Všeho moc škodí. A hlavně osobního rozvoje!

Víte, jak se říká, všeho moc škodí? :))) Já to nikdy nevnímala a ne zcela chápala, ale poslední dobou si toho všímám víc a víc a to v oblasti osobního rozvoje (tam, kde bych to asi nejméně čekala)!

Jak lidi kolem osobního rozvoje mluví jako knihy nebo spíkři ze seminářů a používají obraty typu “nechávám to teď plynout, děje se to z nějakého důvodu, hledám svoje poslání, musím si to nacítit, to mi teď tak přišlo/chodí,… „

Najednou, světe div se, začínám rozumět onomu “všeho moc škodí”.

Jak by řekla moje přítelkyně Jaruška, když někdo říká, že něco nechápe, život mu poskytne příležitost, aby to, co nechápe, pochopil 🙂

Takže ano, děkuji, pochopila jsem, že i osobní rozvoj v přehnané míře nám může pekelně škodit. Napadá mě hned několik pastí, do kterých se chytáme,

když to s osobním rozvojem přeženeme:

  • chodíme po seminářích, čteme jednu knížku za druhou, ale v reálném životě nám nezbývá čas nic aplikovat a točíme se v začarovaném kruhu… stále hledáme partnera, svůj talent, vysněnou práci, chceme zhubnout, ….. a utíká nám tak skutečný život
  • kamarádíme se jen s lidmi, kteří mají podobné názory, a společně přikyvujeme, jak jsou ostatní neprobuzení a přitom se tak uzavřeme do bubliny, která zkresluje vidění reality
  • vkládáme moc nad svým životem do rukou různým učitelům a guruům, občas už ani nepřemýšlíme, jestli to, co říkají, se nutně týká i nás a je pro nás dobré
  • neustále si naciťujeme, kdy máme konat, kdy mluvit, kdy se prosadit, kdy odejít, kdy mlčet, kdy udělat změnu…. někdy si říkám, jestli není lepší nejprve vykročit a pak zjistit, jestli je to to pravé ořechové, nebo to byl krok vedle.

Jaké z toho plyne ponaučení:

  • všeho moc škodí 🙂
  • naučit se vybírat a dělat drahoty, nehlásit se ke všemožným odběrům, aby mi něco neuniklo a dělat tak ze své emailové schránky skládku osobního rozvoje, najít si pár věcí, které mě aktuálně zajímají a těm věnovat pozornost
  • zůstat pánem svého života a nedívat se na mentory, spíkry a učitele jako na bohy, protože i oni dělají chyby a i oni mají dny, kdy se cítí pod psa
  • nebýt zavřený jen v jedné bublině. Máte pocit, že se teď roztrhl pytel se všemi online kurzy, ebooky, emaily zdarma? Pravděpodobně žijete v bublině. Moje mamka nedávno rozklikla svůj FB a tam žádné ebooky a online kurzy neměly místo, protože ho zabíraly různé vtipy, srandy a politika. Schválně někdy poproste své rodiče nebo děti, ať vám ukážou, co se jim zobrazuje na timeline… 🙂
  • Nečekejme a žijme. Užívejme si každý den, navazujeme kontakt, sdílejme lidskost, třeba na zastávce autobusu si popovídejme o počasí se starou paní, nebo jí pomozme s nákupem…. není to o hloupém a povrchním small talku, je to o tom, že projevíme zájem, pozornost, vyměníme si úsměvy a hlavně budeme skutečně žít.

Častokrát víc než osobní rozvoj nám lépe poslouží zdravý selský rozum 🙂

Můj Pepa nečetl žádnou z těch chytrých knížek a přitom spoustu pouček zná a opravdu je v životě aplikuje… já za ním vždycky natěšeně přijdu a chci mu říct, co nového jsem objevila…. pak se zarazím a řeknu si… vždyť ty už to stejně znáš…. třeba když jsem četla poprvé Čtyři dohody… neposuzujte druhé… ehm… no ano, pro mě objevení Ameriky, pro Pepu přirozenost, kterou žije. Jen o tom nemluví.

A to je poslední tečka. My z osobního rozvoje jsme někdy tak hlasití…. jak (se) pořád inspirujeme, jsme v hloubce a síle, vymeditovaní… bla bla dál… ale stále nechápeme, že máme žít a růst. Vypnout neustálé mluvení a vyměnit ho za žití. Pěstovat lásku k sobě, ale i lidem a planetě….

 

Zlata