Komunikace díl 2 – Posloucháte, co ten druhý říká

Někdy si říkám, že mám klasickou profesní deformaci z koučování. Poslouchám, co lidi říkají a jak navzájem komunikují. A všimla jsem si několika věcí, často:

  • se předhánějí v zážitcích
  • nemůžou se dočkat, až se ten druhý “vykecá” a budou mluvit oni
  • skáčou si do řeči
  • neprojevují upřímný zájem o druhého
  • berou si věci osobně.

A samozřejmě by se dalo pokračovat. Ale tohle jsou body, které vnímám, že zapříčiňují to, proč si lidé často nerozumí a necítí propojenost navzájem a určitou vztahovou spokojenost. Nemluvím tím jenom o partnerských vztazích, myslím tím vztahy všeobecně.

Říkám si, jaká je škoda, že se neposloucháme a jak se říká často, “nenasloucháme”.

Přitom stačí, když nachvilku

  • vypneme posuzování v naší hlavě a přípravy, co budeme říkat
  • skutečně přijímáme to, co ten druhý říká a respektujeme jeho svět
  • ověřujeme, že slyšíme to, co ten druhý říká
  • doptáváme se a projevujeme zájem
  • když druhý domluví, shrneme v jedné větě to, co řekl, nebo alespoň řekneme „chápu“ a pak teprv pokračujeme v konverzaci.

A zároveň je dobré si uvědomit, že způsob naší komunikace je zvyk, a že i ten se dá změnit. Jsme naučení nějak reagovat a nějaké podněty v nás vyvolávají stejné reakce, až bych řekla, že jsme jejich obětí. 

Možná stojí za to přehodnotit náš styl a říct si, jestli vede k tomu, co si přejeme, nebo nás naopak od harmonických vztahů oddaluje.

Krásný víkend, Zlata