Moje cesta pryč z brutálního mikrobiálního ekzému

Tento článek odkládám už asi půl roku, ale vždycky jeho sepsání raději odložím. Nechce se mi do něj.

Ale nedávno jsem hledala nějaké fotky ve starém telefonu a viděla tam tohle….

         

 

… a taky tohle….

 

         

 

Brrr… jsem taaaak vděčná a šťastná, že je to ale už přes 8 měsíců minulost.

Psát o svých problémech s ekzémem je pro mě vystoupení z komfortní zóny. Ukázat vám, jak to vypadalo a říct, jak to bylo bolestivý, nepříjemný, ubíjející a nekonečný, je poměrně jednoduchý.

Ale víc se v tom pošťourat a říct vám k tomu celý příběh už je celkem sousto. A víte proč hlavně? Konfrontovat se znova s minulostí a s tím, v jakém stavu jsem byla, je pro mě stále ještě nepříjemné. Ještě je to zkrátka čerstvé.

Tak půjdem na to…


Rok 2018 prosinec

Na pravé holeni mi vylezl takový malý flíček… celkem obstojně jsem ho do konce ledna 2019 ignorovala, než z něj začal vytékat hnis a začal se rozrůstat. Domluvila jsem si v práci home office a snažila se léčit doma. Dělala jsem očistu střev podle knihy Sám sobě doktorem, jedla jenom smoothie, saláty a občas něco pečeného. Bez masa, mléka, cukru, lepku. Ale tu a tam jsem měla sóju, kukuřici nebo vajíčko – což jsem nevěděla, že může být takový problém, jako jsem se dozvěděla později.

Nakoupila jsem si vitamin c, ječmen, chlorellu, meine base sůl a vybavila se literaturou na téma psychosomatických příčin nemocí. Věnovala jsem se energetickým očistám. Nikam jsem nechodila a ve své podstatě pozorovala, jak se mi ekzém rozrůstá do obřích rozměrů.

Poslední kapka byla, když mi po 5 denním půstu na vodě otekl celý obličej. Vzdala jsem to a jela teda k doktorovi.

Doktorka na mě nechápavě koukala a nevěřícně kroutila hlavou, že to ještě nikdy neviděla – byla to teda obvodní, ale i tak mě to docela vyděsilo.

Dala mi doporučení do Vojenský nemocnice, kam jsme jeli okamžitě.

Tam už byla paní doktorka – nestačila jsem si sednout a měla jsem diagnózu – mikrobiální ekzém. Dáme injekci, nasadíme antibiotika a mast (kortikoidy- jak jinak).

Jako bylo poměrně úlevný, že “věděla”. A po týdnu mi ekzém slezl. Uuuf.

Řekla jsem si, ok. Asi prostě všechno nedám “jen” přístupem a jídlem a díky, že mi teda doktoři pomohli.

Měla jsem asi půl roku po tom maličký 2 flíčky od ekzému na nohou a ty jsem prostě přetřela trochou tý masti, aby se to nerozlejzalo.


No jenže… koncem roku – po Vánocích se začal příběh opakovat. Už jsem na nic nečekala a šla jsem k doktorce hned. Dala mi jinou mast, které pomohla.

Přelom roku 2019/2020 – nečekala jsem a šla k doktorovi

Stále jsem ale cítila, že to je aktivní a že to není vyřešené.

To už byla polovina května 2020 a začalo to zase vypadat podobně jako na a fotce z přelomu roku…. ze dne na den jsem se takhle osypala na nohou.

Během pár dní se to rozrostlo do takových rozměrů, že jsem zase napochodovala ke kožní, které vytřeštěně koukala a rezolutně sdělila “paní Hnátová, máte brutální mikrobiální ekzém”.

Zase injekce, antibiotika, mast.

Během týdne zlepšení markantní, které však nevydrželo do dalšího týdne.

Bleh 🙁

Tak už jsem si řekla, že nikam nepůjdu, že se prostě musím uzdravit sama.

V té době jsem chodila do práce, která byla v terénu a já objížděla firemní pobočky. Bylo to náročné, protože moje nohy vypadaly nějak takhle….

      

Musela jsem stále nosit dlouhé šaty, nohy často ovázané, aby se mi tam nedostala nějaká špína a elán jsem měla na bodu 0.

Začlo to být značně neúnosné.

Kolikrát jsem se v noci ani nevyspala, jak mě svědily nohy, někdy celé tělo. Do toho vytékala voda nebo hnis a já měla tak přecitlivělou kůži, že jsem nesnesla deku ani nohy volně položené o postel.

Musela jsem znova k doktoru. Tentokrát – prosím, chci neschopenku. Jenže, když to viděla doktorka, tak mi nakázala nastoupit na týden do nemocnice, aby se mi tam nedostala infekce.

V nemocnici se ekzém zatáhl

Nemocniční strava

 

 

 

 

 

 

 

 

 


No… mezitím jsem zkusila značnou dávku vitamínů (které řešily problém částečně). Když říkám, že značnou, tak nepřeháním. V té době jsem snědla vitamíny za nějakých 20 tis. jen během 14 dní. A předtím jsem chodila na plazmu, nebo jak se tomu říká. Tam mi naměřili v těle bakterie – e.coli rozlezlou po celém těle a další. Prý jsem měla zanesená játra. Taky jsem tam nechala nějakých 15 tis… během jednoho měsíce – což zlepšení jsem zaznamenala tak na 3 dny a pak znova to stejné :/


Skončit v nemocnici bylo pro mě strašný. Nechtěla jsem tam. Vůbec. Připadala jsem si hrozně. Už x let tady říkám, jak se snažím jíst zdravě. A nepomáhá to???

