Radši si to obhájíme, než abychom to změnili

Předminulý týden jsem dočetla knížku Manipulativní rétorika. Byla poměrně zajímavá a mám v plánu si ji ještě párkrát přečíst.

Máte to tak taky, že se vracíte k oblíbeným knížkám?

Nicméně, co mě opravdu zaujalo, bylo, že my lidé máme zvláštní vlastnost a sice, že když se chceme určitým způsobem zachovat (předem jsme se pro něco rozhodli), ale zrovna se nám to nehodí a my nemáme dostatečně silnou motivaci, tak svůj záměr změníme s obhajobou (a bez špatného pocitu nebo provinění), že to přece nebylo nutné.

Ať jsem konkrétní. A třeba na svém příkladě.

Občas se mi nechce vstávat. A pokud jsem den předtím šla spát o půl hodiny-hodinu později, než normálně, tak si ráno řeknu, že musím dodržet svůj limit na spaní a ještě chvilku si zdřímnu.

Nebo mě napadá poměrně drsný přirovnání, ale několikrát jsem ho slyšela od žen, které se zabývají ezoterikou. Měly pletky s cizím mužem (tzn. byly nevěrné tomu svému) a obhájily si to slovy, že je třeba žít v přítomném okamžiku a neřešit co bude, co bylo.

Nooo…


A co takové to typické “od pondělí začnu…(cvičit, jíst zdravě, plánovat, šetřit, kouřit….).

A pak je pondělí a my si najdeme lepší (“důležitější”) věc na práci a naše rozhodnutí, že v pondělí začneme konečně měnit svůj život k lepšímu, opět odsouváme na neurčito a ještě ke všemu se sami uklidníme alá “počkalo to takovou dobu, tak pár dní už mě nezabije…”

Co na to říkáte?


Vidíte, jak si raději mnohé obhájíme, než abychom se změnili?

Když jsem to četla, tak jsem za to byla fakt ráda. Protože.. co si budem, každý z nás tohle nějak tuší, ale když se praktika pojmenuje a zvědomí, víc si svoje počínání rozmyslíme.

Člověk by nevěřil, jak sám se sebou může manipulovat… a já si vždycky říkám, je to ku mému prospěchu? Budu po “tomhle a tomhle rozhodnutí” blíž k tomu, co si přeju?

Docela to pomáhá.

Tak vás zdravím, Zlata

 

PS. O tom, co aktuálně čtu, jsem psala předminule >>