, ale já u ní mám pocit detoxu, jakože mě očišťuje, měla jsem pak hezkou pleť, vlasy se mastily míň a měla jsem víc energie.

*** Kontryhel – Dědek kořenář píše, že je to bylina, kterou má užívat každá žena, a že když ji nepoužívá, je to poznat. On je  vtipnej a pravdivej zároveň. Takže letos jsem ho poprvé pila pravidelně, a ještě piju a cítím větší klid, čistou pleť, menstruace kratší a bez křečí v podbřišku 🙂 Jen se těším, že si ho stihnu sama nasbírat a nasušit, takhle jsem si ho koupila už připravený od Sonnentoru.

*** Tymián, na ten nesmím zapomenout. Má u nás hojné využití v okamžiku, kdy někomu není dobře od žaludku, nebo má zvláštní pochody ve střevech. Tymiánový čaj (lžička sušeného tymiánu zalitá převařenou vodou, na 10 min odstát a pak pít) je nejen chuťově dokonalost sama o sobě, ale ty účinky… zachvilku je člověku dobře. Když jsem nachlazená, tak do čaje přidám med a mám pocit, že piju prvotřídní meducínku 🙂

Tymián je prý hodně oblíbený v Německu, nevím, co je na tom pravdy… je antibakteríální a antiseptický a pravděpodobně hodně odkyseluje, např. v čaji 7×7 Kräutertee od dr. Jentschury, který je určen právě na odkyselení, je tymián na prvním místě ve složení. Takže sláva tymiánu, jo? 🙂

Nejoblíbenější kosmetika:

*** Ricinový olej – když už se přece jen nějaký pupínek na obličeji vyloupl (i když po tom kopřivovým čaji to bylo opravdu zřídka), tak jsem si ho potřela ricinovým olejem a druhý den byl skoro fuč, minimálně byly pryč stopy po zarudnutí 🙂 navíc je skvělej na péči o řasy, dělá je hustější a delší. Jako mám je fakt epesní holky, to budete mrkat, až mě uvidíte 😀 

*** Makový olej, častokrát ho používám pro odličování, nebo dočištění pleti. Samozřejmě je skvělej i na péči po holení podpaždí, nožek a intimních míst, stejně tak… lze užívat vnitřně a to doslova –  jako lubrikant, je jemný a příjmně klouzavý 😀 prostě makový olej je tak univerzální, že ho budete chtít mít pořád při ruce. Když už jsme u rukou, je výborný i na nehty, po častějším používání je zpevní a zhebčí 🙂 Navíc kapkou makového oleje doladíte nejeden letní ovocnej salát. Je prostě skvělej, vyzkoušejte ho. 

*** Biorythme – skvělá, voňavá záležitost. Dělá úžasný přírodní deodoranty, balzámy na rty a krémy. Složení je skvělý a je to v takovým krásným ženským balení, že se zamilujete na první dobrou. Biortythme má svůj vlastní eshop, ale jestli vám můžu doporučit, zajděte si do obchodu, kde je prodávají – např. ve Stromce, tam můžete navíc potkat i mě – a očuchejte si testery, jak vám který bude vonět, ať nekupujete zajíce v pytli.

Největší uvědomění:

Základní afirmace na afirmování. Mám ráda afirmace, koneckonců napsala jsem o nich taky jeden z mých nejčtejnějších článků, ale až letos jsem si uvědomila, že základní afirmace, kterou je nejvhodnější začít a která toho hodně uvede do pohybu je afirmace, prohlášení, které jsem slyšela v jednom webináři od skvělého učitele Silvovy metody, Dragana Vujoviče, a která zní.. Já, vaše jméno a příjmení, jsem převzala kompletní zodpovědnost za svůj život. V mém případě tedy Já, Zlata Hnátová, jsem převzala kompletní zodpovědnost za svůj život.

Najednou si člověk uvědomí, že si mnohem míň stěžuje a mnohem víc dělá podstatné věci, rozhoduje o sobě vědomě a tvoří svůj život v každém ohledu. Ano, vím, že za všechno, úplně za všechno, i to dobrý i to špatný si můžu sama – ale už to ne jen říkat.. ale i se tak chovat – vědět, že když mě někdo štve, je to můj problém, že když nestihnu autobus, je to moje vina, stejně tak když mám finanční problémy, nemocné tělo, hloupé kolegy v práci… všechno je to o mně a o mém přístupu.

