Peklo nebo Ráj? Aneb všichni jsme tvůrci.

Dneska s vámi posdílím jednu svojí hodně nepříjemnou zkušenost z minulosti. Není to sice tak dávná historie, ale jenompřece už je to nějaký pátek zpátky, co se to stalo.

Je to událost, která patří k jedním z nejhorších a nejnepříjemnějším zkušenostem v mém životě vůbec. Ale někteří už to znáte a víte, že všechno zlé je k něčemu dobré. A tak to bude i v tomto mém příběhu.

Díky tomu, co se stalo,  jsem se vydala na cestu osobního rozvoje a uvědomila si, jakou tvořivou sílu každý máme.

Před 7 lety jsem bydlela se svými rodiči a sourozenci v domě pro 2 rodiny. V roce 2008 se tam nastěhovali noví sousedi, se kterými to nebylo vůbec jednoduché. Byli starší, 60 let, manželé.

Už od začátku, co se do domu přistěhovali, tak se chovali dost nekompromisně a různě nás omezovali. Nechci to vše rozepisovat, bylo by to ještě na další 3 články.

Už od začátku byli neskutečně sprostí a různě na nás křičeli. I na tenkrát 5 letou Dádu křičel soused de…, když si hrála na zahradě. Bála se jich. Já se jich bála taky.

Jednou se mi stalo, že jsem se se sousedkou hádala a ona ke mě najednou přiskočila a chytla mě pod krkem. Měla jsem tam modřinu a celkem šok z toho, co se to děje?? Nechápala jsem, proč mě škrtí, když jí říkám, ať nechodí na náš balkón.

V té době jsem studovala vysokou školu. Když se na to dívám zpětně, moc jsem v té škole nepobyla. Přišla jsem si udělat vždycky jen zkoušky a zase rychle domů, abych věděla, co se doma děje. Jednou, když jsem šla do školy, stál před domem člověk v černém, kterého jsem nikdy neviděla. Řekl mi, že jestli sousedům nedáme pokoj, přijede banda jeho kluků a zmlátí nás. Byla jsem vyděšená a vyklepaná. My ať jim dáme pokoj??? Snad ať ho dají oni nám!!!

Nejvíc šokující situace nastala (už nevím ani přesně kvůli čemu), když na nás soused mířil pistolí. Na celou rodinu. To už byl vztyčený ukazovák… prober se.

Zhruba v posledním roce, co s námi sousedi bydleli, mi dal brácha k svátku knížku Pravidla úspěchu od Jacka Canfielda. Možná ji znáte a víte, že první kapitola je o převzetí 100% zodpovědnosti za svůj život. Tohle pro mě byl bod zlomu. Obrovské AHA……..

Najednou mi došlo, že to, co se děje, jsem si do svého života přitáhla sama!!!!!! Ano, všechny ty nepříjemný situace se sousedama. Ano, já jsem je vytvořila. Úplně jsem měla před očima obraz toho, jak si na sousedy pořád stěžuju, mluvím o nich, kde chodím a v hlavě si přemítám, co sousedce řeknu, až ji potkám. Prostě moje pozornost byla totálně zaměřená na ně.

Ten den, kdy jsem přečetla kapitolu o 100% zodpovědnosti byl hodně silný. Vím, že bylo těžké přijmout to, že to, co se stalo, jsem přitáhla do svého života JÁ. Zároveň to pro mě bylo obrovské vysvobození. Uvědomila jsem si, že celá nepříjemná situace se stejnětak může změnit a to, jestli se změní, je na MNĚ. Uuuuuuf.

Od mého prozření uběhl necelý rok a sousedi se odstěhovali. I když to byl vyhrocený rok, díky tomu, co jsem se naučila, jsem všechno zvládala líp než předtím.

 

Zaměření pozornosti v podobě převažujících myšlenek a pronášených slov a s tím spojených pocitů opravdu tvoří náš život.

Nachvilku se zastavte a zamyslete se:

O čem neustále přemýšlím?

O čem si povídám s lidmi?

Jaké mám pocity?

A až si odpovíte, představte si, co tím přitahujete?

Jsou to problémy, nemoci, neúspěchy, nedostatek, hádky? Nebo je to štestí, radost, spokojenost, úspěch, zdraví, hojnost, láska?

Ve svém životě můžeme stvořit dokonalý ráj stejně jako nejděsivější peklo. Výběr je na nás. Vybírejme správně.

Mějte se krásně a nezapomínejte, že jste tvůrci svého života.

Báječný nový týden, Zlata