Už jsem trpěla dost!

Nedávno jsem byla na jedné online akci a jedna žena si tam posteskla, že zažila tolik hrozných věcí ve svých partnerských vztazích, že už si zaslouží, aby jí konečně do života přišel ten správný partner.

Bylo mi jí trošku líto a myslím, že většině z vás už taky dochází proč. Naštěstí je tahle online akce založená na zpětných vazbách a jeden muž jí dal opravdu skvostnou. Řekl jí, že právě proto, že “tolik trpěla” si nezaslouží toho správného. Na jednu stranu to vypadá drsně, na druhou, co to máme za zvláštní přístup myslet si, že když budeme dost trpět, tak pak přijde nějaké vysvobození?!

Byla jsem ráda, že jsem byla součástí takové proměny, sedělo nás tam možná 12 a jeden z nás vystoupil a dal konstruktivní zpětnou vazbu, která shrnutě řečeno, upozorňovala na způsob přemýšlení, který bohužel nevede k tomu, co si daná žena přála.

A tak jsem se zamýšlela nad tím, kde si ve svém životě takhle lamentuju já, že už jsem přece “trpěla” dost a zasloužím si…úplně mě ale nic nenapadá.

Vím, že jsou minimálně dva druhy utrpení.

To první utrpení jsem popsala výše.

To druhé utrpení si umím představit, že je přínosné, co se kýžených výsledků týče. Když trpíme jako oběť (viz výše) a když trpíme, protože jsem se sami rozhodli pro určité nepohodlí, které podnikneme, abychom získali to, co chceme.

Nechat sebou zametat ve vztazích, není utrpení (byť se tak tváří). Jít do konfliktů, postavit se sám za sebe, poznávat sám sebe a pracovat na sobě, nehledat vinu tam venku, to je utrpení vítězné, to které se nám později opravdu vyplatí.

Trpíte nebo trpíte? 🙂

Krásný víkend, drazí! Zlata