Někdy je třeba se pochlapit :D

Já už tady na tom svym webu tak dlouho nebyla, že se sama docela stydím. Na email mi každý den chodí upozornění, že se další uživatelé přihlásili k odběru mého PDF ranní rituály, což mi nenápadně připomíná, že je čas. Čas usednout a napsat článek.

Celej ten půl rok jsem byla fakt busy. Co vám budu povídat, asi to znáte. Práce, práce, práce 🙂 a vlastně kromě dovolený s rodinou a dvou neděl, jsem neměla žádné volno. Už si to začínám hlídat a plánovat nejen práci, ale i to VOLNO 😀

Jednak jsem necelý půl rok pracovala v Kotvě v Biooo.cz , protože jsem samozřejmě nejnadšenější do zdravé a přírodní a ekologické kosmetiky a drogerie, že jo a moc jsem se to chtěla naučit víc do hloubky – složení, produkty, účinky. A taky jsem chtěla mezi lidi. Došlo mi, že byť mám kolem sebe neuvěřitelné množství lidí, tak je to pořád hodně osobní a často i online, a že se chci taky potkávat s cizíma lidma, vypadnout nachvilku z té své bubliny (pracovní online marketingové, ale i z té přátelské) a podívat se, co řeší ostatní. Prohodit s nimi small talk. Navíc mít taky nějaký režim. Já, která jsem zvyklá pořád střídat všemožné aktivity, lítat sem tam 😀 Takže ano, užila jsem si to… mělo to výhody, ale ……

…i pekelný nevýhody. Ty se samozřejmě ukázaly jako učební látka, kterou musím zvládnout. Jít někam, i když se mi nechce. Být milá, i když se mi nechce. Nosit dress code, který se mi faaakt nelíbí. Najít společnou řeč s lidmi, kde by mi to normálně přišlo nenormální 😀 Vstávat ráno v 5 i když je venku tma ještě víc než v noci (to vážně nekecám, když chce člověk spát, tak to tak fakt vypadá :). Zachovat klidnou hlavu, i když se všechno s….  sype. Mluvit anglicky, i když  u toho děsně koktám. Mohla bych pokračovat. Samozřejmě, možná vám to nepřijde jako nic obrovskýho, ale pro mě to byl jeden velkej balvan, se kterým jsem se musela poprat.

Ale myslím, že jsem to zvládla.

Musela jsem se pochlapit 😀

Já, která miluju všechno po žensku, růžový a donesený na zlatým podnose. Ale když jsem si uvědomila, že je k tomu nutno přistoupit zodpovědně a dělat věci, který jsou momentálně třeba, najednou to šlo a ani mi to tolik nevadilo. Dokonce jsem v nevýhodách našla pozitivní aspekty a posunula se zase dál.

A když už jsem měla pocit, že už všechno umím, znám, mám zkušenosti, znalosti, patřičné sebevědomí…. tak jsem z téhle práce plánovala odejít. Měl být Festival Evolution a já měla silné nutkání tam jít, protože je tam tooolik lidí a příležitostí. Říkala jsem si, že tam určitě dostanu pracovní nabídku. Ale……Evolution se konal  v datu, kdy jsem měla směnu. Nedostala jsem volno (cože, nedostanu volnooo???). Což pro mě znamenalo vystoupit z role hodné holky a říct své nadřízené, že do práce prostě nepřijdu, protože je pro mě důležitý na Evolutionu být. Takže jsem šla na 4 hodiny na Evolution a krom toho, že tam vystupoval Kalman s mojí ségrou na téma Matematika pravou mozkovou hemisférou (což jsem nemohla prošvihnout), tak jsem tam dostala 2 pracovní nabídky 🙂 Hmmmm :)))) já to „věděla“. Takže spokojenost.

Tož jaké velké obří (vypadá to, že mám tendence přehánět, zdá se mi, napsat velké obří  hned vedle sebe, ale fakt to tak je, jo, dodává to na významu)  ponaučení z tohohle mýho povídání (pro mě) plyne? Že i když se mi do něčeho nechce, ale je třeba to udělat, tak bez odmlouvání, výmluv, vykrucování a odkládání do toho jdu. Prostě ne vždycky je na místě ezo poučka dělat věci podle toho jak cítím…. Mám pocit, že ti, co mají úspěch, nedávají jen na své nálady, prostě ví, že je třeba něco udělat, tak jdou a udělají to. Jasně, když mám 40tku horečku, asi to nebudu přehánět, ale takový ty naládičky..a dneska se mi nechce, to počká….. jo počká i splnění mýho snu a na to já nemám čas.

Nemám čas na odkládání. Jdu do toho. Pojďte se mnou. A ještě nejlépe bez stěžování.

Mějte se nejlíp! Zlata

 

PS. Jasně, že se toho dělo ještě spoustu dalšího… ale o tom zas příště, jo.