Komunikace díl 5 – Říkejte promiň

Největší kámen úrazu v komunikaci, především v té partnerské a rodinné, kterého jsem si všimla je, že se neumíme omluvit.

Znáte to, když je někdo neomalený, nebo zbytečně zbrklý nebo jen unavený a nemá moc energii si vás pořádně vyslechnout a tak vnímá na půl ucha a nebo vás zasekne v půlce, ať to urychlíte a vlastně přijde o spoustu cenných pohledů a učiní mylný závěr a vznikne nedorozumění? Pak se to přejde (po nějaké době) “jakoby” nic a pokračuje v komunikaci.

Dělala jsem to dříve dost podobně. Než jsem si uvědomila, že jsem se svým drahým nebo nejbližšími na jedné lodi a chci mít vztahy harmonické a uctivé.

Jednou mi to i zvědomila moje ségra, když jsem ji prosila o zpětnou vazbu, tak mi řekla, že “umím říct promiň”.

A mně navíc došlo, že to “promiň” není na místě jen ve chvílích, kdy se mýlím, ale i když reaguju přehnaně, neomaleně nebo vzpruzele nebo málo empaticky.

A taky, když např. svému drahému zavrhuju nějaký nápad nebo myšlenku a pak jí sama začnu používat. Takže pěkně naklušu na kobereček – dobrovolně – a říkám “lásko promiň, to byl fakt skvělej nápad, nechápu, proč jsem to tak předním nevnímala”. A tohle se děje poměrně často 😀

Mám z toho ale radost, dochází mi, že ne vždy se potká všechno na první dobrou se zájmem a souhlasem, ale já můžu kdykoliv pak přijít s tím (i když jsem předtím reagovala slušně a hezky odmítavě nebo vzpruzela a nakvašeně), že to má smysl a uctivě promiň, že mi to jen nedošlo hned 🙂

Je to tak osvobozující a zároveň vidím, že tenhle přístup má pozitivní dopad na moje vztahy.

Tak jak jste na tom s promiň? 🙂