Komunikace díl 4 – Přestaňte mít nároky

Mít nároky. To je můj velký zlozvyk, kterého jsem se zbavovala několik let a ještě stále zbavuji.

Měla jsem tendence mít nároky na to:

  • jak se druzí (ke mně) chovají,
  • co si (o mně) myslí,
  • jakou mi věnují pozornost,
  • jak se mnou tráví (často) svůj čas 
  • atd.

Když se teď tak poslouchám, tak mi to přijde nemyslitené a říkám si, jak jsem byla manipulativní a v žádném případě jsem nevnášela svobodu a nepodmíněnou lásku do svých vztahů (a samozřejmě nejen partnerských). Jako docela se stydím…

Před pár lety jsem poslouchala video od Esther Hicks… “Co dělat, když nesouhlasím s druhými”, které mě v tomto ohledu osvobodilo a samozřejmě většině lidem známé Čtyři dohody mi také řádně otevřely oči a slušně mě propleskly.

Kolikrát si říkám, jak to není vždycky pohodlné nebo příjemné poslouchat druhé a říkat si, “boha jeho, proč říká takové nesmysly” nebo “jak se takhle může chovat, to nevidí, jakou kravinu dělá” atd atd. A pak si vzpomenu na Esther nebo Čtyři dohody a zase mě to uklidní.

Jednak min. když budu vycházet z předpokladu, že kdyby byli všichni stejní jako já, byla by tu hrozná nuda (i když jsem samozřejmě děsně vtipná bytost).

Druhak, co bych to byla za ženu, že bych nezvládla “přijmout” druhého takového, jaký je?

A třeťak, kdo jsem, že chci rozhodovat o tom, jak se druzí budou chovat?

Můžu mít opravdu tak vysoké nároky? Můžu! Na sebe.

Krásný den, Zlata <3