Taky (naprosto zbytečně) odkládáte věci na později?

Nedávno jsem si tu pročítala svoje články. Bylo mi smutno a já si potřebovala připomenout a osvěžit nějaká svá moudra a doporučení, které mi dodávají nahled a osvětlí celou situaci. Našla jsem a byla jsem překvapená, jak mě moje vlastní články dokážou zpětně inspirovat a nakopnout do akce.

Drazí, jestli můžete, pište taky blog, nebo si aspoň do deníku napište sem tam pár řádků a čas od času ho prolistujte. Jednak si v tom uspěchaném čase uvědomíte, kolik jste toho zažili a jak jste vyrostli – a nebo si naopak budete muset přiznat, že jsou určitá témata, která vlečete před sebou několik let a stále je ne a ne vyřešit, posunout a zlepšit se v nich – ať už to je oblast partnerských vztahů, zdraví, práce nebo peněz a budete mít motivaci to změnit.

Mě v tomhle inspiruje nejvíc Tommy. Už jednou jsem to někde u sebe na FB psala, že neznám nikoho, kdo by rostl tak rychle. Má “problém” a téměř okamžitě najde řešení. Je proaktivní, vzdělává se a aplikuje věci v praxi. Nebojí se otevřít pusu, zeptat se. Ale hlavně umí převzít zodpovědnost za svůj (ne)úspěch.

Nechci tím rozhodně říct, že je třeba hejbnout kostrou a zrychlovat, ale spíš jen zvědomit, že všechno, co chceme není nereálné a může být v naší realitě poměrně rychle. Např. jednou jsme se s Tommym hecli a oba si řekli, že chceme mít pevné ploché bříško. A Tommy na mě koukl a říká mi,… no tobě to bude trvat tak měsíc, max. měsíc a půl. Já… co prosiiiim????? Jen tak málo? Jako měsíc a půl není žádná dlouhá doba a když ke svému zdravému jídelníčku přidám i cvičení, tak neasii… výsledek musí přijít 😀 No dobrý ráno Zlatuško. Došlo mi, že někdy dělám zbytečnou vědu z věcí, kde je to naprosto zbytečný. A tenhle jeden příklad mi otevřel oči, abych byla všímavější a neodkládala věci na později nebo jejich uskutečnění neodsouvala. Obzvlášť když to není vůbec nutné. Ano, cvičila jsem a bříško jsem měla fakt moc pěkný 😀

Teď ve čtvrtek mi tohle odsouvání zvědomila moje kolegyně Ráďa, když mi pohoršeně říkala, že se svým nejlepším kamarádem plánují už 3 týdny jednu věc a ještě se do ní nepustili. A já si říkám, cože, JEN 3 týdny? :))) Tak jsem si tak v duchu přemítala plány, které mám od loňských narozenin a které se ještě neprobudily ze zimního spánku 😀 Taky mě pěkně inspirovala pohnout zadkem a začít jednat.

Takže 3,2,1…. začínám. Konkrétně začínám teď jednat a otevírám svůj blog. Zase od začátku. Už se těším, až si osvojím to, že budu psát pravidelně blog. Ne nahodile, ale třeba 2x měsíčně, hm? :))) Nevím proč s tím tolik nadělám, přece to není nic těžkýho a navíc už jsem nějakých xy článků napsala, hm??:D Jdu si to spočítat. Cože… já napsala 86 článků??? 😀 Ježiši na co zase čekám!

Na druhou stranu.. některý věci na sílu prostě nejdou. Vzpomněla jsem si na svůj plán, že budu vstávat v 6h a taky jsem o tom vehementně psala v roce 2014 jak mi to nevyšlo a dloooouho to nešlo a já dřív jak v 7,30 nevytáhla paty z pelechu. Ale postupně se to realitou a teprve loni se to ukotvilo a já z 90% vstávám kolem 6 hod. a nezřídka už mezi 5 – 6 :)))

Jsou prostě věci, které člověk může udělat HNED – dnes nebo zítra. A pak jsou věci, které se postupně budují a stávají se zvykem. Ale někdy se s nimi taky musí začít 😀

Tak se mějte nejkrásnějc a zase brzy! Zlata

PS. Všimli jste si jak jsem si spočítala ty články? Jako myslela jsem, že mám za sebou třeba 30-40 článků, ale 86??? Přesně z toho důvodu miluju koučování, nutí vás k přesnosti. Když vidíte věci jasně, máte je mnohem víc pod kontrolou a můžete je lépe ovlivňovat a máte podloženou zpětnou vazbu. Ne nějaký výkřik do tmy, ne nějakou domněnku. Super, mám radost.