Do toho jedu osobní rozvoj, pracuju na sobě a musím zažívat tuhle zkušenost??

Nooo.. ty pocity byly hrozný, co vám budu říkat.

Všeobecně v průběhu celého ekzému jsem měla psychiku pošramocenou. Nemohla jsem nikam chodit/jezdit. Vypadala jsem strašně. Tři měsíce v kuse mě nohy svěděly a bolely. To jsem ani neřekla… měla jsem i šílené bolesti, kdy jsem se na nohy nemohla pořádně postavit. Zcela upřímně říkám, že jsem se bála, že mi nohy uříznou. To byla moje noční můra, vč. toho, že se ekzému nikdy nezbavím.

Takže nemocnice říkáte… ok. Nastoupila jsem. Dostala jsem postupně 3 kapačky. Měla jsem jich dostat 6, ale po tom, co mi jeden večer mazala sestra nohy mastí napuštěnou antibiotiky, řekla jen tak btw… “No ty kortikoidy.. to stejně ničemu nepomůže, jenom se to zhorší”, tak jsem učinila rozhodnutí, že v tom nebudu pokračovat.

To mi tady zdravotní sestra musí tohle připomenout něco, co vím sama???!!! Druhý den se ale divila, když jsem odmítla kapačku.

Kdybych se ještě měla vyjádřit k nemocniční stravě….

Vajíčka, pseudopolotovary, suchý chleba z kukuřice, sladké čaje.

Děs běs.

Po týdnu jsme odkráčela domů. Ale se zvláštním pocitem.

Doktoři mi neřekli z čeho to mám. Jen mě zásobovali práškama – nevzala jsem si ani jeden, mastili nohy antibiotkovou mastí – kterou jsem chodila smývat do koupelny a natírala svým olejem s vit. E a chtěli napumpovat kortikoidy, což jsem tedy v půlce zarazila.


Takže jak jinak jsem měla odcházet… než se zvláštním pocitem… co se bude dít. Jak dlouho to vydrží v tomhle “zakonzervovaném, docela pěkném” stavu??

Víte jak dlouho? Tipněte si.

2 dny. Přesně 2 dny,……
Myslíte, že jsem byla zoufalá???

 

 

 

 

 

 

 

 

TOTAL. Tohle jsou fotky po 2 dnech od příchodu z nemocnice…. pak se to zase rozjelo 🙁 na max.

Veřejně už jsem tou dobou říkala, že nějaké takové problémy mám a chodilo mi spoustu rad, doporučení, nabídek na produkty.

A taky jsem si vyslechla spoustu vět typu – potřebuješ pozornost, jsi moc pyšná a arogantní, tak musíš zkusit tohle zošklivení/zohavení, máš spoustu nevyjádřeného vzteku…. a nebo… měla by ses normálně najíst, měla bys jíst vajíčka, ráno tvaroh a lněný semínka, měla bys mít čistá střeva, ….

Eeeee… co myslíte, dalo se tohle vnímat jako podpora?


Naštěstíííí……………

……….(a za to budu vděčná do konce svýho života) se mi ozvala kamarádka (vlastně asi v té době jsme se úplně nekamarádily, ale znaly jsme se z kurzů) s tím, že mě zaslechla, jak mluvím o svém ekzému a že ví o něčem, co by mi mohlo pomoct.

A tady jsem na chvilku zase zpozorněla, protože zmínila slovo Mystický léčitel (mmch. u léčitele jsem byla taky). A ve mně zatrnulo, protože jsem si říkala,… eee.. to asi nebude fungovat. Ale bylo to na její doporučení. Hned jsem si rozklikla Mystického léčitele na instagramu, kde jsem viděla uzdravení tolika lidí s podobnými problémy jako jsem měla já, že jsem prostě šla a koupila si kamarádkou doporučovanou knihy Játra a jejich léčba. Přečetla jsem ji během 3 dní a začala s devítidenní jaterní očistou, která je v knize popisována.

Poprvé za tu dobu jsem pocítila silnou víru, že se uzdravím. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla to, co jsem hledala.

A skutečně, běhěm následujích 14 dní mi zmizlo 80% ekzému. Přestalo svědění. Přestaly bolesti.

Foto po 3 měsících od nasazení léčby podle Mystického léčitele
Foto po 3 měsících od nasazení léčby podle Mystického léčitele
Potřebuje tohle komentář? 🙂
Konečněěě!!!!!

To, proč rady od Mystického léčitele fungují – popíšu zase detailnějí příště. Ale základ byl přestat živit bakterie v mém těle a pročistit si zanesená játra toxiny.

Nooo… od té doby už frčíme na Mystickém léčiteli. Je to náš nový životní styl. Můj a Tommyho.

Když už zmiňuju Tommyho…. ježišiii.. jsem zapomněla říct, jak on mě celou dobu podporoval. Pořád mi říkal, jak se to lepší, jak už to mám hezký 🙂 a nikdy jsem si nepřipadala ošklivá, méněcenná nebo divná.

Total top podpora.

Myslím, že i díky tomu, že Tommy viděl tenhle “zázrak” uzdravení na vlastní oči, tak mu nedělalo potíže najet se mnou na Anthonyho každodenní doporučení – tj. ráno po probuzení voda s citronem, šťava z řapíkatého celeru, smoothie a kvanta ovoce a zeleniny.

A taky vitaminy – ale už smysluplné a kvalitní. Vitamin C a zinek.

Tak pokračování příště.

Zlata

Je taaak hezký vidět svoje nohy zase „normální“