On se taaak změnil…

On se tak změnil, nebo ona se tak změnila, to jsou pro mě věty, nad kterými se poslední dobou zamýšlím často. Ne že bych pořád přemýšlela, ale znáte to, myjete nádobí, nebo jdete ve s odpadkama a prostě si tak dumáte nad světem kolem sebe.

A já jsem si s touhle větou uvědomila, jak často je používána negativně. Jak se dotyčný člověk, který ji používá, vlastně na toho druhého zlobí, že je jiný, než jak ho poznal nebo znal dříve.

Samozřejmě, pokud se člověk změní “díky” alkoholu nebo drogám, je to smutný. Ale pokud se člověk změní, protože na sobě pracuje a zlepšuje svůj život v oblastech zdraví, práce, peníze, vztahy, seberealizace, tak mi to přijde skvělý a dost žádaný.

S Tommym, mým partnerem, máme vypsané směrnice na naše postoje, tzn. to čemu věříme a jak přistupujeme k věcem/událostem. Jednou z našich hodnot je “adaptace”. Je to vlastnost, kterou zakomponováváme do svého života víc a víc a vlastně naprosto záměrně pracujeme na tom, abychom se změnili. Abychom doslova přestali být sami sebou.

Zatrnulo vám při té poslední větě? Když jsem ji poprvé zaslechla, tak mě taky. Ale pak jsem si přečetla svělou knížku od Joe Dispenzy “Zbavte se zvyku být sami sebou” a dost věcí jsem pochopila. Když chci ve svém životě růst a co nejvíc naplňovat svůj potenciál, tak se po mně (nás) vyžaduje poměrně radikální změna.

Nás se to nyní např. týká jídelníčku, byť zdravé stravě už se já věnuju x let. Ale také se měníme co se týče našeho nastavení směrem k práci a pocitům.

Zajímavá kombinace že?

Odnaučujeme se být zavislí na dobrém pocitu. Víme, že ne vždycky budeme mít dobrý pocit, když budeme chtít říct druhému něco nepříjemného, nebo že ne vždycky se nám po sobě bude chtít hned uklidit, nebo že se nám nebude chtít do práce a místo toho si budeme užívat.

Od té doby, co takhle fungujeme, jsme ve své podstatě mnohem naplnější a v realitě mnohem produktivnější. Jsem za to mooc vděčná.

Jak jste na tom vy se změnou? Nesnášíte jí? Nebo jste pružní a zvládáte se adaptovat?

Víte, já jsem teď v procesu uzdravování se od vleklého zdravotního problému a často čtu na různých místech, jak musíme mít silný imunitní systém a obranyschopnost. A já si uvědomila, že se to netýká “jen” zdraví. Ale že se jedná také o náš životní postoj. Že ne vždy to bude procházka růžovým sadem, budeme mít různé překážky v životě a dny, kdy se nám nechce, nedaří, nemáme podporu… ale … ALE! když máme silnou obranyschopnost jako člověk, jako vlastnost, máme skvěle nakročeno.