Co ženám ubírá na kráse….

Když jsem byla mladší, myslela jsem, že si v životě vystačím s tím, že zvládnu upéct buchtu, uvařím polívku a špagety nebo obalovaný chleba ve vajíčku. Ehm. Jsem ráda, že jsem zestárla a pochopila svůj ženský úděl.

Zní to zvláštně, ale jsem za tenhle “úděl” vděčná. A někdy si říkám, že je škoda, kolik věcí člověk pochopí až s věkem a zkušenostmi. Když si vezmu vaření – znám tolik žen, které se mu vyhýbají záměrně. Myslím, že nepochopily tu důležitost.

Já se chci starat o výživu mojí rodiny. Přijde mi to jako klíčový úkol, který tady jako žena mám. Vyživovat, starat se a pečovat. A jsem tak ráda, že moje schopnosti a dovednosti kolem vaření se tak vylepšily, že vím, že vždycky zvládnu uvařit něco chutného (a po zkušenostech s Mystickým léčitelem i zdravého).

Ale taky jsem se k tomu musela dopracovat. Nebylo to hned. Samozřejmě velký strašák bylo, že to nebude dobrý a já strávím x hodin v kuchyni zbytečně. Co si budem, vaření zabírá spoustu času a kdo ho chce dneska marnit? Nikdo, ani ženy a já to chápu.

Zase na druhou stranu, ty pokusy (a omyly) za to stály a já jsem fakt ráda, že se můj drahý po mých jídlech olizuje a chutnají mu. Tohle mě baví. Říkám si, jak je vidět hnedka efekt.. uvařím, je to dobrý, slíznu smetanu 😀

To úděl našich mužů mi přijde kolikrát mnohem náročnější a než je vidět snaha a úsilí.. taky to může leckdy pěkně trvat. Ať už to je stavení/zařizování bydlení, vybudování kariéry a finančního zabezpečení… není to hned a není to snadné.

Vím, i muž může rád vařit a pohostí nás. Je to hezký. Obzvlášť, když nejsme fit nebo zrovna nestíháme. Ale aby můj drahý vařil pořád? To nee… to by mi pěkně ubíralo na kráse 🙂

A to já nechci že jo… 🙂