Zážitky, na které ráda vzpomínám:

*** Letos jsem se vrátila do svého dětství, protože jsem po 10 letech jela se svojí rodinou na dovolenou a to byl pro mě zážitek opravdu jeden z nejlepších a nejkrásnějších v letošním roce. Být se svými milovanými na místech, kam jsem jezdila jako malá, bylo naprosto epesní a hned bych jela zas.

*** V Jinovém světě jsme vytvořily Jinové karty pro každodenní podporu a inspiraci. Kromě mě, Hanky a Jany, se na tomto projektu podílelo spoustu dalších úžasných autorů, kteří přispěli svým jedinečným poselstvím. Ve FB skupině Jinového světa každý den sdílí ženy svoje karty dne už 3 měsíce v kuse a je to jízda teda! 🙂

Lidi, kteří mě v tomto roce nejvíc podporovali a inspirovali:

*** Mám ve svém životě tolik lidí, že jsem z toho sama udivená 🙂 Ale samozřejmě jsem za všechny moc ráda. Bojím se, že když teď začnu jmenovitě jmenovat 😀 , tak na někoho zapomenu. Samozřejmě důležitá je pro mě rodina, můj Pepouš, nejbližší přítelkyně, přátelé a kolegové v práci. Všichni mě učí, podporují a inspirují svým jedinečným způsobem  a já jim za to děkuju. 

*** FB přátelé. To je kapitola sama o sobě. Mám na FB určitou skupinu lidí, se kterými mám sice společné přátelé, ale neznám je. I tak si je častokrát přidám, občas z toho vznikne zajímavé propojení nebo inspirace v oblasti, která mě momentálně zajímá. 

Třeba takovou Aničku Kohutovou osobně neznám, ale díky ní mám přístup k tak podstatným a očiotevírajícím informacím pro těhotné ženy, že jsem za FB neskutečně vděčná.

Stejně tak znám pouze přes FB Sílu pro život, Melanii a Štěpána Matějku, kteří točí videa o divokých bylinách a i díky nim jsem se začala na zahradě víc činit a pochopila její dary 🙂 

Kalmana Horváta jsem třeba poznala taky nejprve přes FB a nyní spolu natáčíme vzdělávací videa pro podnikatele, kteří díky svým produktům a službám mění lidem život. S

Šimona Srpa jsem nejprve znala jen z FB, protože mě inspiroval jeho netradiční přístup k MLM a nakonec jsme spolu natočili sérií videí, pro lidi, kteří zvažují, zda je pro ně MLM vhodný způsob podnikání.

A jakou výzvu jsem odložila na další rok:

*** Pravidelné cvičení zumby venku s holkama. Ach jo, ale 2018 už to jistí.

*** Vylepšování na naší chatě. Tak jo, novou šablonu webu jsem vyměnila letos, to ale zabralo asi 15 minut 🙂 Ale udělat hezčí obývák, zpřehlednit a zkvalitnit služby pro hosty a doplnit smysluplný obsah na webu chaty udělám až na jaře nebo na podzim 2018.

*** Vyfotit se 🙂 To odkládám dlouho dlouho. Nejdřív jsem nepotkala nikoho, kde bych cítila důvěru. A teď, když už jsem asi před půl rokem zbystřila Martina Vítka, u kterého jsem si řekla to je konečně ono, tak přislo spoustu odkládacích výmluv typu potřebuju zhubnout, zpevnit tělo, dorůst vlasy, musí být venku teplo a hezky 😀 Ale už domlouváme termín na jaro 🙂

Navíc jak se říká, kaizen, po malých krůčcích, a tak mě Martin včera „přepadl“ s foťákem a vznikla z toho fotka, kterou jsem použila k tomuto článku. Hodí se k němu moc. Máte to s fotkama taky tak, že se vám nejvíc líbí, když jsou přirozené, nenucné a jste to na nich opravdu vy? 🙂 

Tak jooo… myslím, že pro dnešek by stačilo 🙂 Zhodnocení roku miluju a tenhle rok 2017 byl epesní, oproti 2016 víc hmatatelný (k filozofování jsem přidala i reálné kroky), hodně jsem pochopila a uvědomila si. Jsem vděčná a moc spokojená. Děkuju životu, že můžu být na týhle krásný planetě a prožívat různě radostné momenty.

