Jste nevděční drzouni?

Moje velké téma je už několik let vděčnost. Vedu si od roku 2010 deník vděčnosti. A řekla bych, že tak z 80% jsem byla úplně nejvíc důsledná v tom, že jsem si opravdu každé ráno nebo večer poctivě zapisovala svojí vděčnost za všechny skvělé lidi, situace, dárky a požehnání.

Poprvé jsem o vděčnosti slyšela ve filmu Tajemství a celé tohle “cvičení” mi dávalo smysl, takže jsem moc neváhala a začala. Rok nebo 2 jsem si deník vedla a nic velkého se v mém životě nezměnilo. Až na jednu věc. Měla jsem lepší pocit. Ze sebe i svého života. Takže jsem samozřejmě pokračovala v psaní a děkování. Dopředu předesílám, že to nebyly 3 řádky vděčnosti. Vždy jsem napsala min. 10 “věcí”, za které jsem vděčná.

Kromě lepšího pocitu jsem deníky často listovala a měla slušný přehled o svém životě. Moje deníky jsou pro mě cennou zpětnou vazbou a rok od roku vidím, jak se můj život mění a já rostu.

Miluju poselství kouzelné Louise Hay “the universe loves gratitude”.. vesmír miluje vděčnost.

A teď se podívejte na realitu, kolik lidí brblá, stěžuje si a nadává.

Kolik lidí neoceňuje každodenní dary života a myslí si, že vděční budou “až bude za co”. Až budou mít balíky na účtě, nadupaný auto, luxusní haus nebo značkový oblečení. Jenžeeee!!!! Není škoda zapomínat na poděkování svému tělu, své práci, bydlení, rodině, sobě, počasí, přírodě,…? Protože, čím víc dobrého uvidíte a oceníte, tím větší věci můžou přijít.

Nedávno jsem začala s koučováním hojnosti pro ženy a samozřejmě jak jsem citlivější vůči tomuto tématu, tím víc vidím, kolik z nás je chyceno v módu přeskakování. Obzvlášť se to týká těch z nás, kteří jsme si prošli kurzy a knihami osobního rozvoje, kde se dočteme, že můžeme mít všechno.

A tak se sice zaměřujeme a vizualizujeme si v meditacích a na nástěnkách vizí cool budoucnosti plné lásky, hojnosti, peněz, zdraví, klientů, a spoustu dalšího. ALE nějak vytěsňujeme , že než se k té dokonalé budoucnosti prokoušem (proděkujeme) 😀 , musíme začít s málem. Je to, jako bychom místo do první třídy ve škole chtěli nastoupit rovnou do deváté. To trochu smrdí, že?

U té vděčnosti je krásný příměr, že nikdo (realita) vám nebude chtít dávat další dárek, když jste se na předchozí tvářili blbě (nevděčně),  “Jé díky, svetr, sice už jsem dostala třetí nebo moc nemusim tu barvu no… “ (byť jen v duchu proneseno).

…. jako vážně????

A tohle pak zkoušíme drze na realitu.. “sice teď neumím spravovat to málo co mám, ale dejte mi víc peněz, sice se neumím ovládnout a tláskám samé levné zpracované a v podstatě mrtvé potraviny, nezajímá mě nějaká zdravá strava, ale ať už jsem konečně fit a hubená, sice se vůbec nehejbu a posilovnu vidím jen z auta, když kolem ní projíždím, ale ať už mám ty buchty na břiše, sice sama nedodržuju termíny a dohody, ale ať se ke mně ostatní laskavě chovají jako je královně….!!!“

Takhle moc daleko nedojdeme.

A protože mě tohle téma tak neuvěřitelně zajímá, nebude asi překvapením, když v mém PDF Ranní rituály najdete téma vděčnosti hned ze začátku. To stejné v mém zatím neveřejném e-booku Hojnost pro ženy, kde je vděčnosti věnována hned první kapitola. Proč asi?

Je to základ. Nepřeskakujme prosím. Ke každému úspěchu vede cesta, která se skládá z malých kroků. A jestli je neoceníme, nedáme jim hodnotu a budeme je chtít nedejbože přeskočit, nebudeme úspěšní. Tečka.

Jestli ještě nemáte svůj deník, sežeňte si ho a začněte. A jestli i teď máte pocit, že ve vašem životě snad není za co děkovat, tak mi zavolejte a já vám pěkně vyčiním. 😛

Zlata

PS. A vůbec, nešetřete se a najděte pozitivní aspekty vašich problémů nebo lidí, které nemáte rádi a ty oceňte a poděkujte za ně. Není to o tom, být přeslazený, ignorovat nepříjemnosti a vidět svět růžovejma brejlema. Jde o to, z hloubky poděkovat a dát uctivou pozornost sobě, svému životu.