Miluju svůj život. A těším se na další rok. 2018.

Zlata 

Když nemůžeš, tak přidej víc! Opravdu?

Když nemůžeš, tak přidej víc! Opravdu?
Jednou jsem si tak jela v autě na nákup a slyšela tuhle písničku… když nemůžeš, tak přidej víc… a říkám si, ty jo, to je dobrý, to je pravda. Prostě když mám pocit, že nemůžu, tak mám přidat.

Fakt svělý, potvrzuje mi to můj poslední článek o tom, jak nemám být leňocha a krok za krokem bez výmluv a stěžování makat na svých cílech.

Jenže pak.. sedím včera u pc a poslouchám webinář o nestíhání, kde ta lektorka Zuzka Ježková mluví o úplném opaku – zastavení se. A já si zase říkám,… ty jo.. to je fakt, ta má pravdu. Musím se zastavit.

Ach jo a pak zase vidím ten rozpor. Těch momentů, kdy každá knížka říká něco jiného a každý mentor právě tak… jakože někde čtu plánujte, jinde nechte to plynout, pak zase spěte hodně vs. spěte málo, stanovte si cíle vs. cíl je cesta, buďte spontánní vs. nadrťte se tady ty tipy a mějte přípravu, organizujte vs. improvizujte, dodržujte pravidla vs. buďete nekonveční, elegance je  přece nuda. 😀

Co je teda správně?

No tak jak je to pro vás správně, to já nevím. Ale mě to inspirovalo k tomu, že zastavit se v pojetí Zuzky neznamená – zastavit se a odpočívat. Ale zastavit se a s nadhledem se podívat na svojí situaci a ověřit si, jestli jdu správným směrem a případně zvážit jiný postup.  Protože když se ztratíte v lese a místo zastavení a zorientování se začnete přidávat do kroku a bez přemýšlení hledat cestu ven, tak budete akorát vyčerpaní, ulítaní a vystreslý, to je jasný.

Tak mám pocit, že na každé úrovni, v každé situaci a v každém vztahu platí různé přístupy a různé pravdy. Že někdy je třeba fakt přidat a někdy je naopak nutno zastavit se a možná nějakou dobu stát.

Ta hranice mezi tím je tenká, dokáže nás snadno zmást.  Já jsem u sebe např. vypozorovala, že když se mi něco nechce … (takovej ten povrchní pocit, že něco odbydu, udělám to příště….jindy…), tak to je přesně ten okamžik, když mám přidat. Ale když mám naopak pocit, že musím všechno rychle stihnout, makat, jet na výkon, mít odškrtnutý všechny to-dočka… tak to je přesně okamžik, kdy se potřebuju zastavit, nadechnout a položit si klíčové otázky.

Mějte krásný týden a zvažujte, kdy máte přidat a kdy se naopak zastavit.

Zlata ♥

PS. Zastavit rozuměj zastavit, ne zvolnit, kdyby to četli typičtí workoholici :))))

Někdy je třeba se pochlapit :D

Někdy je třeba se pochlapit :D

Já už tady na tom svym webu tak dlouho nebyla, že se sama docela stydím. Na email mi každý den chodí upozornění, že se další uživatelé přihlásili k odběru mého PDF ranní rituály, což mi nenápadně připomíná, že je čas. Čas usednout a napsat článek.

Celej ten půl rok jsem byla fakt busy. Co vám budu povídat, asi to znáte. Práce, práce, práce 🙂 a vlastně kromě dovolený s rodinou a dvou neděl, jsem neměla žádné volno. Už si to začínám hlídat a plánovat nejen práci, ale i to VOLNO 😀

Jednak jsem necelý půl rok pracovala v Kotvě v Biooo.cz , protože jsem samozřejmě nejnadšenější do zdravé a přírodní a ekologické kosmetiky a drogerie, že jo a moc jsem se to chtěla naučit víc do hloubky – složení, produkty, účinky. A taky jsem chtěla mezi lidi. Došlo mi, že byť mám kolem sebe neuvěřitelné množství lidí, tak je to pořád hodně osobní a často i online, a že se chci taky potkávat s cizíma lidma, vypadnout nachvilku z té své bubliny (pracovní online marketingové, ale i z té přátelské) a podívat se, co řeší ostatní. Prohodit s nimi small talk. Navíc mít taky nějaký režim. Já, která jsem zvyklá pořád střídat všemožné aktivity, lítat sem tam 😀 Takže ano, užila jsem si to… mělo to výhody, ale ……

…i pekelný nevýhody. Ty se samozřejmě ukázaly jako učební látka, kterou musím zvládnout. Jít někam, i když se mi nechce. Být milá, i když se mi nechce. Nosit dress code, který se mi faaakt nelíbí. Najít společnou řeč s lidmi, kde by mi to normálně přišlo nenormální 😀 Vstávat ráno v 5 i když je venku tma ještě víc než v noci (to vážně nekecám, když chce člověk spát, tak to tak fakt vypadá :). Zachovat klidnou hlavu, i když se všechno s….  sype. Mluvit anglicky, i když  u toho děsně koktám. Mohla bych pokračovat. Samozřejmě, možná vám to nepřijde jako nic obrovskýho, ale pro mě to byl jeden velkej balvan, se kterým jsem se musela poprat.

Ale myslím, že jsem to zvládla.

Musela jsem se pochlapit 😀

Já, která miluju všechno po žensku, růžový a donesený na zlatým podnose. Ale když jsem si uvědomila, že je k tomu nutno přistoupit zodpovědně a dělat věci, který jsou momentálně třeba, najednou to šlo a ani mi to tolik nevadilo. Dokonce jsem v nevýhodách našla pozitivní aspekty a posunula se zase dál.

A když už jsem měla pocit, že už všechno umím, znám, mám zkušenosti, znalosti, patřičné sebevědomí…. tak jsem z téhle práce plánovala odejít. Měl být Festival Evolution a já měla silné nutkání tam jít, protože je tam tooolik lidí a příležitostí. Říkala jsem si, že tam určitě dostanu pracovní nabídku. Ale……Evolution se konal  v datu, kdy jsem měla směnu. Nedostala jsem volno (cože, nedostanu volnooo???). Což pro mě znamenalo vystoupit z role hodné holky a říct své nadřízené, že do práce prostě nepřijdu, protože je pro mě důležitý na Evolutionu být. Takže jsem šla na 4 hodiny na Evolution a krom toho, že tam vystupoval Kalman s mojí ségrou na téma Matematika pravou mozkovou hemisférou (což jsem nemohla prošvihnout), tak jsem tam dostala 2 pracovní nabídky 🙂 Hmmmm :)))) já to „věděla“. Takže spokojenost.

Tož jaké velké obří (vypadá to, že mám tendence přehánět, zdá se mi, napsat velké obří  hned vedle sebe, ale fakt to tak je, jo, dodává to na významu)  ponaučení z tohohle mýho povídání (pro mě) plyne? Že i když se mi do něčeho nechce, ale je třeba to udělat, tak bez odmlouvání, výmluv, vykrucování a odkládání do toho jdu. Prostě ne vždycky je na místě ezo poučka dělat věci podle toho jak cítím…. Mám pocit, že ti, co mají úspěch, nedávají jen na své nálady, prostě ví, že je třeba něco udělat, tak jdou a udělají to. Jasně, když mám 40tku horečku, asi to nebudu přehánět, ale takový ty naládičky..a dneska se mi nechce, to počká….. jo počká i splnění mýho snu a na to já nemám čas.

Nemám čas na odkládání. Jdu do toho. Pojďte se mnou. A ještě nejlépe bez stěžování.

Mějte se nejlíp! Zlata

 

PS. Jasně, že se toho dělo ještě spoustu dalšího… ale o tom zas příště, jo.